Alois Zlatník

Technology

12 hours ago

Author

Alois Zlatník byl český sochař a medailér, který se proslavil svými portrétními medailony. Narodil se 9. září 1894 v Roudnici nad Labem a zemřel 18. října 1974 v Praze. Pocházel z umělecké rodiny, jeho otec byl zlatníkem a restaurátorem. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole a později na Akademii výtvarných umění, kde se zaměřil na sochařství. Po absolvování studia pracoval jako zlatník a vyřezávač pro firmu bratří Jaroslava a Josefa Radysovských. Zlatníkovo nejvýznamnější období tvorby přišlo v první polovině 20. století, kdy se stal jedním z předních českých medailérů. Jeho medailony svých dobových spoluobčanů, ale také významných osobností zahraničních dějin, se těší velkému uznání. Vytvářel portréty například T. G. Masaryka, Jana Husa, Otokara Březiny, Jana Kyseláka nebo Františka Palackého. Zlatníkův styl je charakteristický náměty inspirovanými českou historií, literaturou nebo vědeckými objevy. Jeho medailony jsou vysoce plastické a detailní, s precizním zpracováním a pečlivě komponovanými výjevy. Kromě medailérství se věnoval také sochařství a tvořil například ženské busty, náhrobníky, reliéfy a plastiky pro veřejná prostranství. Za své dílo získal několik ocenění, včetně medaile Za zásluhy a státní cenu Klementa Gottwalda. Jeho práce jsou dnes součástí sbírek mnoha muzeí a galerií.

Alois Zlatník (9. listopadu 1902 Dvůr Králové nad Labem - 30. června 1979 Brno) byl český profesor lesnické botaniky a fytocenologie, dendrologie, fytopatologie, anatomie rostlin, vědec, lesník a ochránce přírody. Stal se zakladatelem a propagátorem geobiocenologie.

Život

Již jako mladý v sobě objevil touhu po zkoumání přírody s potřebou jí chránit a už na gymnáziu snil o tom, že bude přírodovědcem. Jeho kroky vedly na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, krátce také studoval i ve Švýcarsku a Francii. +more Během dvacátých let odešel do Brna a v roce 1928 se stal asistentem na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské (VŠZ) a svůj obzor si rozšířil o lesní inženýrství. V roce 1941 přebral po Augustu Bayerovi vedení dendrologického ústavu. Po válce byl jmenován profesorem a v letech 1949-1950 byl děkanem lesnického odboru a jeho vědecké rady. Vedl také katedru lesnické botaniky a fytocenologie. V letech 1956-1971 byl ředitelem Vědecké laboratoře geobiocenologie a typologie, kterou sám založil. Byl též místopředsedou Botanické společnosti při Československé akademii věd.

Ochraně přírody se Zlatník věnoval i mimo akademickou půdu, byl totiž členem Svazu na ochranu přírody a domoviny na Moravě a ve Slezsku. Od roku 1942 byl posledním předsedou svazu, začátkem 50. +more let jej totiž komunisté zrušili. Stejný osud zažil o čtvrt století později, kdy jako politicky nespolehlivou organizaci zlikvidovali komunisté TIS - svaz pro ochranu přírody a krajiny, jehož byl Zlatník posledním úřadujícím místopředsedou.

Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.

Dílo

Základy geobiocenologie začal profesor Zlatník budovat už ve dvacátých letech. Tehdy poprvé zavítal do pralesovitých lesů Podkarpatské Rusi, které navštěvoval až do okupace. +more Během protektorátu mapoval území Moravy a Slezska, po válce se vrátil do karpatských lesů alespoň na Slovensko. Díky dalším výzkumům piloval svoji lesnickou typologii, která umožňuje stanovit i v člověkem pozměněných lesích původní dřevinnou skladbu. Jeho typologické mapy se tak stávají důležitým podkladem pro přírodě blízké lesní hospodaření. Profesor Zlatník považoval za důležité, aby se v každém lesním typu zachovala jeho určitá část jako rezervace. Na některých místech však krajina nenabízí přirozené porosty, je proto potřeba si pro ochranu vybrat takové, které se přírodnímu stavu nejvíce blíží. Patřičnými zásahy jim pak pomoci k návratu do původního, přirozeného stavu. Proto také již od počátku své přírodovědecké dráhy Zlatník navrhoval sítě chráněných území: pro Podkarpatskou Rus, Beskydy i Slovensko, z nichž většina se nepodařila zrealizovat. Svoji ideu plně proměnil ve skutečnost alespoň ve Školním lesním podniku Masarykův les ve Křtinách. Ze zhruba 10 000 hektarů hospodářského lesa bylo na Zlatníkův návrh pro přirozený vývoj vyčleněno 18 území o celkové výměře přes 800 hektarů.

Dílo

;výběr * Lesnická botanika (s A. Vězdou, 1951) * Dendrologie (1952) * Ekologie a geografie rostlin I (1952) * Fytocenologie lesa I (1963) * Květiny a hory (s A. +more Kavinovou, 1966) * Lesnická botanika speciální (spoluautor, 1970) * Základy ekologie (spoluautor, 1973) * Lesnická fytocenologie (1978).