Cesko.wiki Anglo-španělská válka (1585–1604)
Author
Albert FloresAnglo-španělská válka, také známá jako Válka o nástupnictví francouzského trůnu, byl konflikt mezi Anglickým královstvím a Španělským impériem, který probíhal mezi lety 1585 a 1604. Válka byla součástí širších konfliktů a rivalit v Evropě té doby. Příčinou války byla anglická podpora nizozemského povstání proti španělské nadvládě a uzavření míru mezi Španělskem a Francií, které bylo v rozporu s anglickými zájmy. Jaře roku 1585 se Anglie rozhodla vyslat vojenskou pomoc nizozemským povstalcům, což vyvolalo španělskou reakci. Během války zaznamenala anglická flota několik významných vítězství, jako například porážka španělské Armady v bitvě u Gravelines. Anglie využila také taktiky guerillového boje proti španělským silám a podporovala další evropské mocnosti, jako Francii a Portugalsko, v boji proti Španělsku. Válka se ukončila v roce 1604 uzavřením Londýnského míru, kterým byl potvrzen status quo a zajištěna mírová dohoda mezi Anglií a Španělskem. Výsledek války posílil pozici Anglie jako jedné z evropských mocností a zanechal trvalé následky na španělskou přítomnost v Evropě.
Anglo-španělská válka (1585 - 1604) byl přerušovaný konflikt mezi Španělskem a Anglií, který nebyl formálně vyhlášen. Tato válka byla sérií izolovaných bitev a byla zahájena neúspěšným anglickým tažením roku 1585 v Nizozemsku, které mělo podpořit Nizozemce proti Habsburkům.
Angličané uspěli v bitvě o Cádiz a podařilo se jim odrazit Španělskou Armadu ale po neúspěchu roku 1589 u La Coruni a Lisabonu ztratili iniciativu ve vedení války. Španělé vyslali dvě další výpravy, ale ty byly i vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek neúspěšné.
V období po porážce Armady Španělé posílili obranu svých obchodních lodí, které převážely cenné kovy z Ameriky. Angličané poté nebyli schopni dosáhnout větších úspěchů. +more Roku 1604 po nástupu Jakuba I. došlo k urovnání konfliktu a podpisu mírové smlouvy v Londýně. Obě strany se dohodly na ukončení vojenských intervencí v Irsku a Nizozemsku a Anglie se zavázala nepodporovat pirátství. Obě strany dosáhly některých svých záměrů, ale jejich státní pokladny byly tímto střetem téměř vyčerpány.
Příčiny
Protestantská anglická královna Alžběta uplatňovala v Anglii náboženskou politiku zaměřenou proti katolíkům (i když byly zrušeny zákony proti kacířství z doby vlády Eduarda VI. +more) což bylo pro španělského krále Filipa II. nepřijatelné. Angličané také podporovali odpor Nizozemců proti vládě Španělů. Útoky anglických korzárů (které Španělé považovali za piráty) na španělské državy v Americe a na obchodní lodi při cestě Atlantikem snižovaly příjem španělské královské pokladnice.
Obchod s otroky, zahájený roku 1562 Johnem Hawkinsem a podporovaný Alžbětou, byl považován Španěly za pašeráctví. V srpnu 1568 byla flotila dovážející otroky vedená Johnem Hawkinsem a Francisem Drake napadena nedaleko Veracruzu Španěly a několik lodí bylo potopeno. +more Tato událost vyhrotila vztahy mezi oběma zeměmi a následující rok Angličané zadrželi několik lodí, které vyslali Španělé pro zásobování jejich armády v Nizozemsku. Drake a Hawkins zintenzivnili svou korzárskou činnost, aby tak narušili španělský monopol v Atlantiku.
Počátek války
Alžběta I. +more Válka vypukla roku 1585. Drake vyrazil na západ a vydrancoval Santo Domingo, Cartagenu a Svatého Augustina na Floridě. Anglie se připojila k Republice spojených nizozemských provincií v boji proti Španělsku. Filip II. plánoval invazi do Anglie, ale v dubnu 1587 byly přípravy přerušeny poté, co Drake spálil 37 španělských lodí v přístavu u Cádizu.
Poprava Marie Stuartovny rozzlobila katolíky v Evropě a její nárok na anglický trůn (podle její poslední vůle) přešel na Filipa. +more_červenec'>29. července obdržel papežův souhlas se svržením Alžběty, která byla exkomunikována Piem V. , a jejím nahrazením kýmkoli podle jeho volby.
Po nástupu Jindřicha IV. Navarrského na francouzský trůn podporovala Anglii právě Francie.
Porážka španělské armady
V odplatu za popravu Marie, Filip vyhlásil záměr dobýt Anglii a dosadit na její trůn katolického panovníka. Sestavil flotilu asi 130 lodí a obsadil je 8000 vojáky a 18000 námořníky. +more Pro financování této výpravy povolil Sixtus V. Filipovi vyhlásit křižáckou daň. Přislíbil také další podporu poté, co dosáhnou anglického pobřeží.
