Agustín Muñoz Grandes

Technology

12 hours ago

Author

Agustín Muñoz Grandes byl španělský voják a politik, který se narodil 27. ledna 1896 v Málagě a zemřel 11. července 1970 v madridském San Sebastiánu. Byl jedním z nejvýznamnějších postav španělské vojenské a politické scény ve 20. století. Muñoz Grandes sloužil jako generál a hrál důležitou roli během španělské občanské války. Byl loajálním stoupencem diktátora Francisca Franca a po válce zastával klíčové pozice ve vojenském velení. Po skončení občanské války se Muñoz Grandes aktivně angažoval v politice. Byl ministrem zahraničních věcí a vicepremiérem ve vládě diktátora Franca. Během své politické kariéry se snažil posílit vztahy mezi Španělskem a dalšími zeměmi, zejména s Německem a Itálií. Muñoz Grandes se také stal významným členem Rady evropských generálů a hrál klíčovou roli při zakládání NATO. Byl také prezidentem Společnosti přátel Španělska v USA. Po smrti diktátora Franca se stal kritikem nového politického směřování země a angažoval se v reformním hnutí. Muñoz Grandes zůstává kontroverzní postavou ve španělské historii, která je vnímána různými způsoby. Někteří ho obdivují jako hrdinského vojevůdce a patriotu, zatímco jiní ho kritizují za jeho autoritářství a spolupráci s diktátorstvím Franca. Agustín Muñoz Grandes zanechal významné dědictví ve španělské politice a armádě. Jeho život a činy jsou stále předmětem studia a diskuse ve Španělsku, jak je zjevné i ve variantách výkladu na jeho českém Wikipedii.

Agustín Muñoz Grandes (27. ledna 1896 Madrid - 11. července 1970) byl španělský generál, politik, předseda španělské vlády, několikanásobný člen Francovy vlády, veterán španělské občanské války, a jako velitel španělské modré divize i druhé světové.

Život a kariéra

Narodil se do chudé Madridské rodiny, za mlada se zapsal do vojenské akademie ve španělském Toledu. Po jejím úspěšném absolvování roku 1915 se stal členem španělské posádky v Maroku, kde bojoval ve slavné bitvě u Alhucemas.

Ve španělské občanské válce bojoval na straně nacionalistů. V průběhu války byl povýšen do hodnosti generála a stal se vrchním velitelem španělských jednotek v Africe. +more Později vedl nacionalisty při úspěšném dobytí města Málagy. To všechno se událo v roce 1937.

Roku 1941 se stal velitelem španělské modré divize, uskupení španělských dobrovolníků, bojujících na straně Třetí Říše proti Sovětskému svazu. Grandes měl zkušenosti s německým modelem vedení války, a osobně se znal s Hitlerem.

Během bojů na východní frontě získal Grandes Rytířský kříž a Železný kříž první třídy, předaný osobně Hitlerem.

Zpět do Španělska byl povolán roku 1942, aby zde byl oficiálně povýšen na generálporučíka (vedení španělských operací na východní frontě převzal Emilio Esteban Infantes).

Grandes získal roku 1945 hodnost generál-kapitána a stal se vrchním velitelem španělských ozbrojených sil. O pět let později zastával funkci ministra obrany. +more A v rozmezí let 1962 - 1967 byl i prvním viceprezidentem Španělska.

Po válce byl vyznamenán americkým prezidentem Eisenhowerem i prvním poválečným západoněmeckým kancléřem, Konradem Adenauerem. +more Paradoxně tak byl oceněn oběma stranami druhé světové války, což ukazuje na jeho politický význam.