Annie Ernauxová

Annie Ernauxová (* 1. září 1940, Lillebonne) je francouzská spisovatelka a učitelka literatury. Její literární dílo je silně autobiografické a má blízko k sociologickému pohledu na svět. Roku 2022 jí byla udělena Nobelova cena za literaturu „za odvahu a pronikavost, s níž odhaluje kořeny odcizení a překážky lidské paměti“.

Život

Annie Ernauxová, rozená Duchesne, se narodila v roce 1940 v Lillebonne v departmentu Seine-Maritime v Normandii. O několik let později se její rodiče, drobní obchodníci, přestěhovali do Yvetotu, kde měli kavárnu a obchod s potravinami v dělnické čtvrti města. +more V Yvetot také studovala na soukromé katolické střední škole, kde se setkala s dívkami ze střední třídy, které jí dávaly najevo, že na rozdíl od nich pochází z dělnického prostředí.

Roku 1964 se provdala za Philippa Ernauxe, s nímž má dva syny. Na univerzizě v Rouenu a na univerzitě v Bordeaux získala kvalifikaci učitele a vyučovala francouzštinu na několika středních školách. +more Roku 1971 získala vysokoškolskou kvalifikaci pro moderní literaturu. V roce 1975 se s rodinou přestěhovala do nově vznikajícího města Cergy-Pontoise v Île-de-France poblíž Paříže a roku 1977 nastoupila do Národního centra pro distanční vzdělávání CNED (Centre national d'enseignement à distance). V 70. letech byla rovněž aktivní ve feministickém hnutí a psala články s politickým pozadím do Le Monde. Po rozvodu na počátku 80. let zůstala ve svém domě v Cergy-Pontoise, kde žije dodnes. V roce 2000 odešla z učitelského postu a již se zcela věnuje psaní.

Dílo

Jako spisovatelka se prosadila již v 70. a 80. +more letech 20. století jako představitelka proudu tzv. ženské literatury. K jejím tématům patří potrat, osamělost a deziluze způsobené milostnými zkušenostmi, monotónnost manželství žitého ve stereotypu dokonalé ženy v domácnosti nebo sexuální témata spojená s příslušností k ženskému pohlaví. Její další díla integrují řadu různých žánrů a motivů: narativní prózu, deník, etnografii, sociologii a autobiografii nebo vyprávění autentických příběhů menšin. Odklon od tradičních kategorií literatury je prvkem, který nejvíce konotuje její dílo v inovativním smyslu.

Dalším originálním prvkem jejích děl je spojení literatury a sociologie. Osobní zkušenost je popisována jako sociální produkt, a proto jsou epizody z jejího života vyprávěny s objektivním odstupem bez příkras, emocí a výkladů. +more Opakujícím se motivem je motiv zrady, kterou vypravěčka pociťuje za to, že díky vzdělání opustila ovládanou dělnickou třídu a přidala se k třídě vládnoucí. Příběhy ze života autorčiných rodičů, od nichž se stále více vzdaluje, se soustřeďují především na podmínky materiální a kulturní chudoby, kterou zažívají oni sami i jejich vlastní předkové.

