Almeida Garrett

Technology

12 hours ago

Author

Almeida Garrett byl portugalský spisovatel a dramatik, který se stal jednou z nejvýznamnějších postav portugalské literatury. Narodil se v Porto v roce 1799 a v mládí pobýval v Napoleonské Francii, kde se seznámil s francouzskou literaturou a romantismem. Garrettova literární kariéra začala na přelomu 18. a 19. století, kdy se začal zajímat o portugalskou historii a kulturu. Jeho díla byla ovlivněna romantismem a nacionalismem, a často líčí historické události a postavy. Jeho první básnická sbírka "Camões” byla publikována v roce 1825 a získala mu uznání jako jednoho z předních portugalských básníků. Ale skutečným vrcholem jeho kariéry se stal jeho román "Viagens na minha terra" (Cesty ve zemi) z roku 1846, který je považován za jedno z nejlepších portugalských románů vůbec. Garrett také přispěl k rozvoji portugalské divadelní scény. Jeho hry jako "Frei Luís de Sousa" a "Adieu, M.F.” jsou považovány za vůdčí díla portugalského dramatu. Almeida Garrett zemřel v Lisabonu v roce 1854, ale jeho odkaz na portugalskou literaturu zůstává velmi významný. Je považován za průkopníka portugalského romantismu a jeho díla jsou nadále studována a ceněna jak v Portugalsku, tak v zahraničí.

Almeida Garrett, celým jménem João Baptista da Silva Leitão Almeida (4. únor 1799, Porto - 9. prosinec 1854, Lisabon) byl portugalský spisovatel, politik a národní buditel. V literatuře byl představitelem romantismu, v politice liberalismu.

Život

Z důvodu napoleonské invaze do Portugalska je převezen na Azorské ostrovy, kde absolvuje základní vzdělání. Roku 1820 vystudoval práva na univerzitě v Coimbře. +more V roce 1823 musel odejít z politických důvodů, kvůli boji za liberální hodnoty, do exilu. V Anglii se seznámil s romantismem a také s autory jako Walter či Shakespeare a napsal zde své první básně. Poté odchází do francouzského Havru, kde komponuje svoji báseň Comões. Do Portugalska se vrátil roku 1832. O pět let později se prvně stal poslancem parlamentu v Belgii. Byl vládou pověřen, aby vypracoval plán na založení a vybudování národního divadla. Zorganizoval stavbu divadelní budovy v Lisabonu (divadlo v ní sídlí dodnes) a také dramatickou konverzatoř. Národní divadlo královny Marie II. bylo roku 1846 slavnostně otevřeno. Sám pro něj začal psát dramata, která vcelku přímočaře oslavovala národní minulost a vychovávala k vlastenectví. Za své služby vlasti byl roku 1851 povýšen do šlechtického stavu. Roku 1852 krátce zastával funkci ministra zahraničních věcí.

Dílo

Psal prózu, drama i básně. Byl představitelem romantismu, jeho báseň Camões z roku 1825 je dokonce považována za vůbec první text romantismu v dějinách portugalské literatury. +more Novela O Arco de Sant’Ana (Podloubí v Anenské ulici) z let 1845-50 pak za první romantickou prózu. V Portugalsku je však vnímán především jako dramatik, neboť vlastně založil moderní portugalské drama. Svým hrám dával silně osvětový charakter, ale díky dodržování zásad klasického dramatu řeckého jim bývá navzdory tomu připisován i silný umělecký účinek. K takovým dílům patří hra Um auto de Gil Vicente (1838, Jedna hra o Gilu Vicentovi), O alfageme de Santarém (Mečíř santarémský, 1842) či hra Frei de Luís de Sousa (Mnich Luís de Sousa) (1843), která se stala portugalskou národní klasikou. Autor ji napsal za pouhé dva měsíce, když byl kvůli následkům zranění upoután na lůžko. Zpočátku směly být hrány jen cenzurované verze, první necenzurované představení se uskutečnilo roku 1850 v Národním divadle královny Marie II. Některé pasáže z dramatu se staly součástí portugalské lidové slovesnosti.

Mezi jeho další díla patří:

Poezie: O retrado de Vénus (Portrét Venuše), D. Branca, Opadané listí, Květy bez ovoce, Adozinda, Lyrika od João de Minimo, Romanceiro a další