Andrew Wiles

Technology

12 hours ago

Author

Andrew Wiles je britský matematik známý především díky dokázání Fermatovy poslední věty. Narodil se v roce 1953 v Cambridge a již od mládí projevoval velký talent a vášeň pro matematiku. Studoval na znamenitých univerzitách v Cambridge a Oxfordu a brzy se stal uznávaným matematikem. Jeho největším úspěchem bylo dokázání Fermatovy poslední věty v roce 1994. Tato věta byla problémem po celá staletí a její důkaz byl výzvou pro mnoho matematiků. Wiles pracoval na problému až 7 let ve svém volném čase a jeho důkaz se stal velkým překvapením a významným okamžikem v dějinách matematiky. Jeho úspěch ho katapultoval na výsluní matematického světa a zajistil mu prestižní ocenění a uznání. Andrew Wiles je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejuznávanějších matematiků současnosti.

Andrew John Wiles (* 11. dubna 1953 Cambridge) je britský matematik žijící v USA, držitel mnoha vědeckých ocenění a člen několika vědeckých společností. Proslavil se zejména svým důkazem Velké Fermatovy věty, získaným roku 1994.

Život a vědecká dráha

Již ve svých deseti letech našel knihu, ve které byla Velká Fermatova věta, usoudil, že její formulace je tak jednoduchá, že i on ji ve svých deseti letech byl schopen pochopit. Od té chvíle věděl, že tento problém neopustí, dokud jej sám nevyřeší.

V Cambridgi získal základní a středoškolské vzdělání. Na Oxfordské univerzitě získal v roce 1974 titul bakaláře, pak v roce 1980 titul +moreD. '>Ph. D. Následně se stal profesorem na Princetonské univerzitě, působil ve Francii a pak ve stopách svého otce na Oxfordu.

Kromě důkazu Velké Fermatovy věty, vytvořeného s pomocí Richarda Taylora, získal další důležité výsledky v oblasti teorie čísel. V současnosti je profesorem a vedoucím katedry matematiky na Princetonské univerzitě. +more Za svůj největší objev byl oceněn celou řadou cen a vyznamenání; v roce 2016 obdržel Abelovu cenu.

O Fermatově problému a jeho řešení vyšla kniha Simona Singha: Fermat's Last Theorem (v češtině Velká Fermatova věta, Academia, 2000).