Cesko.wiki Alessandro Scarlatti
Author
Albert FloresŽivot
Scarlatti se narodil na Sicílii, podle některých pramenů v Trapani, podle jiných v Palermu.
Již jako chlapec toužil se živit hudbou a proto odešel z rodné Sicílie do Říma. Tady přizpůsobil své původní příjmení Scarlata novým poměrům a přiženil se do muzikantské rodiny.
Zpravidla se uvádí, že byl žákem Giacoma Carissimiho, ale zřejmě musel mít i nějaké vazby na severní Itálii, neboť v jeho raných dílech lze vysledovat zřetelný vliv Alessandra Stradelly a Giovanniho Legrenzi.
Již v 19 letech pak slavil první úspěch se svou operou „Gli Equivoci nel sembiante“ (1679). Ta získala pozornost královny Kristiny Švédské, která v té době žila v Římě a skladatele jmenovala svým dvorním kapelníkem. +more Věnoval jí mimo jiné operu „Il Pompeo“ (1683).
V únoru 1684 se stal kapelníkem místokrále v Neapoli. Zde zkomponoval řadu oper ve stylu opera seria, které dosáhly mimořádné obliby. +more Komponoval i četná oratoria a hudbu k rozmanitým státním příležitostem.
V roce 1702 Scarlatti Neapol opustil a vrátil se až když byla španělská nadvláda vystřídána rakouskou. Mezitím se těšil přízni +more_Medicejský'>Ferdinanda III. Medicejského a komponoval opery pro jeho soukromé divadlo ve Florencii. Kromě toho se stal kapelníkem kardinála Ottoboniho v Římě a na jeho přímluvu i kapelníkem jednoho z nejdůležitějších římských chrámů chrámu sv. Marie Větší.
Po krátkém pobytu v Benátkách a Urbině se vrátil v roce 1708 do Neapole, kde zůstal až do roku 1717. Tehdy se zdálo, že Neapol je již unavena Scarlattiho hudbou a na závěr svého života se Alessandro vrátil tam, kde jeho hudební dráha začínala, do Říma. +more Zde vytvořil své nejslavnější opery: Telemaco, 1718; Marco Attilio Regolò, 1719 a La Griselda, 1721 a mnoho nádherné chrámové hudby.
Poslední, byť nedokončenou prací byla serenáda ke svatbě prince Stigliana. Alessandro Scarlatti zemřel v Neapoli +more_říjen'>24. října 1725.
Dílo
Scarlattiho dílo tvoří důležitý přechod mezi raně barokním vokálním stylem 17. +more století, jehož centry byly zejména Florencie a Benátky a klasickou hudbou 18. století, která vyvrcholila Wolfgangem Amadeem Mozartem.
Scarlatti kladl zejména důraz na hudební složku s využitím arie da capo a lyrickým charakterem melodií bez triviálních či jen tanečních názvuků. Následovníky a žáky měl nejen v Neapoli (Leonardo Leo, Leonardo Vinci, Nicola Porpora), ale po celé Itálii. +more Principem koncertantního pojetí sólového hlasu zejména v kantátách a mešních skladbách ovlivnil i mladého Georga Friedricha Händela a k jeho žákům se na sklonku jeho života počítali i další němečtí skladatelé Johann Adolf Hasse a Johann Joachim Quantz. .
Scarlatti je autorem více než 60 oper, z nichž většina náleží k typu opera seria; jeho první opera buffa Il Trionfo dell’onore pochází až z roku 1718. Napsal několika desítek větších a přes 700 drobných kantát pro jeden až dva hlasy, s doprovodem cembala případně i dvojice houslí.
Údajně zkomponoval na 200 mší. Z nich však mimořádnou pozornost zasluhuje jediná: „Mše k poctě svaté Cecilie“ (1721), která je důstojným předchůdcem velkých mší Johanna Sebastiana Bacha a Ludwiga van Beethovena.
Instrumentální tvorbu reprezentuje cyklus dvanácti symfonií, cembalové tokáty a sedm sonát pro flétnu a smyčce z roku 1725, jež mohly být určeny jeho tehdejšímu žáku Quantzovi.
