Albert Lónyay

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Albert hrabě Lónyay de Nagy Lónya ( Albert Graf Lónyay von Nagylónya und Vasáros-Namény, nagylónyai és vásárosnaményi, gróf Lónyay Albert) (20. prosince 1850 Nagylónya - 28. března 1923 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a dvořan ze staré uherské šlechty. V c. k. armádě sloužil od roku 1869 a byl důstojníkem husarů u různých jednotek převážně v Uhrách, několik let byl také císařským pobočníkem. V letech 1910-1914 působil jako vrchní ceremoniář u císařského dvora a nakonec zastával čestnou funkci kapitána uherské královské gardy (1914-1918). V roce 1910 byl povýšen na hraběte a v roce 1911 dosáhl hodnosti generála jezdectva.

Životopis

Hraběcí erb rodu Lónyayů Pocházel ze starého uherského šlechtického rodu Lónyaů, patřil k evangelické linii. +more Narodil se v Berežské župě na zámku Nagylónya, který již neexistuje (vyhořel v roce 1965). Měl šest sester a byl jediným synem Alberta Lónyaye (1923-1904), vrchního župana Ugočské župy. Matka Rosálie (1827-1863) pocházela z rodu Kubínyiů. Po otci byl synovcem vlivného uherského politika Menyhérta Lónyaye. Studoval gymnázium a do armády vstoupil v roce 1869 k 9. husarskému pluku v Komárně, ještě téhož roku získal hodnost poručíka. V roce 1874 byl povýšen na nadporučíka a v letech 1875-1877 navštěvoval jezdecký institut ve Vídni. V letech 1878-1880 byl mimo aktivní službu, poté se vrátil k 9. husarskému pluku, následně vystřídal službu u dalších husarských jednotek ve Stockerau a v Pécsi. V hodnosti kapitána (1886) byl pobočníkem velitele 4. armádního sboru v Budapešti hraběte Nikolause Pejačeviće (1886-1888), po roce 1888 sloužil u 7. husarského pluku v Albertirsi. V roce 1891 byl povýšen na majora a tři roky vykonával službu křídelního pobočníka (Flügeladjutant) císaře Františka Josefa. Mezitím byl povýšen na podplukovníka (1893) a v roce 1894 byl přeložen opět k 9. husarskému pluku. Jako plukovník (1896) setrval u 9. husarského pluku jako jeho velitel (1896-1901).

V roce 1902 byl povýšen na generálmajora, byl velitelem 5. jezdecké brigády v Jarosławi (1901-1904), 6. +more jezdecké brigády v Miskolci (1904-1905), krátce velel 3. jezdecké brigádě v Mariboru (1905) a poté byl velitelem jezdecké divize ve Vídni (1905-1907). V roce 1906 dosáhl hodnosti polního podmaršála a od roku 1907 byl gardovým poručíkem uherské královské gardy ve Vídni. V roce 1910 byl v armádě penzionován, ale o rok později ještě dosáhl hodnosti generála jezdectva (1911). V letech 1910-1914 zastával u císařského dvora funkci ceremoniáře zodpovědného za organizaci stolování u slavnostních tabulí (Oberststabelmeister). Nakonec byl v letech 1914-1918 kapitánem uherské královské gardy ( Kapitän der königlich Ungarischen Leibgarde, respektive a Magyar Királyi Testőrség gárdakapitánya). Po zániku monarchie dožil v soukromí ve Vídni.

Rodina

V roce 1885 se na zámku Bartenstein oženil s princeznou Marií Henriettou z Hohenlohe-Bartensteinu (1861-1933), dcerou knížete Karla Hohenlohe-Bartensteina a Rosy, rozené hraběnky Šternberkové. Marie Henrietta byla později c. +more k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Jako vdova se usadila v Badenu, kde je také pohřbena spolu se svým mladším synem Arnoštem. Z manželství se narodily tři děti, synové Karel (Károly, 1886-1950) a Arnošt (Ernö, 1898-1958) sloužili v c. k. armádě a poté žili v soukromí, dcera Róza (1888-1970) se provdala za britského důstojníka kapitána George Jervise Wooda (1878-1958). Jejich dcera Marie Terezie (1910-1985) byla manželkou knížete Ernsta z Hohenbergu.

Important

hrabě

Řád koruny (Prusko)

Budapešť

Císařský rakouský řád Leopoldův

Bulharské carství

Polní podmaršálek

generálmajor

Soubor:Ord.Aquilarossa-GC.png

Soubor:Ord.Leopold.PNG

Soubor:EST_Order_of_the_Cross_of_Terra_Mariana_-_5th_Class_BAR.png

Německé císařství

Řád červené orlice

Tituly a ocenění

Od roku 1880 byl c. k. +more komořím a jako vysoký hodnostář u dvora obdržel v roce 1910 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. V roce 1910 byl zároveň povýšen na hraběte (příslušný diplom byl podepsán císařem Františkem Josefem v Ischlu 8. července 1910). Během vojenské služby získal několik ocenění v Rakousku-Uhersku, vzhledem ke své službě císařského pobočníka a později vysoce postaveného dvořana obdržel řadu vyznamenání také od zahraničních panovníků.

Rakousko-Uhersko

60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) * +morepng'>60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1900) * 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1908) * 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) * 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1916) * 60x60pixelů Vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1917).

Zahraničí

Odkazy

Reference

Literatura

BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 215-216 (heslo Albert Lónyay) ISBN 978-963-446-585-0 [url=http://real-d. +moremtak. hu/652/7/dc_633_12_doktori_mu. pdf]dostupné online[/url].

Externí odkazy

[url=https://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_L/Lonyay-Nagylonya-Vasarosnameny_Albert_1850_1923.xml]Albert Lónyay in: Österreichisches Biographisches Lexikon[/url]