Cesko.wiki Alveolární nazála
Author
Albert FloresAlveolární nazála je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem , číselné označení IPA je 116, ekvivalentním symbolem v SAMPA je n.
Charakteristika
Způsob artikulace: ražená souhláska (ploziva). Vytváří se pomocí uzávěry (okluze), která brání proudění vzduchu a je na posléze uvolněna, čímž vzniká zvukový dojem - od toho též označení závěrová souhláska (okluziva). +more * Místo artikulace: dásňová souhláska (alveolára). Při artikulaci se jazyk dotýká horního dásňového oblouku. * Znělost: Znělá souhláska - při artikulaci hlasivky vibrují. * Nosová souhláska (nazála) - vzduch prochází při artikulaci před uvolněním uzávěry nosní dutinou. * Středová souhláska - vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky (po uvolnění uzávěry). * Pulmonická egresivní hláska - vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.
Tato hláska patří mezi sonory, tj. má kromě šumové a i tónovou charakteristiku. +more V některých jazycích může plnit funkci slabičného jádra - slabikotvorné n .
Před zadopatrovými souhláskami Neznělá velární ploziva| a Znělá velární ploziva| se obvykle posouvá místo artikulace a hláska se vyslovuje též jako zadopatrová velární nazála|. Tato obměna je v mnoha jazycích samostatným fonémem, v jiných se považuje za alofonní k /n/.
V češtině
V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem N, n.
Výjimečně se stává slabikotvornou souhláskou.
Před /k/ a /g/ se obvykle vyslovuje zadopatrově, např. ve slově ba'n'ka. +more V češtině není velární nazála| samostatným fonémem.