Cesko.wiki Anton Ivanovič Děnikin
Author
Albert FloresAnton Ivanovič Děnikin byl ruský generál, vojenský vůdce a politik. Narodil se v rodině důstojníka a sám se rozhodl vstoupit do armády. V roce 1905 se zúčastnil rusko-japonské války, ve které se projevil jako schopný voják. Poté byl vyslán na další místa, kde získal bohaté vojenské zkušenosti. Během první světové války bojoval Děnikin na různých frontách a dosáhl vysokého hodnosti generála. Po říjnové revoluci v roce 1917 se stal jedním z vůdců Bílé armády, která se snažila bojovat proti bolševickému režimu a obnovit monarchii v Rusku. V letech 1918 až 1920 vedl Děnikin Bílou armádu v různých bojích proti Rudé armádě. Jeho vojska měla výrazné úspěchy, ale nakonec byli poraženi. Děnikin se pak rozhodl odejít do exilu a žil v zahraničí až do své smrti v roce 1947. Jeho role v ruské historii je kontroverzní. Někteří ho oslavují jako hrdinného vojevůdce a symbol boje proti komunismu, zatímco jiní ho kritizují za jeho kořistnické praktiky a spolupráci s diktátory. Každopádně se jedná o významnou postavu období ruské občanské války.
Anton Ivanovič Děnikin (16. prosince 1872, Włocławek - 8. srpna 1947, Ann Arbor) byl generál ruské carské armády a v době občanské války v Rusku jeden z bílých generálů.
Mládí
Anton Ivanovič Děnikin se narodil 16. prosince 1872 ve vesnici Szpetal Dolny, která je dnes součástí města Włocławek ve středním Polsku. +more Jeho otec Ivan Jefimovič Děnikin pocházel ze jihoruského Saratova, kde sloužil 25 let jako voják. Po odchodu do důchodu v roce 1869 se oženil s chudou polskou švadlenou Elżbietou Wrzesińskou. Celá rodina se usadila v Polsku, jež bylo součástí carského Ruska. Rodina žila v chudobě a po smrti Antonova otce v roce 1885 se celá situace ještě zhoršila. Aby zlepšil finanční situaci, Anton Děnikin doučoval ve škole své spolužáky. V roce 1890 nastoupil do vojenské školy v Kyjevě, kterou dokončil o dva roky později. Neúspěšně se pokoušel přihlásit na vojenskou akademii. Prvních ostrých bojů se Děnikin účastnil za rusko-japonské války v roce 1905. Po válce začal poměrně rychle stoupat v pozicích v carské armádě.
První světová válka
Po vypuknutí první světové války sloužil v Brusilovově armádě na východní frontě. V roce 1915 byl povýšen na generála. +more Vedl vojsko během Brusilovovy ofenzívy v roce 1916 do Rumunska. Během Únorové revoluce se Děnikin neúspěšně pokusil o sesazení svého nadřízeného v armádě. Za tento čin byl uvězněn.
Občanská válka
Během Říjnové revoluce se podařilo Děnikinovi utéct. V jižním Rusku se spojil s bývalými carskými důstojníky a založit Dobrovolnickou armádu. +more Ta se účastnila ruské občanské války na straně bělogvardějců. V roce 1918 se stal vrchním velitelem. Velel bílé armádě při útoku na Moskvu. Jedním z těch, kdo Děnikina podporovali, byl i politik a vrah Grigorije Rasputina, Vladimir Mitrofanovič Puriškevič. Děnikinova armáda postupovala velice rychle, ale velitel Rudé armády Trockij uzavřel spojenectví s anarchistickou Černou armádou vedenou Nestorem Machnem. Děnikinova armáda byla zdecimována během orelsko-kromské operace 400 kilometrů jižně od Moskvy v listopadu roku 1919. Posléze se Rudá armáda otočila proti svému někdejšímu spojenci a zlikvidovala i Machnovu Černou armádu. Zbývající Děnikinovy jednotky se pak soustředily na Krymu. V dubnu 1920 v tváří tvář neodvratné porážce Děnikin rezignoval na post velitele armády a odplul do Konstantinopole.
Exil
+morejpg|náhled|vlevo|Děnikinova_rakev_v_ruské_pravoslavné_Katedrála_svatého_Mikuláše_(New_York)'>katedrále sv. Mikuláše v New Yorku Několik měsíců žil v Anglii, pak v Belgii a Maďarsku. Od roku 1926 žil ve Francii. Ačkoli nikdy nepřestal vystupovat proti bolševikům, stáhl se na okraj exilového hnutí. I to však stačilo bolševikům, aby se pokusili Děnikina unést do sovětského Ruska. Děnikin byl velice nadaný spisovatel. Během života v exilu napsal mnoho prací o bojích během první světové a následné občanské války.
Druhá světová válka
V roce 1940 po porážce Francie nacistickým Německem opustil Paříž, aby se vyhnul uvěznění. Byl však zajat. +more Odmítl jakékoliv použití své osoby pro nacistickou antisovětskou propagandu. Němci Děnikina vykázali na venkov, kde ho hlídali. Po celou dobu svého vězení odmítal antisemitismus. Ke konci války silně apeloval na západní spojence, aby ruské zajatce násilně nevraceli do SSSR, kde je podle jeho správného tušení čekala smrt nebo vězení, ale byl neúspěšný.
Smrt
Od roku 1945 do své smrti v roce 1947 žil v New Yorku v USA. Zemřel 8. +more srpna 1947. Byl pohřben se všemi vojenskými poctami na hřbitově v Detroitu. Jeho dcera Marina Antonovna Děnikinová v roce 2005 úspěšně požádala o ruské občanství. Se souhlasem prezidenta Putina pak byly ostatky generála Děnikina převezeny z USA do Ruska a pohřbeny na hřbitově Donského kláštera v Moskvě.
Odkazy
Literatura
A. Zubov (red. +more), Dějiny Ruska 20. století I. Praha: Argo 2014 * PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str. , vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, str. 24-25, s. 151, s. 157, s. 169.
Externí odkazy
[url=http://www. rozhlas. +morecz/brno/upozornujeme/_zprava/ecce-homo-general-anton-denikin--373063]Český rozhlas: Ecce Homo - generál Anton Děnikin[/url] * [url=http://archiv. ihned. cz/c1-16944960-belogvardejci-stale-cekaji-na-rehabilitaci]Bělogvardějci stále čekají na rehabilitaci[/url].
Kategorie:Ruští generálové Kategorie:Bělogvardějci Kategorie:Narození 1872 Kategorie:Narození 16. +more prosince Kategorie:Narození ve Włocławku Kategorie:Úmrtí 1947 Kategorie:Úmrtí 8. srpna Kategorie:Úmrtí v Ann Arboru Kategorie:Pohřbení na Donském hřbitově Kategorie:Muži Kategorie:Ruští nacionalisté Kategorie:Antisemitismus v Rusku.