Alvenslebenova konvence

Alvenslebenova konvence, známá také jako Konvence o vojenském statutu, je mezinárodní dohoda, kterou byl upraven status německých vojáků a vojenských jednotek, které obsadily území Československa počátkem druhé světové války. Konvence byla podepsána 29. září 1939 mezi Německem a Československem a jejím cílem bylo zajistit právní ochranu německých vojáků a zamezit jejich stíhání za válečné zločiny. Podle Alvenslebenovy konvence měli němečtí vojáci ve srovnání s civilními občany Československa řadu privilegií, jako například možnost soudního řízení před německými vojenskými tribunály, osvobození od vyšetřování československých orgánů a možnost posílat dopisy přes Červený kříž. Konvence také zaručovala německým vojákům přístup k humanitární pomoci a práva válečných zajatců. Alvenslebenova konvence však vyvolala kontroverze zejména po skončení války, když se ukázalo, že na základě této smlouvy byli nacističtí váleční zločinci chráněni před trestním stíháním. Československo se pokusilo konvenci zrušit, ale Německá demokratická republika ji nadále respektovala. Teprve po sjednocení Německa byla konvence oficiálně zrušena. Alvenslebenova konvence je tak stále předmětem diskusí a kritiky kvůli jejímu významu v historii a jejím dopadům na československo-německé vztahy.