Antonín Zápotocký

Antonín Zápotocký (19. prosince 1884 Zákolany - 13. listopadu 1957 Praha) byl československý komunistický politik, odborový předák a později premiér Československa, který se stal pátým československým prezidentem, druhým komunistickým po Klementu Gottwaldovi. K nejkontroverznějším krokům jeho prezidentského úřadování patří měnová reforma z roku 1953.

Život

Mládí

Byl synem Ladislava Zápotockého (1852-1916), krejčího a socialistického novináře a funkcionáře, a Barbory, rozené Dolejšové; narodil se jako druhé z pěti dětí. Vyučil se kameníkem a pracoval mimo jiné i na dostavbě katedrály sv. +more Víta v Praze.

Dne 22. září 1910 se oženil s Marií Skleničkovou a následně se jim narodily dcery Marie (1911-1954) a Jiřina (1912-2002). +more Od roku 1914 působil v sociálnědemokratické straně na Kladensku, kde se stal redaktorem tamního stranického tisku. Během první světové války bojoval jako voják Rakousko-uherské armády v Haliči, Srbsku a na italské frontě.

První republika

Po vzniku samostatného Československa se stal jedním ze zakladatelů levicové frakce v Československé sociální demokracii a organizátorem dělnických rad. Roku 1920 se zúčastnil 2. +more kongresu Komunistické internacionály, v prosinci téhož roku se zařadil mezi hlavní organizátory generální stávky na Kladensku, která do svých požadavků zahrnovala demisi vlády a vytvoření dělnických rad. Za tuto svoji činnost byl odsouzen na 18 měsíců, devět měsíců vězněn a propuštěn byl až amnestií prezidenta Masaryka.

Ve dvacátých letech patřil ke Šmeralově skupině ve vedení Komunistické strany Československa, v letech 1922-1925 byl generálním tajemníkem strany. Ve vedení se pak udržel i po +more_sjezd_KSČ'>V. sjezdu KSČ v únoru roku 1929, kdy jeho zvolení, navzdory kritikám z řad Gottwaldových stoupenců, prosadil delegát Kominterny.

Ve třicátých letech byl představitelem komunistických Rudých odborů. Organizoval známou Mosteckou stávku v roce 1932. +more Ve druhé polovině třicátých let pak usiloval o sjednocení československých odborů na protifašistické platformě. Od roku 1928 působil ve výkonném výboru Rudé odborové internacionály. Po mnichovské dohodě byla Komunistická strana Československa rozpuštěna.

Zatčení a pobyt v koncentračním táboře

V dubnu 1939 se i s manželkou pokusil o emigraci do SSSR, ale byl zatčen při pokusu o přechod do Polska. Do února 1940 byl vězněn na Pankráci, pak v drážďanské věznici a nakonec až do roku 1945 v koncentračním táboře Sachsenhausen. +more Podle některých informací tam působil jako „kápo“ a měl tam týrat nizozemské vězně. Historik Petr Koura uvádí jako prokázané, že byl táborovým funkcionářem. Sachsenhausen však byl, jak Koura uvádí, specifický podílem komunistických vězňů na správě tábora, přičemž je zastávaná pozice nechránila před další perzekucí včetně možnosti popravy. Vedle žádosti nizozemské vlády o Zápotockého vydání připomíná také možnou souvislost se snahou Ivana Herbena dehonestovat tehdejšího prezidenta v očích posluchačů Svobodné Evropy, kterou uvádí ve svých vzpomínkách spoluvězeň ze Sachsenhausenu Jiří Hájek. Informace o údajném Zápotockého zneužívání nizozemských spoluvězňů prověřil roku 2021 historik Michal Stehlík, který vyvrátil fámu o žádosti nizozemské vlády o Zápotockého vydání ani nenašel žádné důkazy o takových skutcích a považuje za velice nepravděpodobné, že by se ještě objevily.

Poválečné politické působení

Po návratu z koncentračního tábora se stal v roce 1945 předsedou Ústřední rady odborů, členem předsednictva Ústředního výboru KSČ a poslancem Národního shromáždění. V létě 1946 předsedal Ústavodárnému národnímu shromáždění. +more 15. června 1948 byl jmenován předsedou vlády ČSR.

vlevo

Prezident republiky

Dne 21. března 1953 byl Národním shromážděním zvolen prezidentem republiky.

1. +more června téhož roku provedlo Československo bez souhlasu Mezinárodního měnového fondu a předchozího informování vlastní veřejnosti měnovou reformu. Ta sice odstranila inflaci a šmelinu, avšak znehodnotila většinu úspor obyvatel republiky v poměru 5:1, pokud byly peníze uložené v národní bance. Jinak výměna byla 50:1 pro ty, kteří šetřili peníze doma. Tento vývoj vyvolal odpor obyvatel Československa, také proto, že prezident Zápotocký dva dny před reformou popřel, že se chystá. Odpor přerostl v Plzni v povstání, které potlačila Československá armáda spolu s Lidovými milicemi a Pohraniční stráží. Následovaly pochybné hromadné politické soudní procesy. Prezident Zápotocký ve svém projevu zareagoval slovy, že „nelze vytvářet kult dělníka, kterému je vše dovoleno. “ Zápotockého hrob u strašnického krematoria V létě 1953 přednesl projev, v němž kritizoval násilnou kolektivizaci a ve kterém mimo jiné slíbil, že se „nikomu nebude bránit, pokud bude chtít z JZD vystoupit“. V důsledku této politiky vystoupilo z Jednotných zemědělských družstev v roce 1954 70 tisíc rolníků. V následujících letech se však režimu podařilo tento trend obrátit a nastolit politiku omezování a zatlačování „kulactva“.

