Cesko.wiki Algrafie
Author
Albert FloresAlgrafie je umělecká disciplína a grafická technika, která se zabývá vytvářením typografických obrazů. Jejím cílem je vytvořit spojení mezi písmem a výtvarnou tvorbou. Algrafie se liší od tradiční typografie tím, že zahrnuje více než pouhé sazby písma - spojuje ji s výtvarnými prvky, jako jsou obrazy, kresby a fotografie. Tento druh tvorby je často využíván v knižní ilustraci, vytváření ex libris a dalších tiskovin. Algrafie se rozvíjela především v 20. století a objevila se v Československu v rámci rozvoje moderního umění. Mezi známé algrafy patří například Vladislav H. Brunner, Jindřich Heisler či Jan Zrzavý. Tito umělci vytvářeli inovativní typografické obrazy a experimentovali s různými technikami, jako je lept, suchá jehla nebo dřevořez. V současnosti je algrafie stále používána a uplatňována v rámci současného výtvarného umění, a to jak v Česku, tak v zahraničí. Algrafie je považována za uměleckou techniku, která vyžaduje technické schopnosti a kreativitu. Tvorba algrafových obrazů spočívá v promyšleném výběru písma, jeho kombinaci s dalšími obrazovými prvky a jejich následném vytisknutí. Při tvorbě algrafových děl je důležité vzít v úvahu také kompozici, barvy a celkový estetický dojem. Algrafie je považována za uměleckou disciplínu nejen kvůli technickým dovednostem, ale také kvůli schopnosti umělce vyjádřit své myšlenky a emoce prostřednictvím vizuálního jazyka.
Algrafie je grafická technika tisku z plochy, která využívá specifických vlastností preparované hliníkové desky. Tvoří přechod mezi kamenotiskem a ofsetem a slouží jako levnější náhrada litografie.
Historie
Walter Leistikow, barevná algrafie, 1898 Techniku tisku z kovového štočku zveřejnil již objevitel litografie Alois Senefelder ve svém spise Učebnice kamenotisku (Lehrbuch der Steindruckerei, Mnichov 1818). +more Možnost použití hliníkových desek objevil roku 1890 německý grafik Karl Scholz a nechala si ji patentovat firma Joseph Scholz v Mohuči roku 1892/1893. Náhrada těžkých litografických kamenů lehkým hliníkem umožnila grafikům používat tisk z plochy ve vlastním ateliéru. Algrafii užíval např. Paul Gauguin.
Postup
Technika je v zásadě shodná s litografií a využívá toho, že preparovaný povrch hliníku dobře přijímá mastnou litografickou barvu nebo mastnou křídu. Hliníková deska se ozrní ocelovými kuličkami a zbaví oxidů 10% roztokem kyseliny sírové. +more Původní postup užíval 20% kyselinou fosforečnou nebo kyselinou fluorovodíkovou a bělavou sraženinu odstraňoval kamencem. Roku 1896 společnost „Cornwall Printing Press, New York, začala užívat pro preparaci hliníkových desek lázně 20% kyseliny dusičné a přísadu 2% kyseliny fluorovodíkové, aby dosáhla jednotné velikosti zrna.
Kresbu lze na desku přenést i z tenkého pauzovacího papíru. Je možno použít také koláž, frotáž, fotografii, typografický a rastrový obrázek.
Po nanesení kresby se povrch desky ošetří slabým roztokem kyseliny fosforečné a vodným roztokem arabské gumy. S deskou je třeba zacházet opatrně, protože mastné šmouhy nelze opravit vyškrabáním a pro dokreslení je třeba desku znovu odkysličit.
Tisk se provádí v litografickém lisu. Je třeba vyzkoušet správný tlak, protože při nadměrném tlaku se kresba zesiluje.
Allgrafie je vhodná pro strojový tisk a oproti litografii poskytuje až téměř 200 000 otisků z jedné matrice.
Reference
Literatura
Jan Baleka, Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika), Academia Praha 1997, * Aleš Krejča, Techniky grafického umění, Artia Praha 1981 * Jindřich Marco, O grafice: kniha pro sběratele a milovníky umění, Mladá fronta Praha 1981 * Carl Weilandt, Der Aluminiumdruck: Algraphie. +more Seine Einrichtung und Ausübung in der lithographischen Praxis. Wien ca. 1902.