Cesko.wiki Andreas Steinböck
Author
Albert FloresAndreas Steinböck (* kolem roku 1667 v Eggenburgu, Dolní Rakousko - 24. října 1750 tamtéž) byl rakouský kamenický mistr a sochař období baroka.
Život
Andreas se narodil v rodině kameníka Thomase Steinböcka (* 1625) a jeho manželky Cathariny. Měl starší bratry Wolfganga a Veitha a sestry Marthu, Barbaru a Christinu.
30. ledna 1684 přijal kamenický mistr Veith Steinböck svého bratra Andrease do učení a 30. +more ledna roku 1689 slavnostně zakončil učení před cechovní truhlou. V roce 1699 doložen již jako eggenburský kamenický mistr.
Dne 14. února 1694 se v Eggenburgu oženil s Marií Annou Stricknerovou (24. +more srpna 1669 Eggenburg - 5. prosince 1740 tamtéž), dcerou kamenického mistra Paula Stricknera. Z jejich manželství se narodilo pět synů a čtyři dcery. Nejznámějším synem byl Gabriel Steinböck, (* 1705, Eggenburg) kterého do roku 1723 sám vyučil. Gabriel se stal císařským dvorním mistrem kameníkem ve Vídni.
Na žádost císaře se Andreas Steinböck stal v roce 1710 členem vnější rady města a roku 1712 členem vnitřní rady. Zastával důležité veřejné funkce města, včetně úřadu městského soudce v letech 1722 až 1724 a ve funkci starosty v letech 1725-1737.
Závěr života
Mistr Andreas zemřel v Eggenburgu byl pohřben 24. října 1750 ve věku 83 let před hlavním oltářem tehdejšího františkánského kostela. +more Ten byla v roce 1787 na základě reforem císaře Josefa II. zrušen a odprodána pro účely průmyslové výroby.
Dílo
Sloup Nejsvětější Trojice v Eggenburgu
Schwarzenberský palác
Schwarzenberský palác V roce 1697 začal císařský dvorní maršálek Jindřich František z Mansfeldu-Fondi, skupovat pozemky po boku svého rivala v armádě prince Evžena Savojského. +more Poté pověřil Johanna Lucase von Hildebrandta vybudováním letního paláce. V době smrti Jindřicha Františka v roce 1715 byl palác již z velké části stavebně dokončen. Jeho vdova však rok po jeho smrti ještě nedokončenou stavbu prodala císařskému plukovníku-maršálovi Adamu Františkovi ze Schwarzenbergu.
Vytvořil také velké kamenné vázy dle návrhu Johanna Bernharda Fischera z Erlachu a kamenné balustrády pro kaskádu v zahradě. Zahrada přechází v park, který se rozprostírá podél parku Belvederu.
Kostel svatého Karla ve Vídni
Dne 4. února 1716 byl na pustém kopci na pravém břehu Dunaje položen základní kámen kostela sv. +more Karla Boromejského, jako slib císaře Karla VI. po překonání morové epidemie. Samotnou stavbu zahájil 4. prosince 1715 architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu společně se stavitelem Antonem Erhardem Martinellim.
Od roku 1716 dvorskou stavební kancelář vedl Gundakar Ludvík z Althanu a organizoval všechny dvorní stavby.
Od téhož roku se kamenické rodiny Steinböcků a Stricknerů, úzce spjaté sňatky, v čele s mistrem Andreasem Steinböckem podílely na kamenické výzdobě. V roce 1724, po smrti Mathiase Stricknera, převzal vedení Franz Strickner.
Sloup Nejsvětější Trojice v Mikulově
Náměstí v Mikulově Dolnímu náměstí v jihomoravském Mikulově dominuje Sloup Nejsvětější Trojice, známý také jako Morový sloup. +more V roce 1723 pověřil kníže Walter Xaver z Ditrichštejna provedením díla kamenického mistra Andrease Steinböcka z Eggenburgu a mikulovského rodáka Philippa Nadera, aby dílo provedl podle uměleckého návrhu dvorního malíře Josepha Antona Prennera. Podobu figur navrhl sochař Ignác Lengelacher. Sloup je považován za jednu z nejkrásnějších památek na Moravě.
Literatura
Wiener Stadt- und Landesarchiv: Steinmetzakten. * Johann Edler von Managetta-Lerchenau: Die Kaserne in der Leopoldstadt. +more In: Monatsblatt des Alterthumsvereines zu Wien. Nr. 10, 1913, S. 13ff. * Alois Kieslinger: Steinhandwerk in Eggenburg und Zogelsdorf. In: Unsere Heimat, Monatsblatt des Vereines für Landeskunde und Heimatschutz von Niederösterreich und Wien. Nr. 5-7, 1935. * Bruno Grimschitz: Johann Lukas von Hildebrandt. S 34, 1959. * Otto E. Plettenbacher: Geschichte der Steinmetze von Wien im 17. Jahrhundert. Eine wirtschafts- und kulturhistorische, als auch soziologische Untersuchung. Preisliste 1688, Satzordnung der Steinmetzarbeiten. Dissertation, Universität Wien 1960. * Hans Brandstetter: Eggenburg, Geschichte und Kultur, 1986. * Burghard Gaspar: Der „Weiße Stein von Eggenburg“. Der Zogelsdorfer Kalksandstein und seine Meister. In: Das Waldviertel. 44, 1995, Heft 4, S. 331-367. * Helmuth Furch: Historisches Lexikon Kaisersteinbruch. 2 Bände. Museums- und Kulturverein, Kaisersteinbruch 2002-2004. ISBN 978-3-9504555-8-8. * Herbert Haupt: Das Hof- und hofbefreite Handwerk im barocken Wien 1620-1770. Forschungen zur Wiener Stadtgeschichte, 2007. ISBN 978-3-7065-4342-2.
Externí odkazy
Eggenburg Pest- und Dreifaltigkeitssäule von Andreas Steinböck, kunsthistorische Betrachtung von Alexander Szep [url=https://www. flickr. +morecom/photos/112388998@N03/11571781804]flickr. com[/url] * Helmuth Furch: Karlskirche In: Elias Hügel - Hofsteinmetz. S. 46 (Lieferung von Eggenburger-Stein, Originalrechnung aus dem Baujournal 1716 [Kopie] für Steinmetzmeister Andreas Steinböck über 1. 320,- fl. ) [url=http://www. ribera-philosophie. at/pdf/elias_huegel. pdf]ribera-philosophie. at[/url] (PDF; 23,9 MB).