Agutiovití

Agutiovití (Dasyproctidae) představují čeleď dikobrazočelistných hlodavců původem z neotropické oblasti.

Systematika

Za taxonomickou autoritu čeledi agutiovití (Dasyproctidae) je pokládán Charles Lucien Bonaparte (1838). V rámci vnitřní systematiky spadá tato čeleď do monofyletické skupiny Caviomorpha v rámci hlodavců (resp. +more dikobrazočelistných), jež zahrnuje jihoamerickou spektakulární diverzifikaci tohoto savčího řádu. Blízké příbuzenské vztahy agutiovití zřejmě sdílejí s pakovitými (Cuniculidae, syn. Agoutidae) a morčatovitými (Caviidae). V rámci některých starších systémů může být čeleď agutiovitých řazena přímo v rámci pakovitých.

Rozeznávány jsou dva recentní rody: * rod Dasyprocta Illiger, 1811 - aguti ** Dasyprocta azarae Lichtenstein, 1823 - aguti Azarův ** Dasyprocta coibae Thomas, 1902 - aguti panamský ** Dasyprocta cristata (É. Geoffroy Saint-Hilaire, 1803) - aguti surinamský ** Dasyprocta fuliginosa Wagler, 1832 - aguti tmavý ** Dasyprocta guamara Ojasti, 1972 - aguti orinocký ** Dasyprocta iacki Feijó & Langguth, 2013 ** Dasyprocta kalinowskii Thomas, 1897 - aguti peruánský ** Dasyprocta leporina (Linnaeus, 1758) - aguti zlatý ** Dasyprocta mexicana Saussure, 1860 - aguti černý ** Dasyprocta prymnolopha Wagler, 1831 - aguti černohřbetý ** Dasyprocta punctata Gray, 1842 - aguti středoamerický ** Dasyprocta ruatanica Thomas, 1901 - aguti honduraský * rod Myoprocta Thomas, 1903 - akuči ** Myoprocta acouchy (Erxleben, 1777) - akuči červený ** Myoprocta pratti Pocock, 1913 - akuči Prattův

Především taxonomie rodu Dasyprocta však zůstává značně komplikovaná. Vyjma recentních forem se do systému přidružuje i několik vyhynulých, zřejmě kmenových skupin, ve fosilním záznamu datovaných až do spodního oligocénu.

Popis

Akuči (rod Myoprocta) Agutiovití představují středně velké hlodavce s hrubou lesklou srstí oranžově hnědého až černého zbarvení. +more Tělo je kompaktně stavěno, s krátkým ocasem, štíhlými končetinami a robustní lebkou. Agutiové váží až 4 kg, akučiové jsou o něco menší, avšak s delším ocasem. Přední končetiny nesou čtyři prsty, přičemž osa končetiny prochází mezi třetím a čtvrtým prstem (jako v případě sudokopytníků), zatímco zadní končetiny nesou pouze tři prsty a osa končetiny prochází třetím prstem (jako v případě lichokopytníků). Drápy samotné jsou kopýtkovité, přičemž tyto adaptace dělají z agutiovitých relativně schopné běžce. Celkový zubní vzorec činí 1/1, 0/0, 1/1, 3/3 = 20 zubů, shodně jako v případě pakovitých. Řezáky jsou relativně tenké, molariformní zuby jsou hypsodontního typu, s plochou korunkou a pěti hřebeny.

Ekologie

Jde o čeleď endemitní v neotropické oblasti, areál výskytu sahá od jižního Mexika po Ekvádor, Bolívii, Paraguay a severovýchodní Argentinu. Zavlečené populace se vyskytují v Karibiku. +more Přirozená stanoviště představují lesní a křovinatá prostředí, úkryt agutiovití hledají v husté vegetaci, zatímco potravu shánějí na otevřenějších prostranstvích. Mezi zdroji potravy a místy k odpočinku si agutiovití často udržují vyšlapané stezky, po nichž se během dne pohybují. Některé druhy si hloubí nory. Potravu tvoří především spadané ovoce, jež si často zahrabávají na později: v důsledku tohoto chování představují ve svém ekosystému důležité rozptylovače semen. Menší podíl potravy tvoří hmyz a výhonky. Především agutiové se běžně krmí v typickém posedu, přidržujíce si potravu obratnými předními končetinami.

Agutiovití vytvářejí monogamní páry, přičemž doba rozmnožování závisí na okolních podmínkách prostředí a není striktně načasována. Březost trvá 104 až 120 dnů. +more Jde o typické K-stratégy: vrh běžně nepřesahuje dvě mláďata, jež samice kojí okolo 20 týdnů. Kvůli nemalému riziku predace jsou agutiovití nicméně souběžně prekociály a již asi hodinu po porodu si osvojují běžecké dovednosti nutné k přežití.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Hlodavci