Výběrová bibliografie

Annie Ernauxová roku 2017 +morejpg|thumb'>Oblílka prvního vydání autorčiny knihy Les Années (2008, Roky) * Les Armoires vides (1974, Prázdné skříně), autobiografický román. * Ce qu'ils disent ou rien (1977, Co říkají, nebo nic), autobiografický román. * La Femme gelée (1981, Ochromenná žena), autobiografický román odehrávající se při čekání na potrat v roce 1964. * La Place (1984, Místo), autobiografický příběh zaměřený na autorčin vztah s otcem a na její zážitky z mládí na malém městě ve Francii. Příběh začíná smrtí jejího otce, pak následují vzpomínky na jeho život. * Une Femme (1987, Obyčejná žena), román popisující konvenční život ženy 60. let, která v domácnosti celý den připravuje jídlo a dělá domácí práce, protože je přesvědčena, že role, kterou jí přiděluje její pohlaví, je sloužit rodině a manželovi. Zároveň v něm autorka vzpomíná na smrt své matky a na její život. * Passion simple (1991, Prostá vášeň), autobiografický román, který líčí vášeň mezi hrdinkou a ženatým mužem, zahraničním obchodníkem z východní Evropy. * Journal du dehors (1993, Deník zvenčí). * La Honte (1997, Hanba). * Je ne suis pas sortie de ma nuit (1997, Nevyšla jsem ze své noci), příběh autorčiny matky, které byla diagnostikována Alzheimerova choroba. * La Vie extérieure (2000, Vnější život). * L'Événement (2000, Událost), příběh nelegálního potratu mladé studentky. * Se perdre (2001), převážná část knihy se skládá z deníkových záznamů z let 1988 až 1990. * L'Occupation (2002, Okupace), propracovaná studie patologické žárlivosti. * L'Usage de la photo (2005. Užití fotografie), spoluautor Marc Marie, zkoumání vztahu mezi psaním a fotografickou reprezentací minulosti. * Les Années (2008, Roky), autobiografie, považovaná za autorčino vrcholné dílo, zachycuje sociální a kulturní dějiny Francie od jejího narození roku 1940 až ro roku 2007. Dílo osciluje mezi popisy autorčiných fotografií pořízených v letech 1941 až 2007, a obrazem doby, kdy tyto fotografie vznikly, prostřednictvím vzpomínek, které se jí vryly do mysli. * L'Autre fille (2011, Jiná dcera), autorčin dopis sestře, která zemřela na záškrt dva roky před jejím narozením. * L'Atelier noir (2011). * Écrire la vie (2011). * Retour à Yvetot (2013, Návrat do Yvetotu), popis vztahů autorky k významným místům jejího života. * Regarde les lumières mon amour (2014, Podívej se na světla, má lásko), v díle autorka vypráví o životě v supermarketech. Zejména poskytuje jasnou a hlubokou analýzu konzumní společnosti a různých společenských vrstev, jak se odrážejí v obchodu a ve vztazích lidí klasifikovaných podle jejich příjmu a jejich sociálního původu. * Mémoire de fille (2016, Dívčí paměť), autorka vzpomíná na svou první noc s mužem a konfrontuje tyto vzpomínky s pohledem ženy, kterou se stala. * Hôtel Casanova (2020). * Le jeune homme (2022. Mladý muž).

Ocenění

Annie Ernauxová získala za svá díla celou řadu ocenění: * 1977 Prix d'Honneur za román Ce qu'ils disent ou rien * 1984 Renaudotova cena za knihu Místo. * 1984 Prix Maillé-Latour-Landry de l'Académie française za knihu Místo. +more * 2008 Cena Marquerite Durasové (Prix Marguerite Duras) za knihu Roky * 2008 Cena Françoise Mauriaca (Prix François Mauriac) za knihu Roky. * 2008 Prix de la langue française za celoživotní dílo. * 2014 Čestný doktorát (Doctor honoris causa) na Univerzitě Cergy-Pontoise. * 2015 Premio Strega Europeo za knihu Roky. * 2017 Cena Marguerite Yourcenarové (Prix Marguerite Yourcenar) za celoživotní dílo. * 2018 Premio Hemingway za celoživotní dílo. * 2019 Cena Gregora von Rezzoriho (Premio Gregor von Rezzori) za román Obyčená žena. * 2019 Premio Formentor za celoživotní dílo. * 2019 Mezinárodní Man Bookerova cena za knihu Roky. * 2021 člen Královské literární společnosti * 2022 Nobelova cena za literaturu.

Filmové adaptace

L'Autre (2008, Ta druhá), francouzský film podle knihy L'Occupation, režie Patrick-Mario Bernard a Pierre Trividic. * Gli anni (2018. +moreRoky), italsko-francouzský krátký dokumentární film podle knihy Les Années. * Passion simple (2020, Prostá vášeň), francouzský film, režie Danielle Arbid. * L'événement (2021, Událost), francouzský film, režie Audrey Diwanová. * Les années Super-8 (2022), dokumentární film, režie Annie Ernauxová.

Česká vydání

Místo; Obyčejná žena, Praha: EWA 1995, přeložila Anna Kareninová, * Roky, Brno: Host 2022, přeložil Tomáš Havel.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://www.annie-ernaux.org/]Official website[/url] * [url=https://web.archive.org/web/20110721193525/http://auteurs.contemporain.info/annie-ernaux/]Critical bibliography[/url] * {

Kategorie:Francouzské spisovatelky 20. +more století Kategorie:Francouzské spisovatelky 21. století Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za literaturu Kategorie:Francouzští nositelé Nobelovy ceny Kategorie:Nositelky Nobelovy ceny Kategorie:Narození 1940 Kategorie:Narození 1. září Kategorie:Narození v Lillebonne Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy.