Alamút

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Pevnost Alamút stála na nepřístupné skále Alamút (persky قلعه الموت nebo jednoduše الموت což v arabštině a perštině znamená Hrad smrti, nebo také Orlí hnízdo) byla pevnost v centrálním pohoří Elborz, v provincii Qazvin na severozápadě dnešního Íránu, jižně od Kaspického moře a vzdálena asi 100 kilometrů od Teheránu. Dnes zbyly už pouze zříceniny, rozkládající se u vesnice Gazor Khân.

Historie

203x203pixelů Pevnost byla postavena roku 840 ve výšce 2 100 m n. +more m. , způsobem, který umožňoval jen jeden schůdný (uměle vytvořený) vstup, jež se vinul kolem čela útesu (a jeden přírodní vstup, který ale byl příliš nebezpečný pro použití); to dělalo pevnost vítěznou a extrémně obtížně dobyvatelnou. Pevnost měla neobvyklý systém dodávky vod. Vrchol byl extrémně úzký a dlouhý - možná 400 metrů dlouhý, a ne víc než 30 metrů široký.

V roce 1090 pevnost byla infiltrovaná a obsazená silami šítského ismáilitského hnutí, známého pod názvem asasíni (též hašašíni), které vedl Hassan i Sabbah (Hassan ibn al-Sabbah), později podle svého sídla zvaný Stařec z hory. Za vlády asasínů se pevnost stala legendární díky svým rajským zahradám, knihovně a v neposlední řadě i atentátníkům, vysílaným z duchovního centra sekty především proti vnitřním nepřátelům islámu.

Nadvládu Asasínů zlomil až vpád Mongolů. +more_prosinec'>15. prosince 1256 předal Ruknud-Dīn Khurshāh bez boje Alamut vůdci mongolských vojsk, chánu Hulaguovi, v plané naději, že se Hulagu nad obránci Alamútu smiluje. Dobyvatelé však hrad pobořili, z velké knihovny, kterou asasíni v Alamútu postavili, nechal Hulagu vytřídit jen některé rukopisy, vědecké práce a Korán, zbytek přikázal spálit.

V roce 2004 byly zbylé části zdi zničené zemětřesením.

Velitelé pevnosti Alamút (1090-1256)

281x281pixelů * Hassan i Sabbah (1090-1124) * Buzurg-Ummid (1124-1138) * Muhammad I. +more z Alamútu (1138-1162) * Hassan II. z Alamútu (1162-1166) * Muhammad II. z Alamútu (1166-1210) * Hassan III. z Alamútu (1210-1221) * Mohammed III. (1221-1255) * Ruknud-Dīn Khurshāh (1255-1256).