Alessandro Manzoni

Alessandro Francesco Tommaso Manzoni (7. březen 1785, Milán - 22. květen 1873, Milán) byl italský básník a romanopisec. Jeho nejvýznamnějším dílem je historický román „Snoubenci“ (italsky I Promessi Sposi) z roku 1827. Román se odehrává za španělské nadvlády roku 1628, v roce 1827 jej však Italové četli jako obžalobu rakouského panství, takže významně podpořil italské risorgimento, zápas o sjednocení Itálie. Zároveň významně ovlivnil moderní italský jazyk.

Život

Manzoni se narodil v rodině staré šlechty, jeho matka byla vzdělaná a literárně nadaná dáma, dcera slavného právního filosofa Cesara Beccarii. Vztahy v rodině však nebyly dobré a rodiče se roku 1792 rozešli, matka pak žila s bohatým a vzdělaným Carlem Imbonatim v Anglii a v Paříži. +more Alessandro strávil dětská léta na venkovském statku a později v katolických internátech, kde špatně prospíval. V 15 letech se však nadchl pro poezii a začal psát klasické sonety. Po smrti svého otce roku 1805 odjel za matkou do Auteuil u Paříže, kde se scházela republikánská společnost tzv. „ideologů“; seznámil se zde s řadou významných osvícenců.

Roku 1808 se Alessandro oženil s Henriette Blondel, dcerou ženevského bankéře, která roku 1810 přestoupila z kalvinismu ke katolictví. To mělo veliký vliv i na Alessandra, který se z osvícenského deisty stal přísným katolíkem. +more Manželství bylo velice šťastné a Manzoni žil v krásném venkovském sídle v severní Itálii, psal duchovní básně a traktát o katolické morálce. Roku 1818 však musel zděděné sídlo prodat, protože ho podvodník připravil o peníze, přesto velkoryse odpustil svým poddaným všechny dluhy.

Alessandro ManzoniRoku 1819 vydal své první drama, které proti různým kritikům vehementně hájil Goethe. +more Na Napoleonovu smrt roku 1821 odpověděl sonetem „Pátý květen“, který si získal neobyčejnou popularitu a Manzoni se pomalu stával národním básníkem. Věnoval se také historii, kterou pokládal za nezbytného průvodce pro politiku. Roku 1822 vydal druhou tragédii, Adelchi, o dobytí severní Itálie Karlem Velikým a v letech 1824-1827 už zmíněný román „Snoubenci“, který měl být národním eposem asi tak, jako „Ivanhoe“ Waltera Scotta. Roku 1833 zemřela Manzoniho žena a brzy nato i matka a několik z jeho dětí. Roku 1837 se znovu oženil s Teresou Borri, vdovou po hraběti Stampa, a roku 1840 vydal definitivní vydání „Snoubenců“.

Roku 1860 ho král Viktor Emanuel II. +more jmenoval senátorem a Manzoni, ačkoli zbožný katolík, se stal mluvčím italského sjednocení a odpůrcem papežské vlády v Římě. Naproti tomu papež Pius IX. výslovně citoval jeho pojednání o mravnosti. Když roku 1873 zemřel Manzoniho nejstarší syn, už se z této rány nevzpamatoval a po úrazu hlavy 22. května zemřel. V Miláně mu vystrojili královský pohřeb za účasti následníka trůnu a tisíců Italů a k prvnímu výročí smrti mu Giuseppe Verdi věnoval své „Rekviem“.

Odkazy

Reference

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Manzoni. Sv. 16, str. 794 * Ottův slovník naučný nové doby, heslo Manzoni. Sv. 7, str. 44

Související články

Risorgimento * Seznam italských spisovatelů * Snoubenci

Externí odkazy

Kategorie:Italští básníci Kategorie:Italští spisovatelé Kategorie:Italští romanopisci Kategorie:Katoličtí autoři Kategorie:Romantičtí spisovatelé Kategorie:Narození v Miláně Kategorie:Narození 1785 Kategorie:Narození 7. +more března Kategorie:Úmrtí v Miláně Kategorie:Úmrtí 1873 Kategorie:Úmrtí 22. května Kategorie:Muži Kategorie:Italští římští katolíci.