Anselm z Mohru

Anselm z Mohuře, německy Anselm von Grünhain, též Anselm z Grüna († 27. února po 1404), byl německý šlechtic a politik v českém království ve 14. století. Pocházel ze šlechtického rodu z Mohrů a byl synem Linharta z Mohuře. Získal vzdělání a vstoupil do církevních a politických funkcí. Působil převážně ve východních Čechách, kde měl vlastnické a správní vazby. Anselm z Mohuře byl významnou osobností v období nepokojů po smrti krále Karla IV. V letech 1378 až 1380 zastával funkci nejvyššího komořího českého království. Jeho politika se zaměřovala na urovnání sporů mezi českou šlechtou, především Václavem IV., a Kateřinou z Braniboru. Snažil se najít kompromis mezi oběma stranami a podpořil vznik jednotného listu odboje proti Kateřině. Po smrti Václava IV. se Anselm z Mohuře angažoval v politických sporech o následnictví českého trůnu. Podporoval kandidaturu Václava Lucemburského, ale nakonec se přidal na stranu pověřeného Správního úřadu. To mu vyneslo další politickou moc a vliv, který si udržel i po nástupu krále Zikmunda Lucemburského. Anselm z Mohuře byl také aktivní v oblasti stavovského a městského práva. Podílel se na vzniku několika zákonů a na přepracování některých právních kodexů. Zemřel po roce 1404. Jeho rodina a potomci hráli významnou roli i v dalších historických událostech v českých zemích.