Smrt a pohřeb

13. listopadu 1957 zemřel na infarkt a na jeho místo nastoupil Antonín Novotný.

Jeho tělo bylo v generálské uniformě uloženo do rakve a poté zpopelněno. Urna byla uložena do mramorového sarkofágu v Národním památníku na vrchu Vítkově v Praze 3. +more Po 17. listopadu 1989 byla urna přenesena do rodinného hrobu v urnovém háji u Strašnického krematoria, kde byla již dříve uložena i urna s popelem jeho ženy Marie. Rodinný hrob Zápotockých patří na tomto hřbitově k nejskromnějším.

Umělecká činnost

Vedle politické činnosti se věnoval i literatuře a publicistice. Ve svých dílech se věnoval především rozvoji revolučního dělnického hnutí, často se inspiroval životem svých rodičů - otce líčí jako cílevědomého člověka, který stál na počátku české sociální demokracie, matku jako milující, oddanou ženu, jež se dokázala vyrovnat s nelehkými životními podmínkami. +more Díla jsou situována na Kladensko, do okolí Zákolan (kde strávil autor své dětství), popř. do Prahy. Dvě z jeho děl (Vstanou noví bojovníci a Rudá záře nad Kladnem) byla v 50. letech za jeho vlády zfilmována.

Literární díla

Rozbřesk (1960), o zrodu sociální demokracie * Rudá záře nad Kladnem (1953), děj se odehrává na sklonku roku 1917 * Vstanou noví bojovníci (1949), počátky „dělnického hnutí“ na Kladně * Barunka (1960), vyprávění pro děti o starých časech a životě chudého lidu * Bouřlivý rok 1905 (1953), vliv revolučních událostí na život prostých lidí na Žižkově

Dokumenty

Antonín Zápotocký hrál jen v jednom dokumentu - Týden mezi přáteli (1957) v režii Zdeňka Kopáče, krátce předtím než zemřel v roce 1957.

Reflexe osobnosti

Socha Antonína Zápotockého v Zákolanech Je velice zajímavé sledovat jeho roli při přípravě vykonstruovaných procesů se Slánským a spol. +more - Zápotocký se se Slánským nesnášel již od roku 1929, kdy vrcholil v Komunistické straně Československa proces bolševizace a kdy právě Slánský tvrdě prosazoval jeho vyloučení ze strany.

Jeho role v čele státu bývala mezi lidmi v době jeho vlády i v následujících letech často idealizována - propagandou byl označován za tátu dělníků, za člověka z lidu, většinové obyvatelstvo ho považovalo za výrazně přijatelnějšího a liberálnějšího, než většinu představitelů KSČ. Nicméně události po měnové reformě v roce 1953 ukazují, že dokázal být vůči dělníkům i ostatním, kteří dali najevo nesouhlas s komunistickou vládou, tvrdý a nesmlouvavý. +more Spolurozhodoval o zatčeních, internacích, podílel se na přípravě politických procesů a zavádění všech forem poúnorového teroru. Fungování StB (státní policejní aparát v rukou strany) v době jeho vlády vykazuje mučení, popravy, psychologický teror.

Mezi lidmi měl přezdívku „Ušaté torpédo“, další přezdívka byla „Tonda Zápotonda“ nebo „Tonda Práce“.

Bronzová socha Antonína Zápotockého v Zákolanech byla odhalena 19. prosince 1984 jako připomínka 100. +more výročí jeho narození. Je kopií jeho sochy, která stávala na Kladně. Pomník budí mezi obyvateli obce emoce. V listopadu 2012 skupina mladých výtvarníků z recese nabarvila soše sako načerveno, bílou barvu potom dostaly boty.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Vláda Antonína Zápotockého a Viliama Širokého

Externí odkazy

[url=https://blog.aktualne.cz/blogy/michal-stehlik.php?itemid=39313]STEHLÍK, Michal. Zápotocký a válečné zločiny? Mezi fámou a realitou[/url]

Kategorie:Prezidenti Československa Kategorie:Kandidáti na prezidenta Československa Kategorie:Předsedové československých vlád Kategorie:Čeští spisovatelé Kategorie:Čeští filatelisté Kategorie:Čeští političtí vězni Kategorie:Čeští dělníci Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Vězni koncentračního tábora Sachsenhausen Kategorie:Poslanci československého Národního shromáždění Kategorie:Nositelé vyznamenání Za pracovní věrnost Kategorie:Nositelé vyznamenání Za vynikající práci Kategorie:Nositelé vyznamenání Za zásluhy o výstavbu Kategorie:Osobnosti na československých poštovních známkách Kategorie:Bývalí čestní občané města České Budějovice Kategorie:Čestní občané města Chrudimi Kategorie:Bývalí čestní občané města Kutná Hora Kategorie:Bývalí čestní občané města Plzně Kategorie:Narození 1884 Kategorie:Narození 19. +more prosince Kategorie:Narození v Zákolanech Kategorie:Úmrtí 1957 Kategorie:Úmrtí 13. listopadu Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení v Urnovém háji Krematoria Strašnice Kategorie:Muži.