Alláh

Alláh ( česky Bůh), je označení pro nejvyšší bytost v islámu. V arabštině (podobné slovo existuje i v dalších semitských jazycích) označuje jméno Boží také i v křesťanství a judaismu. Poprvé se vyskytuje u arabských židů. Etymologicky slovo Alláh vzniklo zkrácením الإله (al-ilah), kde slovo إله (ilah) znamená bůh-jakékoliv božstvo a určitý člen ال (al-) klade důraz na jedinečnost Boží - podobně jako v češtině psaním velkého „B“ ve slově Bůh. Arabština má kurzivní písmo, tj. nerozlišuje velká a malá písmena; proto jediným způsobem, jak vyjádřit výjimečnost je použitím určitého členu „al-“.

Význam v islámu

Slovo Alláh v arabské kaligrafii V islámu je Alláh stvořitelem a všemocným vládcem světa, který proroku Mohamedovi posílal své zprávy pro lidi (a pro tzv. +more „džiny“) skrze archanděla Gabriela. Tyto zprávy (negramotný) Mohamed recitoval svým společníkům. Korán (v překladu „recitace“) je kolekcí těchto údajných zjevení.

V 112. súře (kapitole Koránu) se u popisu Alláha objevují tyto atributy: jedinečný/jediný, věčný/nezávislý, nezplozený/neplodící (potomstvo) a nesrovnatelný s ničím.

Alláh má být rovněž i nejvyšším soudcem, který rozdělí lidi na ty, kteří budou odměněni nebem (rájem Jannah) a ty kteří budou potrestáni peklem (Jahannam). Podle Koránu půjdou do ráje věřící, kteří poslouchali Alláhovy rozkazy, konali dobré skutky a litovali špatných činů. +more A ti, kteří neposlouchali („překračovali boží hranice“), a odvrátili se od skutečnosti budou potrestáni peklem. Slovo káfir (nevěřící) v Koránu také znamená “zkrývající” či “zavrhující”.

V islámské teologii (tawhídu) je kladen důraz na jedinost Boží. V islámu neexistuje koncept Boží trojjedinnosti a Ježíš v islámu není Boží syn, ale další z Božích proroků pro Rod Izraele (Izákovo potomstvo). +more Ježíšovi bylo dle Koránu zjeveno Evangelium “Injil”, Králu Davidovi Zabur (Žalmy), Mojžíšovi Tawrah (Tóra) a Mohammedovi Quran (Korán). Ovšem Korán je podle muslimů jediný nabízející zachovalou oralní tradici, i manuskripty zachovalé z dob Mohammeda (Birmingham Manuscript) se 100% shodou slov s moderním Koránem a také “řetězec vypravování”, kterému se říká Isnád. Dále Alláh, podle Koránu, ze své slitovnosti, vysílal proroky každému národu a muslimové tudíž věří, že proroků Božích bylo tisíce až statisíce. Muslimové také rádi používají reference z Bible (Jan 17:3, Matouš 26:39, Žalmy 91:12,15-16, Isajáš 42:11) jako důkazy pro tvrzení Koránu.

Zápis slova

První polovina slova (čteme zprava doleva) je určitý člen ال (al-), tedy má podobný význam, jako „the“ v angličtině. Druhá polovina له (-láh) znamená „bůh“. +more Slovo al-láh vyslovené nebo napsané bez určitého členu považují muslimové za rouhání, protože tento výraz označuje „nějakého boha“ - tj. připouští existenci více bohů.

Slovo se skládá ze čtyř písmen: # ا - alif #* Alif může znamenat „a“, „i“ nebo „u“. Horizontální čárka („fatha“) nad tímto písmenem naznačuje, že se jedná o “a“ (viz obrázek kaligrafie). +more Pokud je nad písmenem “hamza wasl“ (viz obrázek Rozbor slova), tak to znamená, že se alif nečte a místo něj se čte poslední samohláska předchozího arabského slova. Alif v Al- prefixu se v arabštině tradičně píše s hamzou wasl. Pokud však řeč začíná alifem s hamzou wasl, tak se tento alif čte jako alif s fathou (tedy jako “a“). # ل - lám #* Pokud slovo (po určitém členu ال) začíná na tzv. “sluneční“ písmeno, tak se tento ل (lám) nečte a dané sluneční písmeno se čte dvojnásobně dlouze. #** Polovina arabské abecedy jsou písmena “sluneční“ a druhá polovina “měsíční“. # ل - lám #* Nad tímto ل je znaménko ّ (šadda) které prodlužuje výslovnost tohoto písmena. Jedná se totiž o sluneční písmeno. První lám se tedy nečetl a tento lám se čte dvakrát tak dlouze. #* Za druhým ل se vyslovuje dlouhé “á“. To je naznačeno diakritikou - svislou čárkou nad ل (alif chandžaríja). # ه - há #* Toto poslední písmeno se standardně píše jako uzavřený kruhovitý útvar (viz: الله), ale v arabské kaligrafii se u tohoto slova často píše jako vlnovka (viz obrázek). #* V arabštině se mluvnický pád určuje podle samohlásky na konci slova. Samohláska -u značí nominativ, -i genitiv, -a akuzativ. Proto toto slovo končí na různé samohlásky v různých frázích. Např. Alláhu Akbar. Pokud je nad písmenkem و (viz obrázek kaligrafie), jedná se o Alláhu, tedy nominativ. Pokud čteme jen jedno slovo, nebo je slovo na konci řeči, tak se poslední samohláska nečte.

Ve většině textových editorů se sekvence písmen ا, ل, ل, ه automaticky přemění na ligaturu الله. Pro jméno boha existuje v Unicode také zvláštní znak ﷲ (U+FDF2)

Alláh se obvykle překládá jako “Bůh“, přesto určitá část muslimů s tímto nesouhlasí, protože tento přepis podle nich porušuje jedinečnost, jakou může mít prý jedině jméno “Alláh“.

Známé fráze o Alláhovi v islámu

La ilaha illallah ( - není boha kromě Alláha (Boha)) * Allahu Akbar ( - Alláh (Bůh) je velký) * Mašallah (ماشاءالله - Bůh požehnej) * Inšallah (إ نشاءالله - Dá-li Bůh) * Bismillah ir-rahman ir-rahim (بسم الله الرحمن الرحيم - Ve jménu Boha milosrdného a slitovného)

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Islámská teologie Kategorie:Bůh Kategorie:Bohové stvořitelé Kategorie:Jméno Boží