Tato španělská Armada vyrazila k Nizozemí, kde měla vyzvednout další posily pro invazi do Anglie. Nicméně anglické námořnictvo španělské flotile způsobilo v bitvě u Gravelines velké ztráty a donutilo ji vyrazit na sever. +more Španělé pluli na sever kolem Skotska a Irska, kde utrpěli i vlivem nepříznivého počasí další ztráty. Filip II. Porážka španělské Armady přinesla anglickým námořníkům bohaté zkušenosti. Angličané byli schopni pokračovat v korzárských útocích proti španělským obchodním lodím a posílat vojáky na podporu Nizozemců proti Španělsku. Pro protestanty bylo zničení Armady znakem, že je Bůh podporuje.
Další vývoj války
Porážka španělské Armady neznamenala konec války. Anglické námořnictvo vedené Drakem a Johnem Nerreyem bylo roku 1589 vysláno proti španělské atlantské flotile, která kotvila na severu Španělska u San Sebastianu. +more Dalším záměrem této výpravy bylo zajetí španělské obchodní flotily a vyhnání Španělů z Portugalska. Následkem špatné organizace a přílišné opatrnosti utrpěli Angličané při dobývání Lisabonu velké ztráty a byli odraženi. Námořníci byli postiženi nemocemi a část flotily vedená Drakem byla u Azor rozehnána bouří. V důsledku toto tažení přineslo Anglii velké finanční náklady, které nebyly vyváženy dostatečným úspěchem. Francis Drake V tomto období byli Španělé schopni opravit své lodi a vybavit je po vzoru Angličanů. Jejich hlavní pýchou bylo Dvanáct apoštolů - dvanáct obrovských galér. Vylepšen byl i systém řazení a obrany konvojů obchodních lodí dovážejících cenné kovy a jiné poklady z Ameriky. To způsobilo mimo jiné neúspěch korzárské výpravy vedené Johnem Hawkinsem v 90. letech 16. století a odražení útoku vedeného Effinghamem u Azor. V 90. letech tak byli Španělé schopni dovézt asi trojnásobné množství zlata a stříbra, než v předchozím období.
Roku 1595 se Španělské vojsko chránící Lamanšský průliv vylodilo na anglickém pobřeží v Cornwallu. Španělé ukradli zásoby, vydrancovali a vypálili Penzance a okolní vesnice a odpluli dříve, než byli Angličané schopni zareagovat. +more Roku 1596 spojené anglicko nizozemské síly vyplenily Cádiz, zničily velkou část španělské flotily a vypálily město. Španělé ale byli schopni ukrýt asi 12 miliónů dukátů a tak dobyvatelé nezískali touto akcí velké bohatství. Filip III. Španělé vyslali velké vojenské oddíly do Bretaně a tím byla otevřena další fronta války. Poté, co Španělé obsadili Calais, vyslala Alžběta asi 2000 vojáků do Francie. Roku 1595 vypukla válka v Irsku. Irští šlechtici, podporovaní Španěly, se vzbouřili proti Angličanům. Zatímco se Angličané soustředili na potlačení vzpoury v Irsku, vyslali Španělé v letech 1596 a 1597 dvě námořní výpravy. Obě byly neúspěšné, první byla zničena v bouři a druhá musela čelit nepříznivému počasí a nedorazila ani k anglickému pobřeží. Král Filip II zemřel roku 1598 a jeho následník Filip III. pokračoval ve válce s daleko menší intenzitou.
Na konci roku 1601 vyslali Španělé expediční sbor na podporu vzbouřenců do jižního Irska. Vojáci vstoupili v počtu 3000 do města Kinsale, ale bezprostředně poté museli čelit obléhání Angličany. +more Na podporu obléhaných Španělů dorazili irští vzbouřenci, ale vlivem špatné koordinace zvítězili v bitvě u Kinsale Angličané. Španělé nechtěli držet Kinsale a tak přistoupili na návrh Angličanů a vrátili se domů.
Poté, co na anglický trůn nastoupil Jakub I. +more bylo jeho prvním záměrem uzavření mírové dohody se Španěly. Dohoda byla podepsána v Londýně roku 1604.
Důsledky
Zatímco Španělé dosáhli zlepšení ochrany svých obchodních lodí a zvýšili dovoz cenností z Ameriky, byl pokles obchodu vlivem střetů se Španěly a nutnosti potlačit vzpouru v Irsku pro Anglii velkou finanční zátěží. Osidlování severní Ameriky bylo přerušeno až do období vlády Stuartovců. +more To umožnilo Španělům konsolidovat své panství na tomto kontinentě a stát se nejvýznamnější zámořskou mocností. Byli schopni blokovat atlantské mořské cesty a bránit tak Anglii v rozšiřování jejich amerických kolonií do doby, než Anglie přijala jejich podmínky. Nicméně Anglie stále byla silnou protestantskou mocností a nizozemské povstání odčerpávalo značnou část španělských financí.