Antoine-Jean Gros

Antoine-Jean Gros (16. března 1771 Paříž - 25. června 1835 Meudon) byl francouzský malíř portrétů, bitevních a mytologických scén období klasicismu a preromantismu. Proslavil se jako dvorní malíř Napoleona Bonaparta a byl povýšen do šlechtického stavu. Stal se vzorem pro následující generaci francouzských malířů romantismu, Théodora Géricaulta a Eugèna Delacroixe.

Život

Gros se narodil v Paříži jako syn Jeana-Antoina Grose (1745-1831), malíře miniatur, rytce, obchodníka s uměním a sběratele umění z Toulouse, a malířky Pierrette-Madeleine-Cécile Durandové (1745-1831), sestry malíře miniatur a kreslíře Antoina Duranda. Od šesti let se učil malovat a kreslit pod vedením svého otce i matky a kopírovat obrázky z otcovy sbírky. +more V roce 1785 se stal žákem Jacquesa Louise Davida, který mu dal dobrý řemeslný základ, naučil ho svému stylu a ovlivnil ho svými náměty, ale Grose vždy zajímala především dynamika vyobrazených postav a barevnost. Pokračoval ve studiu na Královské akademii umění. Po otcově bankrotu a smrti a po svém neúspěchu v soutěži o římské stipendium začal malovat portréty, aby se uživil. S Davidovou pomocí roku 1793 odcestoval na studijní pobyt do Itálie, kde se věnoval zejména studiu benátských mistrů a Petra Pavla Rubense. Od nich převzal kolorit a uvolněný rukopis malby.

V roce 1796 se seznámil s tehdy mladým generálem Napoleonem Bonapartem, namaloval jeho heroický portrét, jak zvedá trikolóru v bitvě o Arcolský most. Napoleon si Grose oblíbil a jmenoval ho dvorním malířem. +more Gros namaloval na oslavu Napoleona pět monumentálních velkoformátových scén, portrétoval také členy jeho rodiny. Grosovy obrazy byly v tomto vrcholném stylovém období ceněny jako opak tehdy slavného Anna Louise Girodeta, který maloval takřka ledově strnulé, tvarově dokonalé, ale studené akty v Correggiově stylu. Většinou však nedosahoval kvalit slavného klasicistního portrétisty Jeana Augusta Dominiqua Ingrese.

Po návratu vlády Bourbonů se Gros pokusil znovu stát dvorním malířem, když roku 1817 portrétoval Ludvíka XVIII. +more a roku 1819 namaloval dramatickou scénu Nalodění vévodkyně z Angouleme v Pouillacu, na níž zachytil Marii Terezii Bourbonskou, dceru Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty, a ministra de Montmorencyho na útěku před davem revolucionářů. Zůstal však bonapartistou a styl své malby obrátil zpět k Davidově škole klasicismu, v níž vyučoval po odchodu Jeana Louise Davida do exilu.

Svými pozdními obrazy gros zažíval mnohé neúspěchy, i když stále dostával velké zakázky. V letech 1824-1826 namaloval fresku v kupoli Panteonu. +more Při freskové výzdobě stropů galerie Karla X. v Louvru v letech 1824-1826 se musel vyrovnat s konkurencí J. D. Ingrese a Hoirace Verneta. Triumfy romantiků Théodora Géricaulta a Eugèna Delacroixe v žánru epických scén a jezdeckých portrétů kontrastovaly s úrovní jeho posledních obrazů. Když roku 1835 na Pařížském salónu vystavil obraz Heraklés a Diomeda a sklidil za něj kritiku, znamenalo to jeho definitivní pád.

Gros spáchal sebevraždu skokem do Seiny v roce 1835. V dopise na rozloučenou napsal, že je unaven životem a zrazen posledními zálibami, které jej činily snesitelným, a proto se rozhodl s ním skončit. +more Zemřel bez dědiců, obrazy z jeho ateliéru byly vzápětí rozprodány a několik jich zůstává nezvěstných.

Hlavní díla

Portrét paní Pasteurové, 1795-1796 * Napoleon pozvedá trikolóru v bitvě u Arcolského mostu, 1796 (čtyři verze) * Bitva o Nazaret, 1801, Musée des beaux Arts, Nantes * Napoleon jako první konzul, 1801-1802, Muzeum Řádu Čestné legie, Paříž * Napoleon navštěvuje Jaffě nemocné morem , 1801-1804; Louvre * Svěcení vojenských praporů před katedrálou Notre Dame, 1805; Musée Carnavalet, Paříž * Bitva u Abúkiru 1. srpna 1798, 1806 (3 verze) * Napoleon v bitvě u Jílového, 1807 * Napoleon u pyramid, před bitvouu Káhiry roku 1798, 1807; Louvre; (bojoval proti Mamlúkům, které vedl Murad Bej) * Poručík Charles Legrand, asi 1810 * Apoteóza svaté Jenovéfy, freska v kupoli Panteonu v Paříži, 1811 * Marie Terezie Bourbonská jako francouzská královna, 1816, Versailles * +more'>Ludvík XVIII. jako francouzský král, 1817, Versailles * Nalodění Marie Terezie Bourbonské, vévodkyně z Angouleme, v Pouillacu, 1819 * Bakchus a Ariadna, 1822, Kanadská národní galerie, Ottawa * David hraje Saulovi na harfu, 1822 * Heraklés a Diomeda, 1835 Françoise Gérarda.

Odkazy

Reference

Literatura

Étienne Jean Delécluze:Louis David, son école et son temps. Paris : Didier 1855; reprint Paris 1983, ISBN 2-86589-009-0, dostupné online * J. +more Tripier Le Franc: L'Histoire de la vie et de la mort du baron Gros, le grand peintre, Paris 1880, [url=https://gallica. bnf. fr/ark:/12148/bpt6k96626619/f11/]online[/url].

Externí odkazy

[url=http://www.zeno.org/Kunstwerke/A/Gros,+Antoine-Jean/]Zeno.org[/url]

Kategorie:Narození 1771 Kategorie:Úmrtí 1835 Kategorie:Francouzští malíři Kategorie:Portrétisté Kategorie:Důstojníci Řádu čestné legie Kategorie:Rytíři Řádu svatého Michala Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Père Lachaise Kategorie:Narození 16. +more března Kategorie:Úmrtí 25. června Kategorie:Narození v Paříži.