Anton Bellmond

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Antonín Bellmond z Adlerhorstu ( Anton Edler Bellmond von Adlerhost) (3. ledna 1863 Olomouc - 29. května 1925 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od roku 1882 a jako nižší důstojník sloužil u různých posádek v celé monarchii, několik let strávil také v Čechách. Za první světové války byl ředitelem Tereziánské vojenské akademie, v letech 1914-1915 se také aktivně zúčastnil bojů na východní frontě. V c. k. armádě nakonec dosáhl hodnosti generála pěchoty (1917) a v závěru války zastával funkci prezidenta Nejvyššího vojenského soudního dvora ve Vídni (1917-1918).

...
...

Životopis

Erb rodu Bellmondů Narodil se v Olomouci jako starší syn c. +more k. plukovníka Karla Bellmonda (1824-1889) povýšeného v roce 1875 do šlechtického stavu a jeho manželky Heleny, rozené Schlomkové (1841-1921). Anton získal první vojenskou průpravu na kadetní jezdecké škole v Hranicích (1876-1879), poté vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě (1879-1882) a v roce 1882 nastoupil jako poručík k pěchotnímu pluku č. 36 v Liberci, již o rok později byl přeložen do Štýrského Hradce. V letech 1886-1888 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K. u. k. Kriegschule) ve Vídni a v roce 1888 byl v hodnosti nadporučíka zařazen do důstojnického sboru generálního štábu, sám poté působil jako učitel taktiky na kadetní škole ve Vídni. Mezitím také sloužil u posádek ve Vídni, Jaroslavi, Josefově a Kutné Hoře. V hodnosti majora (1898) byl přidělen k 8. armádnímu sboru v Praze, od roku 1900 sloužil v Mostaru. Jako podplukovník (1901) poté několik let strávil v Prešově a v hodnosti plukovníka (1905) byl jmenován velitelem pěšího pluku č. 101 ve Vídni, kde setrval pět let.

V roce 1910 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem 38. pěší brigády v Českých Budějovicích. +more K datu 1. května 1914 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a v srpnu 1914 byl jmenován ředitelem Tereziánské vojenské akademie, již v říjnu téhož roku byl ale povolán do aktivní služby a jako velitel 11. pěchotní divize bojoval na východní frontě, zúčastnil se také obrany pevnosti v Přemyšlu. V prosinci 1915 byl odvolán a znovu převzal vedení Tereziánské vojenské akademie. V roce 1917 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty a nakonec byl v závěru monarchie prezidentem Nejvyššího vojenského soudního dvora (1917-1918). K datu 1. ledna byl penzionován a poté žil v soukromí ve Vídni.

Řády a vyznamenání

Rakousko-Uhersko

60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) * +moresvg'>60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1904) * 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) * 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1909) * 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915) * 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915) * 60x60pixelů komtur Řádu Františka Josefa s hvězdou a válečnou dekorací (1917).

Zahraničí

60x60pixelů Řád lva a slunce IV. +more třídy (Persie, 1890) * 60x60pixelů Řád červené orlice II. třídy (Německo, 1910) * 60x60pixelů Řád pruské koruny II. třídy (Německo, 1910) * 60x60pixelů Železný kříž II. třídy (Německo, 1915) * 60x60pixelů Královský řád za vojenské zásluhy (Bulharsko, 1916) * 60x60pixelů Kříž Fridricha Augusta I. a II. třídy (Oldenbursko, 1917).

Rodina

Oženil se v roce 1908 ve Štýrském Hradci, jeho manželkou byla Elisabeth Rosalia von Ferro, ovdovělá hraběnka Belrupt-Tissac (1876-1912), která zemřela v Českých Budějovicích. Manželství zůstalo bez potomstva.

Jeho mladší bratr Karl Ernst (1866-1937) sloužil také v armádě, dosáhl hodnosti polního podmaršála a před první světovou válkou zastával funkci šéfa prezidiální kanceláře na ministerstvu války.

Odkazy

Reference

Literatura

BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 74-75 (heslo Anton Bellmond) ISBN 978-963-446-585-0 [url=http://real-d. +moremtak. hu/652/7/dc_633_12_doktori_mu. pdf]dostupné online[/url] * VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2025; Praha, 2015; s. 78-79 (heslo Bellmond z Adlerhorstu) ISBN 978-80-85955-48-4.

Externí odkazy

[url=https://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_B/Bellmond-Adlerhorst_Anton_1863_1925.xml]Anton Bellmond von Adlerhorst in: Österreichisches Biographisches Lexikon[/url]

Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Nositelé Kříže Fridricha Augusta Kategorie:Nositelé Královského řádu za vojenské zásluhy Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Osobnosti první světové války Kategorie:Narození 3. +more ledna Kategorie:Narození v roce 1863 Kategorie:Narození v Olomouci Kategorie:Úmrtí 29. května Kategorie:Úmrtí v roce 1925 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži.

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top