Opery
# Gli equivoci nel sembiante (1679, Řím, Teatro Capranica) # L'honestà negli amori (1680, Řím, Teatro della Pace) # Tutto il mal non vien per nuocere (1681, Řím, Teatro della Pace) # Il Pompeio (1683, Řím, Palazzo Colonna) # La guerriera costante (1683, Řím) # L'Aldimiro o vero Favor per favore (1683, Neapol, Teatro del Palazzo Reale) # La Psiche o vero Amore innamorato (1683, Neapol, Teatro del Palazzo Reale) # Olimpia vendicata (1685, Neapol, Teatro del Palazzo Reale) # La Rosmene o vero L'infedeltà fedele (1686, Řím, Palazzo Doria Pamphili ) # Clearco in Negroponte (1686, Neapol Teatro del Palazzo Reale ) # La santa Dinna (1687, Řím, Palazzo Doria Pamphili) # Il Flavio (1688, Neapol, Teatro del Palazzo Reale ) # L'Anacreonte tiranno (1689, Neapol, Teatro San Bartolomeo ) # L'Amazzone corsara o vero L'Alvilda (1689, Neapol Teatro del Palazzo Reale ) # La Statira (1690, Řím, Teatro Tordinon) # Gli equivoci in amore o vero La Rosaura (1690, Řím, Teatro della Pace delle Cancelleria) # L'humanità nelle fiere o vero Il Lucullo (1691, Neapol, Teatro San Bartolomeo ) # La Teodora Augusta (1692, Neapol, Teatro del Palazzo Reale ) # Gerone tiranno di Siracusa (1692, Neapol, Teatro del Palazzo Reale ) # L'amante doppio o vero Il Ceccobimbi (1693, Neapol, Teatro del Palazzo Reale ) # Il Pirro e Demetrio (1694, Neapol, Teatro San Bartolomeo) # Il Bassiano o vero Il maggior impossibile (1694, Neapol Teatro San Bartolomeo ) # La santa Genuinda, o vero L'innocenza difesa dall'inganno (1694, Řím, Palazzo Doria Pamphili) # Le nozze con l'inimico o vero L'Analinda (1695, Neapol, Teatro San Bartolomeo ) # Nerone fatto Cesare (1695, Neapol, Teatro del Palazzo Reale ) # Massimo Puppieno (1695, Neapol, Teatro San Bartolomeo ) # Penelope la casta (1696, Neapol, Teatro San Bartolomeo ) # La Didone delirante (1696, Neapol, Teatro San Bartolomeo ) # Comodo Antonino (1696, Neapol, Teatro San Bartolomeo ) # L'Emireno o vero Il consiglio dell'ombra (1697, Neapol, Teatro San Bartolomeo ) # La caduta de' Decemviri (1697, Neapol, Teatro San Bartolomeo ) # La donne ancora è fedele (1698, Neapol Teatro San Bartolomeo ) # Il prigioniero fortunato (1698, Neapol, Teatro San Bartolomeo ) # Gl'inganni felici (1699, Neapol, Teatro del Palazzo Reale) # L'Eraclea (1700, Neapol, Teatro San Bartolomeo ) # Odoardo (1700, Neapol, Teatro San Bartolomeo ) # Dafni (1700, Neapol) # Laodicea e Berenice (1701, Neapol Teatro San Bartolomeo ) # Il pastor di Corinto (5. 8. +more1701 Neapol Posilippo) # Tito Sempronio Gracco (carn. 1702 Neapol Teatro San Bartolomeo ) [Bireno e Dorilla*] # Tiberio imperatore d'Oriente (8. 5. 1702 Neapol Teatro del Palazzo Reale ) # Il Flavio Cuniberto (1702, Pratolino) # Arminio (1703, Pratolino) # Turno Aricino (1704, Pratolino) # Lucio Manlio l'imperioso (1705, Pratolino) # Il gran Tamerlano (1706, Pratolino) # Il Mitridate Eupatore (1707, Benátky, Teatro San Giovanni Grisostomo ) # Il trionfo della libertà (1707 ,Benátky, Teatro San Giovanni Grisostomo ) # Il Teodosio (1709, Neapol, Teatro San Bartolomeo ) # L'amor volubile e tiranno (1709, Neapol, Teatro San Bartolomeo ) # La principessa fedele (1710, Neapol, Teatro San Bartolomeo ) # La fede riconosciuta (1710, Neapol, Teatro San Bartolomeo ) # Giunio Bruto o vero La caduta dei Tarquini (1711, Neapol) # Il Ciro (1712, Řím, Teatro della Pace) # Scipione nelle Spagne (1714, Neapol Teatro San Bartolomeo ) # L'amor generoso (1714, Neapol, Teatro del Palazzo Reale ) # Il Tigrane o vero L'egual impegno d'amore e di fede (1715, Neapol Teatro San Bartolomeo ) # Carlo re d'Allemagna (1716, Neapol Teatro San Bartolomeo ) # La virtù trionfante dell'odio e dell'amore (1716, Neapol, Teatro del Palazzo Reale ) # Telemaco (1718, Řím, Teatro Capranica ) # Il trionfo dell'onore (1718, Neapol, Teatro dei Fiorentini) # Il Cambise (1719, Neapol, Teatro San Bartolomeo ) # Marco Attilio Regolo (1719, Řím, Teatro Capranica ) # La Griselda (1721, Řím, Teatro Sala Capranica ).
Externí odkazy
Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Barokní skladatelé Kategorie:Italští hudební skladatelé Kategorie:Narození v roce 1660 Kategorie:Úmrtí v roce 1725 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 24. +more října Kategorie:Narození 2. května Kategorie:Úmrtí v Neapoli Kategorie:Italští operní skladatelé.