Cesko.wiki Antonín Jaroslav Liehm
Author
Albert FloresAntonín Jaroslav Liehm (7. července 1893 – 13. listopadu 1917) byl český vojenský pilot a stíhací eso první světové války. Narodil se v Praze a v roce 1912 dokončil studium na polytechnice. V roce 1914 narukoval do C. a k. armády a začal sloužit v letecké jednotce. V únoru 1916 byl povýšen na poručíka a od března téhož roku létal ve 2. stíhací letce. Od dubna 1917 byl převelen na italskou frontu, kde působil u 77. jízdního leteckého učiliště. Liehm se proslavil v létě 1917 jako nejúspěšnější stíhací pilot Čechoslovákského letectva. Za svou krátkou kariéru sestřelil nejméně 12 nepřátelských letadel a byl nejúspěšnějším pilotem na italské frontě. Zároveň byl povýšen na nadporučíka a obdržel několik vyznamenání. Liehm zahynul 13. listopadu 1917 při závadě motoru během cvičného letu. Byl pohřben s vojenskými poctami v Plzni. V roce 2015 byla v Berouně pojmenována ulice Antonína Liehma na jeho počest.
Antonín Jaroslav Liehm [ˈliːm] (2. března 1924 Praha - 4. prosince 2020 Praha) byl český filmový a literární kritik, publicista, československý komunistický a reformní politik. Proslavil se především jako zakladatel mezinárodní kulturní revue Lettre internationale, kterou vydával v letech 1984 až 1988 v exilu v Paříži.
Život
A. J. Liehm se narodil v Praze do rodiny advokáta. V Praze vystudoval gymnázium a v roce 1949 absolvoval Vysokou školu politickou a sociální.
Mezitím v roce 1946 založil s E. F. +more Burianem týdeník Kulturní politika. V roce 1949 bylo vydávání týdeníku zastaveno a Liehm začal pracovat v Našem vojsku v rámci své dvouleté vojenské služby, a později v zahraniční redakci ČTK a jako zástupce vedoucího tiskového odboru na ministerstvu zahraničních věcí, odkud však byl v roce 1948 propuštěn za vlastní literární činnost. Po založení Literárních novin roku 1952 se stal jejich přispěvatelem. V době procesu s Rudolfem Slánským a tzv. protistátním spikleneckým centrem, v němž padlo jedenáct rozsudků smrti, se projevoval jako antisemita a svými články procesy obhajoval. Roku 1954 se stal spolupracovníkem Státní bezpečnosti.
Od roku 1961 se podílel na vedení Literárních novin. Od podzimu 1968 do léta 1969 byl zástupcem Čs. +more státního filmu v Paříži, kam po invazi do Československa trvale odešel do exilu a začal vyučovat na řadě univerzit v Paříži, New Yorku, Filadelfii a Londýně.
V Paříži začal v roce 1984 vydávat časopis Lettre internationale, který byl publikován i v řadě cizojazyčných mutací, od roku 1990 mimo jiné i v češtině. Věnoval se i překladatelské činnosti. +more Do češtiny přeložil řadu románů od francouzského spisovatele Louise Aragona, konkrétně Aurelián, Basilejské zvony, Cestující z Imperialu a výbor z literárněkritických a teoretických statí Básník a skutečnost, jehož byl Aragon rovněž autorem. Do češtiny přeložil také sborník Dramata od Roberta Merleho či díla Jeana-Paula Sartra. V rámci vlastní literární tvorby vydal například knihu Generace, která je sborníkem rozhovorů s nejvýznamnějšími osobnostmi kulturního života let 1966-1968 (vydáno 1969), nebo Příběhy Miloše Formana (1976, 1993).
Po sametové revoluci byl členem redakční rady týdeníku Česko-slovenské Mosty a předsedou redakční rady Listů. Podle Archivů bezpečnostních složek byl registrován jako agent a tajný spolupracovník Státní bezpečnosti.
V roce 2013 se z Paříže přestěhoval zpět do Prahy. Zde zemřel 4. prosince 2020 ve věku 96 let.
Ocenění
Za Názory tak řečeného Dalimila dostal v roce 2015 Cenu Toma Stopparda. Dne 28. +more října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.
Názory
V roce 1999 byl autorem jednoho z příspěvků v sborníku Nové čtení světa: Feminismus devadesátých let českýma očima. Autoři a autorky se v něm vyjadřovali k tématu postavení žen v české společnosti a také popisují své chápání feminismu a svůj vztah k němu. +more A. J. Liehm ve svém příspěvku zdůrazňuje, že je zastáncem rovnosti mužů a žen. Své feministické uvědomění přisuzuje četbě knihy Druhé pohlaví od Simone de Beauvoir v poměrně mladém věku. Dále vyjadřuje souhlas s francouzskou filozofkou Elisabeth Badinter a její kritikou mužské nadřazenosti.
Dílo
Názory tak řečeného Dalimila (Dokořán 2014) * Rozhovor (Praha 1966 a 1968) * Generace (Praha 1969) * Ostře sledované filmy (New York, Praha 2001) * Pražské ideje (Bari) * Příběhy Miloše Formana (’68 Publishers 1976, Mladá fronta 1993) * Socialismus s lidskou tváří * Minulost v přítomnosti (Host 2002) * Psáno na zeď
Odkazy
Reference
Literatura
František Černý: Theater - Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 50 * Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce - Divadlo a společnost 1945 - 1955, Academia, Praha, 2007, str. +more 87-8, 144, 214, 438, 483, 485,.
Externí odkazy
[url=://web. archive. +moreorg/web/20101204150130/http://www. obecprekladatelu. cz/L/LiehmAntoninJaroslav. htm * Příležitost promluvit. [Dokument o českém filmovém umění a politickém naladění české inteligence v období začínajícího Pražského jara. ]url=://www. csfd. cz/film/264269-prilezitost-promluvit.
[[Kategorie:Čeští novináři]url=http://www. listy. +morecz]Listy: dvouměsíčník pro kulturu a dialog[/url]. *[/url][/url]] Kategorie:Čeští filmoví kritici Kategorie:Čeští literární kritici Kategorie:Lidé Lidových novin Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Překladatelé z francouzštiny do češtiny Kategorie:Čeští exiloví spisovatelé Kategorie:Čeští emigranti a exulanti Kategorie:Agenti Státní bezpečnosti Kategorie:Absolventi Vysoké školy politické a sociální Kategorie:Nositelé medaile Artis Bohemiae Amicis Kategorie:Nositelé medaile Za zásluhy (Česko) Kategorie:Narození v roce 1924 Kategorie:Narození 2. března Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 2020 Kategorie:Úmrtí 4. prosince Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Čeští spisovatelé 21. století.