Anton Fojtík

Anton Fojtík (* 18. července 1938 Bánovce nad Bebravou) je český chemik a vědec, který je označován za otce nanotechnologií v Česku, protože jako první publikoval v roce 1983 stať o nanostrukturách. Na konci 70. let zkoumal nanostruktury v USA. V 80. letech působil ve výzkumných laboratořích jako Hahn-Meitner Institut v Západním Berlíně, TU Mnichov, Argon National Laboratory v USA a další. Od konce 90. let do roku 2011 vedl výzkum v oblasti nanočástic na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Od roku 2012 se věnuje výzkumu v oblasti nanověd, nanotechnologií, nanostruktur, a také vzdělávání studentů na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT a zahraničních univerzitách (Čína, Hongkong, Jižní Korea, Rusko, Tchaj-wan, Ukrajina, Vietnam).

Mládí a studium

Narodil se do rodiny Josefa a Antonie Fojtíkových jako jeden ze tří sourozenců.

Prvních pět let navštěvoval katolickou školu, kde se naučil ministrovat. Další čtyři roky navštěvoval měšťanku. +more Tam se pomalu začaly formovat jeho zájmy, které postupně udávaly směr jeho profesnímu zaměření. Ve fotografickém kroužku se naučil vyvolávat fotografie a stavebnice Malá chemická laboratoř jej podpořila v touze objevovat další tajemství chemie. Výroba praskacích kuliček a bengálských ohňů pak dala základ praktickému využití chemie.

Vystudoval Vyšší průmyslovou školu chemickou v Bratislavě, kde díky skvělým profesorům získal znalosti, na základě kterých např. pomohl svému indickému kolegovi vybudovat v Indii pivovar.

Zájem o chemickou technologii a organickou chemii chtěl rozvíjet na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě, kde nebyl přijat, avšak z jiných než odborných důvodů. Nastoupil tedy na Univerzitu Komenského v Bratislavě ke studiu matematiky a fyziky - pedagogický směr. +more Zároveň mu bylo umožněno distančně studovat chemii na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě, kde jej původně nepřijali.

Během zkoušek se setkal s profesorem Ilkovičem, který jej doporučil ke studiu na nově založené Fakultě technické a jaderné fyziky v Praze, kde díky rozdílovým zkouškám nastoupil rovnou do druhého ročníku.

Během studia pracoval ve Státním radiologickém ústavu jako asistent významného českého fyzika profesora Běhounka, kde mj. asistoval při ozařování pacientů s rakovinou.

Po ukončení vysoké školy pracoval v Československé akademii věd v Praze v Ústavu fyzikální chemie jako asistent profesora Brdičky. +more Ten jej doporučil do nejslavnějšího Německého ústavu Hahn-Meitner Institut v Berlíně k profesoru Arnimovi Hengleinovi, kde roku 1968 nastoupil a vypracoval svou disertační práci.

Otec nanotechnologií v Česku

Roku 1980 Evropské hospodářské společenství vypsalo grant v oblasti paměťových struktur pro počítače. V této oblasti dominovalo Japonsko a USA s maximální kapacitou paměti 1 MB/cm2. +more Cílem grantu bylo dosáhnout minimálně této či větší kapacity. S profesorem Hengleinem v té době pracovali na systémech malých polovodičových částeček pro chemickou katalýzu. Podařilo se jim vytvořit částečky tak malé, že byli schopni zapsat 10-100 MB informací na cm2. Ačkoliv své výsledky prezentovali s vědomím, že jsou unikátní, vědecká komunita, která se podobným problémům věnovala desítky let, výsledky nepřijala. Důvodem nepřijetí byl efekt excitonu ve strukturách za pokojové teploty, ten nedokázali vysvětlit. V tehdejší literatuře byl podobný efekt popsán - supravodivá vlastnost materiálu - jednalo se však o chování materiálu pouze při velmi nízkých teplotách −90 °C až −120 °C.

