Alonso Pérez de Guzmán

Technology

12 hours ago

Author

Alonso Pérez de Guzmán je španělský šlechtic žijící v 14. století. Byl významnou postavou během španělské guerilly proti početnému muslimskému panství v Andalusii. Pérez de Guzmán získal přezdívku Guzmán Dobrý pro svou nesmírnou statečnost a odvahu v boji proti Mořeálům. Byl také významným válečníkem při dobývání města Tarifa a taktéž při dobytí města Algeciras. Jeho úspěchy ve válkách jsou důležitými faktory pro vytvoření křesťanského království na Pyrenejském poloostrově. Po skončení bojů mu byl udělen titul hraběte z Niebla a byl také jmenován královským poradcem. Během svého života Pérez de Guzmán napsal důležitý válečný traktát zvaný Generální kronika o podrobení Granady. Jeho příběh a úspěchy ho přenesly do španělského folklóru, literatury a umění.

Alonso Pérez de Guzmán el Bueno y Zúñiga, sedmý vévoda de Medina Sidonia (10. září 1550 - 26. července 1615) byl španělský šlechtic, voják a ne příliš zkušený admirál a vrchní velitel španělské Armady, pod jehož vedením byla drtivě poražena v bitvě u Gravelines. Po smrti svého děda se stal sedmým vévodou de Medina Sidonia a hlavně dědicem a hlavou jednoho z nejbohatších rodů tehdejší Evropy.

Po smrti markýze ze Santa Cruz byl vévoda z nejasných důvodů určen králem Filipem II. +more za vrchního velitele připravujícího se loďstva. Zprvu poukazoval na to, že nemá dostatečné zkušenosti, ale posléze vložil události do rukou Boha a vydal se do boje, kde neuspěl. Po návratu Armady byl Filip sice porážkou zdrcen, ale z neúspěchu nevinil vévodu a ani nepodnikl kroky k jeho potrestání.

Mládí a manželství

Don Alonso se narodil do rodiny Juan Clarose Péreze de Guzmán y Aragón, hraběte de Niebla a Leonory Manrique de Zuñíga y Sotomayor. Otec Juan Claros zemřel již v roce 1555 nebo 1556 a don Alonso se stal španělským šlechticem. +more Mezi elitní španělskou šlechtu se dostal až po smrti svého děda Juana Alonsa v roce 1558, který byl hlavou rodu a po kterém zdědil titul sedmého vévody de Medina Sidonia a jmění tak veliké, že se stal jedním z velmi bohatých mužů.

Don Alonso byl zasnouben v roce 1565, kdy byly nastávající nevěstě Aně de Silva y Mendoza teprve čtyři roky. Ke svatbě došlo v roce 1572, když papež udělil výjimku pro naplnění tohoto manželství. +more Vévodova manželka byla dcerou Ani de Mendoza e de la Cerda, v té době obviněné a vězněné intrikánky proti Filipovi II. Vévodovy snahy o zachránění své tchyně způsobily, že ji bylo umožněno dožít ve vězení.

V čele španělské Armady

Po smrti Álvaroa de Bazán, markýze ze Santa Cruz, v roce 1588, který měl na starost přípravu Nejšťastnějšího loďstva pro vyplutí směrem k Anglii bylo třeba pověřit někoho tímto nelehkým úkolem. Filipova volba padla na vévodu nejspíš kvůli jeho vysokému sociálnímu postavení. +more Sám vévoda se zprvu zdráhal a psal španělskému králi: „Zdraví mi nedovoluje, abych podnikl takovou plavbu, neboť dle oněch nemnohých zkušeností, jež mám s pobytem na moři, vím, že vždy dostanu mořskou nemoc a trpím nastuzením… Protože nemám žádných zkušeností námořních ani válečných, nejsem přesvědčen, že měl bych velet výpravě tak důležité. “.

Král své rozhodnutí nezměnil a vévodovi se nakonec podařilo s loďstvem vyplout na moře. Už na počátku trpěla Armada složitými zásobovacími postupy, u pobřeží Španělského Nizozemí se nezdařilo spojení s vojsky parmského vévody a konečně střet s loďstvem vysokého lorda admirála Charlese Howarda dopadl pro Španěly katastrofálně.

Filip II. i +more'>Alžběta I. nezdar španělské výpravy přičítali v mnohém přírodním podmínkám, Filip údajně prohlásil po návratu loďstva: „Vyslal jsem své lodě do boje proti lidem, ne však proti vlnám a větrům božím. “ a Alžběta nechala razit mince s verši:.

Po návratu z neúspěšné mise byl vévoda ve špatném zdravotním stavu, ale po určité rekonvalescenci se vrátil do královských služeb, kde zůstal až do své smrti. Později v roce 1605 způsobil svým nerozhodným jednáním ztrátu několika španělských lodí u Gibraltaru, kde byl napaden Nizozemci. +more Za tento neúspěch se vévoda stal terčem básně Miguela de Cervantese.

Vévodova prestiž za jeho života velmi trpěla, protože mnoho lidí neúspěch Armady připisovali pouze vévodovi za vinu. Z dnešních poznatků víme, že faktorů, které způsobily porážku loďstva vedeného vévodou bylo více, od samotného výběru vrchního velitele, přes specifické přírodní podmínky po technické vybavení, které vévoda sám nemohl ovlivnit.