Afix

Afix je jednotlivý morfém, který se připojuje k základnímu morfému slova - kořenu nebo kmeni. Afixy se používají k odvozování slov (derivativní afixy) nebo k vyjadřování mluvnických kategorií při skloňování a časování (flektivní afixy).

Typy afixů

Podle pozice, ve které se afix připojuje, se rozlišuje: * prefix (předpona) - připojuje se před jiný morfém: prefix‑kořen (např. PRAles, VÝlov) * sufix - připojuje se za jiný morfém: kořen‑sufix (lovEC) ** přípona - připojuje se za morfém při vytváření odvozených slov (učiTEL, lovEC) ** koncovka - flektivní sufix, připojuje se za morfém kvůli skloňování nebo časování (mladÝ, mladÁ, mladÉ; pánA; neseME) ** postfix - připojuje se až za flektivní sufix; ve sklonných slovech stojí až na samém konci za koncovkou (kdoKOLI, kohoSI, komuSI . +more; coŽ, čehoŽ, čemuŽ . ; ) * cirkumfix - připojuje se před i za jiný morfém: cirkum‑kořen‑fix (NÁměstÍ, PODpatEK, SOUostrovÍ) * infix (vpona) - vkládá se do jiného morfému, nastavuje slovo (maliLInkatý). Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny infix (ko‑in‑ře‑fix‑n) v češtině neexistuje * interfix, nazývaný někdy spojovací morf(ém), kompoziční morf(ém), samohláska, vokál, konekt(ém), je morf(ém) s čistě konstrukční (delimitačně‑spojující) funkcí; při slovotvorném postupu skládání slouží ke spojení předního a zadního členu složeniny do nového slova. V češtině je interfix realizován nejčastěji morfémem ‑o‑ (cukrOvary, hladOmor, holObyt, horOlezec, mrakOdrap, vodOvod).

Afixy v češtině

V tvarosloví češtiny se rozlišují: * prefixy (předpony) - slouží především k odvozování nových slov (derivativní). Výjimečně mohou mít i flektivní funkci, např. +more předpona po-/pů- při tvoření budoucího času některých nedokonavých sloves (jet - pojedu, jít - půjdu) * sufixy (přípony) - používají se jak derivativní (přípony), tak flektivní (koncovky), přičemž platí zásada jediné koncovky, neboť koncovka v češtině vyjadřuje více mluvnických kategorií najednou. Řídce se užívají i postfixy, které se vkládají až za koncovku, nejčastěji -s (psal's) a -ť (to'ť) * infixy (vpony) - mají v češtině zejména funkci spojovací, např. mezi kmenem a sufixy * za cirkumfix se v češtině považuje kombinace předpony a přípony při tvoření 3. stupně přídavných jmen a příslovců, např. nej- + krásn|ý + -ější > nejkrásnější * nejčastějším interfixem je -o-: modr|ý + -o- + bílý > modrobílý.

Příklady: * Slovo ne-hoř-l-av-ý obsahuje předponu (prefix) ne~, kořen ~hoř~, vponu (infix) ~l~, příponu ~av~ a koncovku ~ý (~av~ a ~ý jsou sufixy). * O děd-ečk-ovi-s nemluvil. +more Ke kořenu (radix) děd je připojena deminutivní přípona ~ečk~, koncovka ~ovi~ a postfix ~s.

Odkazy

Reference

Literatura

ŠIMANDL, Josef, ed. Slovník afixů užívaných v češtině. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum, 2016. 652 s. ISBN 978-80-246-3544-6. Dostupné také z: http://www.slovnikafixu.cz

Související články

Slovotvorba

Externí odkazy

Kategorie:Lingvistická morfologie