Ale, ve spolupráci s dalšími kvantovými fyziky a chemiky, následně teoreticky prokázali, že jejich výsledky byly správné a výpočty dokázali, že malé částečky hmoty v rozměrech několika nanometrů (10−9 m) tyto možnosti opravdu mají. V nano-rozměrech mění hmota fyzikální a chemické vlastnosti, např. +more nano-částečky uhlí byly červené a rozpouštěly se v alkoholu, částečky železa žluté a rozpustné ve vodě apod. Na další konferenci již prezentovali výsledky podložené výpočty. Tentokrát byly výsledky výzkumu vědeckou komunitou přijaty. Tento úspěch jim umožnil získat další grant a možnosti čerpání financí na další výzkum a přístroje, a zároveň dali vzniknout „nanotechnologiím“ - tento termín nebyl počátkem devadesátých let  znám, obecně se mluvilo a psalo pouze o kvantových částicích. Ale později, v letech 1998-2000, kdy se ukázala praktická možnost aplikací těchto nano-částic, se pro manipulaci s těmito částicemi a přípravu aplikací, vžil dnes obecně používaný pojem - nanotechnologie. Mimo výše uvedené, v letech 1990-1991 chtěli jako první vyzkoušet technologii laseru k přípravě čistých nanočástic místo chemické. Vzhledem k omezením tehdejších laserů (1-2 pulzy/sec) proces trval dlouho a nebyl pro praktické využití použitelný. Zhruba po 12 letech se otevřela možnost využití nanostruktur v biomedicíně a poznatky uvedené v publikaci Fojtík-Henglein z roku 1993 se začaly využívat v praxi (k výzkumu léčby Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby).

Fojtik-Henglein Prize

Vytvoření Fojtíkovy-Hengleinovy ceny iniciovaly zahraniční výzkumné ústavy a univerzity, které se aktivně angažují v novém směru bádání v oblasti nanotechnologií. Jde o způsob přípravy nanočástic a nanostruktur nikoliv chemickou cestou, ale novým moderním způsobem využívajícím laserové technologie. +more Takto připravené nanostruktury neobsahují příměsi chemických látek a vynikají tudíž svou čistotou. A jelikož tento způsob přípravy nanočástic byl iniciován pionýrskou prací Antona Fojtíka a Arnima Hengleina (†2012) z roku 1992 a publikované o rok později (Fojtik A. , Henglein A. : Laser Ablation of Films and Suspended particles in a Solvent: Formation of Cluster and Colloid Solutions; Ber. Buns. Phys. Chem. 97, No. 9 (1993) 252), byla nová cena pojmenována po těchto badatelích. Roku 2016 tak byla poprvé na mezinárodní konferenci ve Francouzském Lyonu cena „Fojtik-Henglein Prize“ udělena za nejlepší výsledky v oblasti nanotechnologií v biomedicíně.

Další úspěchy

Aktuálně přednáší na Technické univerzitě v Liberci v Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace. Ve Vietnamu, kde je profesorem na univerzitě Saigon, přednáší vždy dva měsíce v roce. +more Stálým profesorem je i v Moskvě na Jaderné univerzitě. Dále pravidelně přednáší v Číně, Korejské republice, Tchaj-wanu a Hongkongu. Zaměstnán je na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT, podílí se na experimentální problematice nanostruktur pro biomedicínské aplikace.

Jeho kniha NANO fascinující fenomén současnosti je brána jako první učebnice Nanotechnologií v češtině.

Je členem několika vědeckých společností (např. New York Academy of Sciences a American Association for the Advancement of Science - AAAS). +more Získal několik vědeckých a odborných ocenění (několikrát cenu Akademie věd ČSAV, ocenění rektora Univerzity Saigon za sérii nanotechnologických přednášek, …). V letech 1972-76 byl zodpovědný za vybudování pracoviště lineárních urychlovačů elektronů v Ústavu jaderného výzkumu Řež. Je autorem radiační technologie barvení skla a autorem dalších patentů (např. patentu na barevnou fasádu Nové scény Národního divadla, za které dostal státní vyznamenání).

