Cesko.wiki Alexandru Vaida-Voevod
Author
Albert FloresAlexandru Vaida-Voevod (27. února 1872, Bobâlna - 19. března 1950, Sibiu) byl rumunský politik. Ve třech obdobích byl premiérem Rumunska (1. prosinec 1919 až 12. březen 1920; 6. červen 1932 až 19. říjen 1932; 14. leden 1933 až 13. listopad 1933). Byl též ministrem zahraničí (1919-1920), ministrem vnitra (1928-1930, 1930, 1932), předsedou dolní sněmovny parlamentu (1919, 1939-1940). Vedl dvě politické strany, Národní zemědělskou stranu (Partidul Național Țărănesc) v letech 1933-1935 a Rumunskou frontu (Frontul Românesc) v letech 1935-1938. První lze označit za agrárnickou, druhou za fašistickou.
Život
Narodil se v řeckokatolické rodině v Sedmihradsku, jež tehdy patřilo Rakousko-Uhersku. Do politiky vstoupil již v habsburské monarchii, podporoval federalizační plány následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este (které se ale nikdy nerealizovaly) a od roku 1906 v uherském parlamentu bojoval proti maďarizaci v barvách Rumunské národní strany (Partidul Național Român). +more Po atentátu na Ferdinanda v Sarajevu se stal podporovatelem připojení Sedmihradska k Rumunsku, k němuž po rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918 skutečně došlo. Když roku 1918 požadavek na samourčení rumunské menšiny v Uhersku přednesl na uherském sněmu, byl zasypán předměty rozzuřených maďarských poslanců. Lynčování unikl jen díky útěku zadním vchodem a úkrytu v budapešťské čtvrti, kde žilo mnoho rumunských dělníků. Nicméně, Maďaři byli poraženou mocností první světové války a západní mocnosti se k požadavkům rumunské menšiny postavily kladně.
Hrdinná epizoda z roku 1918 se pak stala základem Vaida-Voevodovy popularity v rumunské politice. Byl klíčovým zástupcem rumunské delegace na Pařížské mírové konferenci v roce 1919 a v Paříži vstoupil i do zednářské lóže Grand Orient de France, aby rumunským požadavkům zajistil co nejširší podporu u politiků vítězných mocností. +more Volby v roce 1919 ho vynesly do premiérského křesla a zároveň se chopil i řízení ministerstva zahraničí. Byl to on, kdo vydal pokyn rumunské armádě k invazi do Maďarska s cílem rozdrtit komunistickou Republiku rad. Navázal blízkou spolupráci s Československem, díky tomu také obdržel v roce 1933 nejvyšší československé vyznamenání, Řád bílého lva. Poměrně radikální Vaida-Voevodovy plány na pozemkovou reformu však zneklidnily krále Ferdinanda I. (na jeho instalaci měl Vaida-Voevod značný podíl) a král ho z premiérského postu odvolal.
Rolnická otázka se pak stala pro Vaidu-Voevoda klíčovou, učinil z ní centrální téma své agrární strany založené roku 1926. On v ní reprezentoval pravicové, konzervativnější křídlo. +more Strana byla poměrně úspěšná, takže se Vaida-Voevod na přelomu 20. a 30. let několikrát dostal do vlády a řídil několik ministerstev. V letech 1932 a 1933 se na krátká období vrátil i do funkce předsedy vlády. V té době se věnoval především potlačení stávkové a komunistického hnutí. Vaida-Voevod se kvůli tomu spojil především s legionářským hnutím, které začalo fungovat jako jakási pravicová milice. Zároveň Vaida-Voevod dával stále více průchod svému antisemitismu. Obojí vedlo k tomu, že se rozešel se svou stranou.
Založil pak mnohem pravicovější Rumunskou frontu. Ta, ač nebyla silou ústřední, přesto hrála roli v nastolení fašistického režimu v Rumunsku a sehrávala v něm jistou roli až do jeho konce v roce 1944. +more Poté získala s pomocí Rudé armády vliv Komunistická strana Rumunska. Rumunská fronta patřila k jejím hlavním nepřátelům. Sám Vaida-Voevod byl zatčen 24. března 1945. V roce 1946 byl umístěn do domácího vězení v Sibiu, kde pak strávil zbytek svého života (čtyři roky).