Cesko.wiki Alexej I. Michajlovič
Author
Albert Flores.jpg)
Životopis
Alexej Michajlovič přijal vládu ve věku 16 let. Byl velmi zbožný, dbal na lesk svého dvora, nevěděl si však valně rady v ekonomických záležitostech. +more Uděloval úlevy rychle bohatnoucím kupcům i privilegia duchovenstvu; na druhé straně jím vydaný zákoník z roku 1649 zvaný Sobornoje uloženje zaváděl brutální tělesné tresty nebo dlouholeté vyhnanství na Sibiři na nejmenší přestupky; tíživé bylo rovněž zvýšení daně ze soli. V důsledku těchto i dalších rozhodnutí došlo k rozsáhlým povstáním jak rolnickým, tak ve městech, proti bojarům i proti státním úředníkům. Největší dopad mělo tzv. "solné povstání" v městech a car musel část svých rozhodnutí stáhnout a poslat na čas do vyhnanství svého švagra, zkorumpovaného bojara Borise Morozova. Car Alexej proslul zbožností, ale také zálibou v dobrém jídle a v lovu, zejména v sokolnictví.
Roku 1653 provedl moskevský patriarcha Nikon církevní reformu, jejíž podstatou byly zejména opravy bohoslužebných knih. Proti tomu se postavila část kněží pod vedením protopopa Avvakuma a utvořila se frakce starověrců. +more Roku 1658 se však ambiciózní Nikon dostal do sporu se samotným carem, v důsledku toho byl Nikon nucen odejít z Moskvy a roku 1666 jej car Alexej nechal církevním synodem sesadit s postu patriarchy a uvěznit. Tyto spory uvnitř pravoslavné církve přispívaly k růstu napětí v ruské společnosti.
V letech 1651-53 došlo k válce Ruska s Persií o vliv v oblasti Kavkazu. V roce 1654 uzavřelo Rusko v Perejaslavi smlouvu s Ukrajinou, spravovanou hejtmanem Bohdanem Chmelnickým, současně se započetím nové rusko-polské války (1654-1667). +more Ruská vojska tehdy obsadila Smolensk, celé Bělorusko a část Litvy s Vilniusem. Napadení Polska Švédskem způsobilo ukončení války smlouvou v Niemieży, načež Rusko započalo válku se Švédskem, která skončila dohodou v roce 1668. Po odchodu Švédů z Polska a poté, co hejtman Ivan Vyhovski uznal polskou svrchovanost nad Ukrajinou, Alexej obnovil válku s Polskem; tu ukončila až smlouva v Andruszově v roce 1667, která Rusku přiznala oblast smolenskou, černichovskou a severskou a celou zadněperskou Ukrajinu i s Kyjevem.
Car Alexej sice nebyl mimořádný panovník, ale dokázal se obklopit velmi schopnými rádci, kteří spoluurčovali směřování jeho vlády. Patřil k nim zejména laskavý a inteligentní Fjodor Rtiščev, zvaný carovo svědomí, který inicioval založení první moskevské nemocnice, dále například prozápadně orientovaný bojar Artamon Matvejev, poručník carovy druhé manželky Natálie nebo představený posolského prikazu Afanasij Ordyn-Naščokin, který pro Rusko vyjednával zahraniční spojenectví a mírové smlouvy, zasloužil se i o to, že v Rusku začal fungovat určitý druh pošty. +more Prozápadní orientace se za Alexejovy vlády projevila zakládáním prvních manufaktur, dovozem a prvními překlady zahraniční literatury, ale hlavně reformou vojenství, kde byly po boku střelců, kozáků a zemské hotovosti stavěny pluky nového typu, vyzbrojené a vystrojené západoevropským způsobem (dragouni, rejtaři, mušketýři). Jejich výcvikem a velením byli pověřeni tzv. plukovníci (polkovniki), obvykle Němci, Skotové nebo jiní cizinci v carských službách.