O jeho odborné úrovní svědčí více než 180 publikovaných původních prací ve významných zahraničních časopisech s vysokým impakt faktorem, více než 2800 citací (bez autocitací) a Hirschův Index 23 (Web of Science).

V letech 1986-1988 byla jejich práce Photochemistry of semiconductor colloids - Properties of extremely small particles of Cd3P2 and Zn3P uvedena mezi stovkou nejcitovanějších prací na světě - na 47. místě podle citačních analýz (v USA) Current Contents, Vol. +more28, No. 48, 1988, pp 3-13.

Řadu let je členem programového výboru mezinárodní konference NANOCON, zaměřené na oblast nanomateriálů a nanotechnologií. Na základě jeho spolupráce s dále uvedenými významnými vědci, pozvání na konferenci přijali: prof. +more Dr. Louis E. Brus (nositel Nobelovy ceny za chemii 2023), prof. Dr. Michael Grätzel (H-index 295), prof. Dr. Paras N. Prasad (H-index 135), prof. Dr. Paul Mulvanney (H-index 120), prof. Dr. Horst Weller (H-index 99) a další.

Působiště

1957-1958 TU Bratislava, Matematicko-fyzikální fakulta a Chemická fakulta (1958 pokračování na FJFI ) * 1958-1962 ČVUT Praha Fakulta technické a jaderné fyziky, Jaderné chemie a fyz. Chemie (studium, ukončené diplomem Ing. +more) * 1962-1963 Ústav hygieny, Praha (odborný asistent) * 1963-1991 Ústav fyzikální chemie (nyní UFCHE J. Heyrovského) ČSAV (odborný asistent, prof. Brdičky, 1963-1968 odb. asistent prof. Běhounka, detaš. pracoviště) * 1968-1970 Ústav Hahn-Meitnerové,W. Berlin, (odborný asistent, PhD - Thesis: Studium a modelování chemických procesů pomocí lin. urychlovače ) * 1971-1972 UFCH ČSAV : Studium dynamiky ultra rychlých radikálových v kond. systémech (1972 obhájil CSc. ) * 1972-1991 Vedoucí oddělení Chemické reaktivity, vedoucí úseku Chemické fyziky * 1991-1994 Ústav Hahn-Meitnerové - Berlin, Oddělení malých nanočástic (vedoucí laboratoře) * 1994-1997 Technická Univerzita Mnichov, Garching, Německo, Oddělení fyziky (věd. pracovník) výzkum kvantových nanostruktur Si. * 1998-2009 Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, ČVUT v Praze (X-ray lasery, nanotechnologie, kvantové nanostruktuktury a nanočástice) (vedouci skupiny, vedoucí nano týmu a laboratoře, přednášející) * 2009-nyní  Fakulta biomedicínského inženýrství - ČVUT v Praze nanotechnologie, chytré nanostruktuktury pro biomedicínu a pod. (profesor, vědecko-pedagogický pracovník, přednášející, školitel Bc. Mgr. PhD).

Publikace

FOJTÍK, Anton. Nanostruktury a nanotechnologie - jejich aplikace a možnosti. +more Praha:CVUT, 2009. * FOJTÍK, Anton. Nano - fascinující fenomén současnosti: nanočástice, nanostruktury a nanotechnologie - důmyslné formy hmoty : od objevu fenoménu po biomedicínské aplikace. 1. vyd. Praha [i. e. Dobřany]: COMTES FHT, 2014, 288 s.

Reference

Kategorie:Čeští vědci Kategorie:Narození v Bánovcích nad Bebravou Kategorie:Narození v roce 1938 Kategorie:Absolventi Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži