Anatolij Papanov

Anatolij Dmitrijevič Papanov (rusky Анатолий Дмитриевич Папанов, 31. října 1922 Vjazma, Smolenská oblast - 7. srpna 1987 Moskva) byl sovětský divadelní a filmový herec, divadelní pedagog a dabér.

Biografie

Mládí a rodina

Anatolij Papanov se narodil 31. října 1922 v malém městečku Vjazma. +more Jeho otec, Dmitrij Filippovič Papanov, zde pracoval jako voják. Matka, Jelena Boleslavovna Rosková, původem z Polska, pracovala v krejčovském salónu. Herecké vzory ve své rodině neměl. Ve Smolenské oblasti prožil budoucí herec své dětství, ale už v roce 1930 se celá rodina přestěhovala do Moskvy. Zde Anatolij dokončil základní školu a začal pracovat jako slévač v moskevské firmě Kaučuk, po večerech studoval divadelní studia. Jeho učitelem se stal zasloužilý umělec SSSR Vasilij Kuza (Вассилий Куза). Celý život prožil Anatolij Papanov s Naděždou Karaťjevovou, se kterou měl jedinou dceru Jelenu Papanovovou.

Armáda a návrat z války

V období 2. světové války velel jako seržant četě artilerie. +more Z důvodu vážného zranění, které utrpěl v roce 1942 v bitvě pod Charkovem, musel z fronty odejít a strávit několik měsíců v nemocnici. Lékařům se podařilo zachránit jeho život, avšak zůstaly mu doživotní následky, kvůli kterým byl zařazen do 3. kategorie invalidity. Po svém návratu z války začal, i přes svá omezení, pracovat v divadle a kinematografii.

Závěr života a smrt

Posledním filmem, na kterém se podílel je Chladné léto roku 1953 (rusky Холодное лето пятьдесят третьего), režiséra Alexandra Proškina. Papanov zemřel 7. +more srpna 1987 v Moskvě na infarkt při sprchování studenou vodou v horký letní den.

Kariéra

Divadlo

Po svém zotavení z válečných zranění se Anatolij Papanov vrátil zpět do Moskvy a začal studovat na herecké fakultě Státního institutu divadelního umění (rusky ГИТИС), kterou v roce 1946 dokončil. Sehrál svoji první velkou roli v divadelní hře Don Gil v zelených kalhotách (Дон Хиль - Зелёные Штаны), ve které obsadil roli hlavního hrdiny. +more Představení bylo jeho prvním úspěchem, po kterém byl pracovně pozván do Moskevského uměleckého akademického divadla (rusky МХАТ) a Malého divadla (rusky Малый театр). Obě nabídky však Papanov odmítl.

Působení v moskevském Divadle Satiry

V moskevském Divadle Satiry (rusky Московский государственный академический театр Сатиры) začal Papanov působit od roku 1948 na žádost režiséra Andreje Gončarova. Sehrál zde více než 50 rolí a působil v něm až do své smrti. +more Mezi jeho nejvýznamnější role patří například role Ramínka (rusky Корейка) v divadelním zinscenování hry Zlaté tele Ilfa a Petrova E. Krasnjanským.

Kinematografie

Paralelně s působením v divadle se začala rozvíjet i kariéra Anatolije Papanova v sovětských filmech. Za svůj život odehrál 65 rolí ve filmech různých žánrů. +more Nejvíce úspěšnými se staly filmy: Živí a mrtví (rusky Живые и мертвые), z roku 1964, režiséra Alexandra Stolpera, Běloruské nádraží (rusky Белорусский вокзал), z roku 1970, režiséra Andreje Smirnova, či například Briliantová ruka (rusky Бриллиантовая рука), z roku 1984, režiséra Leonida Gajdaje. Jeho hlavní talent spočíval především v tom, že zvládl ztvárnit jak komického, tak i dramatického hrdinu.

Dabér a animované filmy

Za svůj život propůjčil A. Papanov hlas několika animovaným postavám. +more Nejvýznamnější prací je asi hlas vlka z animovaného seriálu Jen počkej, zajíci. (rus. Ну, погоди. ), na kterém spolupracoval společně s Klárou Rumjanovovou, která dabovala zajíce. Dále Papanovův hlas zazněl v animovaných filmech Klíč, Malá mořská víla či Maugli.

Ceny

Řád říjnové revoluce

* Řád vlastenecké války

* Řád rudého pracovního praporu

* Zasloužilý umělec SSSR

Vybraná filmografie

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Sovětští herci Kategorie:Dabéři Kategorie:Narození 1922 Kategorie:Narození 31. +more října Kategorie:Narození ve Smolenské oblasti Kategorie:Úmrtí 1987 Kategorie:Úmrtí 7. srpna Kategorie:Úmrtí v Moskvě Kategorie:Muži.