V letech 1662-1671 vznikala v Rusku řada bouří a povstání mužiků, vyvolaných těžkým útiskem velkých vlastníků půdy. Roku 1662 vypukla v Moskvě tzv. +more Měděná vzpoura, a to v reakci na měnovou reformu, spojenou s masovým zaváděním měděných mincí místo dosavadních stříbrných. Největší a nejkrutější z nich vypuklo roku 1670 pod vedením kozáckého atamana Stěpana Razina a kromě mužiků se ho účastnili i donští kozáci a původní obyvatelé Povolží - Marijci, Mordvini a Čuvaši. Povstání trvalo dva roky a mělo charakter občanské války, zasáhlo oblast na dolním Donu a celé Povolží od Astrachaně až po Simbirsk. Razin své povstání podle vlastních slov vedl proti „lepším lidem“, rebelové při něm plenili a vypalovali města a šlechtická sídla, popravovali vojvody a zřizovali ve městech samosprávu kozáckého typu. Povstání zakončila až vojenská porážka regulérním carským vojskem u Simbirska a následné brutální represe, při nichž bylo zmasakrováno až 10 000 rebelů. Vůdce povstání byl po návratu na Don zajat, vydán carovi a 6. 6. 1671 v Moskvě veřejně popraven. Roku 1671 proběhlo menší povstání i v samotné Moskvě, a to v souvislosti s propuknuvší epidemií moru.
V témže roce začal car krutě pronásledovat starověrce. Mezi oběti represí patřila i bojarka a bývalá carevnina dvorní dáma Feodosija Morozovová a její sestra kněžna Urusovová. +more Car je nechal uvěznit ve městě Borovsk a umučit v žaláři hladem.
Po smrti cara Alexeje vládu v Rusku převzal jeho nejstarší žijící syn, Fjodor III. Alexejevič (1676-1682).
Manželství a děti
Alexej Michajlovič byl otcem 16 potomků ze dvou manželství:
Potomci z manželství s Marií Iljiničnou Miloslavskou (celkem 13 dětí):
* Dmitrij (22. srpna 1648 - 6. +more října 1649) * Jevdokija (17 února 1650 - 10. května 1712), svobodná a bezdětná * Marfa (26. srpna 1652 - červen 1707), svobodná a bezdětná * Alexej (15. února 1654 - 17. ledna 1670) * Anna (23. ledna 1655 - 9. května 1659) * Sofie (27. září 1657 - 14. července 1704), v letech 1682-1689 vladařkou Ruského carství, svobodná a bezdětná * Kateřina (27. listopadu 1658 - 1. května 1718), svobodná a bezdětná * Marie (18. ledna 1660 - 9. března 1723), svobodná a bezdětná * Fjodor (9. června 1661 - 7. května 1682), ruský car od roku 1676 až do své smrti, *: ⚭ 1680 Agafja Semjonovna Grušecká (1663-1681) *: ⚭ 1682 Marfa Matvejevna Apraksina (1664-1716) * Feodosija (29. března 1662 - 14 prosince 1713), jeptiška * Simeon (3. dubna 1665 - 18. června 1669) * Ivan (6. září 1666 - 8. února 1696), jako Ivan V. ruský car od roku 1682 až do své smrti, ⚭ 1684 Praskovja Fjodorovna Saltykovová (12. října 1664 - 13. října 1723) * Jevdokija (*/† 1669).
Potomci z manželství s Natálií Kirilovnou Naryškinovou (3 děti):
* Petr (9. června 1672 - 8. +more února 1725), jako Petr I. Veliký ruský car od roku 1682 až do své smrti, *: ⚭ 1689 Jevdokija Lopuchinová (9. července 1669 - 7. září 1731) *: ⚭ 1712 Kateřina I. Ruská (15. dubna 1684 - 17. května 1727) * Natálie (22. srpna 1673 - 18. června 1716), svobodná a bezdětná * Feodora (4. září 1674 - 28. listopadu 1678).
Zajímavost
Na počest cara Alexeje v roce 1904 car Mikuláš II. +more dal svému prvnímu synovi (pátému potomkovi) a následníkovi trůnu jméno Alexej. Chlapec se měl stát carem Alexejem II. , k tomu však nikdy nedošlo, neboť v roce 1918 byl s celou carskou rodinou v Jekatěrinburgu zavražděn. Carevič Alexej měl tehdy několik týdnů před čtrnáctými narozeninami.
Odkazy
Reference
Související články
Seznam hlav ruského státu * Romanovci
Externí odkazy
Kategorie:Narození 1629 Kategorie:Narození 19. +more března Kategorie:Narození v Moskvě Kategorie:Úmrtí 1676 Kategorie:Úmrtí 29. ledna Kategorie:Úmrtí v Moskvě Kategorie:Ruští carové Kategorie:Romanovci Kategorie:Pravoslavní panovníci Kategorie:Muži.