Apačové

Apačové (Apache) je společný název pro několik kulturně spřízněných národností původních indiánských obyvatel Severní Ameriky, kteří hovoří jihoathabaskými jazyky. Apačská skupina se člení na: Západní Apače, Navahy, Čirikávy, Meskalery, Jikarilly, Lipany a Apače z planin. Původní význam slova Apač je nejasný, ale předpokládá se, že může pocházet z javapajského slova epač, což znamená lidé, ze zunijského apaču ve významu nepřítel (což je ovšem společné zunijské označení pro Apače a Navahy), případně z blíže neurčeného kvečanského slova, které znamená bojující-muž. Apačové si sami říkají N'de, Dinë, Tinde, nebo Inde, tj. Lidé.

Rozšíření a rozdělení

+morepng|náhled|vlevo'>Mapa ukazující rozmístění jednotlivých apačských kmenů v 18. století; WA - Západní Apačové, N - Navahové, Ch - Čirikávové, M - Mescalerové, J - Jicarillové, L - Lipanové, Pl - Apačové z planin Předkové Apačů a jejich nejbližších příbuzných Navahů zřejmě původně sídlili v oblasti západní Kanady, kde dosud žijí jejich nejbližší příbuzní, hovořící jazyky Na Dené, například: Čipevajané, Otročí indiáni (Slave), Nosiči (Carrier) nebo kmen Sarsí. Z této oblasti předkové Apačů i Navahů kvůli zhoršeným klimatickým podmínkám mezi lety 1200 a 1400 n. l. migrovali na jih. V době příchodu bělochů v 16. -18. stol. sídlili Apačové v Arizoně, v Novém Mexiku, jižním Coloradu, západním a středním Texasu, Oklahomě, Kansasu, jižní Nebrasce a severním Mexiku.

V 19. století (předtím je situace značně nepřehledná) se Apačové dělili na pět kmenů, z nichž některé se dále dělily na teritoriální skupiny: * Čirikavové (Chiricahua) * Lipanové (Lipan, Lépai Ndé) * Meskalerové (Mescalero, Mashgalénde) * Tindeové (Tinde, Jicarilla) * Západní Apačové (Western Apache) ** Bělohorští Apačové (White Mountines) ** San Carlosští Apačové (San Carlos) ** Tontové (Tonto) * Apačové z plání (Plain Apache, Kiowa-Apache)

Z těchto kmenů byli kulturně nejodlišnější Apačové z plání, žijící asi od 15. stol. +more n. l. na prériích v dnešním Kansasu a Oklahomě, kde se smísili s kmenem Kiowů. Na rozdíl od ostatních apačských skupin se vůbec nevěnovali zemědělství, žili v týpí a lovili především bizony.

Všechny apačské kmeny se dělily do desítek teritoriálních skupin, v jejichž názvech, rozšíření i příslušnosti k hlavních kmenům existuje řada nejasností.

Vztahy s ostatními indiánskými kmeny

Apačský válečník Geronimo (vpravo) se svými bojovníky. +more Apačové byli značně bojovní. Na severu válčili s Jutey a Šošony, na jihu s Pajuty, Papagy, Pimy a Jakii. S nejbližšími sousedy Komanči a Navahy udržovali většinou přátelské vztahy, ale docházelo mezi nimi i k bojům, mnohdy podníceným bělochy. Vyskytovaly se i boje mezi jednotlivými skupinami Apačů, vyvolané soupeřením o zdroje, ale i rozeštváváním ze strany bělochů. Velmi dobré vztahy s Apači udržovali zejména Kiowové, Tonkawové a jumské kmeny, přestože hovořili zcela odlišnými jazyky. Mezi Apači a příslušníky těchto kmenů docházelo i k mísení.

Patrně nejsložitější vztah měli Apačové s Pueblany. Na jednu stranu od nich převzali zemědělství, výrobu keramiky, četné obřady i další kulturní prvky, velmi často ale usedlé Pueblany znepokojovali svými nájezdy, loupili jim úrodu, zajímali jejich ženy a děti. +more To se odráží i v jedné z možných etymologií slova Apač ze zunijského apaču (nepřítel, záškodník). V mýtech a pohádkách Hopiů, Zuniů či Keresů jsou Apači často prezentováni jako záškodníci, nadaní magickými vlastnosti a jejich nájezdy jako živelní pohroma.

Tradiční kultura

Apačská nevěsta Apačové byli především lovci, lovili zejména králíky, jelence, ovce tlustorohé, vidlorohy či jeleny wapiti, pouze Kioowa Apačové lovili také bizony. +more Medvědi byli pro Apače tabu, nelovili je a nejedli jejich maso. Menší význam měl sběr jedlých rostlin (např. medvědice, břestovec, jojoba, plody opuncií nebo juka) a pouze okrajově se věnovali rybolovu. Některé skupiny Apačů se zabývaly i pěstováním zemědělských plodin, zvláště kukuřice, fazolí, dýní a tabáku. Z domácích zvířat chovali Apačové psy, usedle žijící skupiny také krocany a od 16. stol. i koně. Společně s Jakii patří Apačové k prvním indiánským kmenům, u nichž je zaznamenán chov koní.

Oděv Apačů byl zhotoven z jelenice nebo z látky, tvořily ho nohavice, bederní zástěrka a košile, vlasy nosili dlouhé, ovinuté pestrým šátkem. Mokasíny Apačů byly vysoké a připomínaly měkké kožené holínky.

Tradiční obydlí byla rozmanitá, podle skupiny a způsobu života. Usedle žijící Tindeové žili v zemnicích, připomínající navažský hoghan, kočovní Apači používali týpí nebo jednoduché chýše z trav a větví zvané vikiup.

Apačové své děti vychovávali přísně, chlapci a dívky se museli cvičit ve střelbě lukem i prakem, v běhu a jízdě na koni. Své děti ale nikdy nebili. +more Uvádí se, že v jazyce Apačů neexistuje sloveso "muset" ani rozkazovací způsob sloves.

Náboženství a mytologie

V náboženství Apačů vystupuje postava Velkého ducha, který stvořil svět; je silněji personifikován než u většiny ostatních indiánů a má jméno Ussen. Významným božstvem byla též Měnící se žena; obřady na její počest, spojené s ceremoniálním během, byly součástí dívčí iniciace, již dívky prodělaly v době první menstruace. +more Důležitou roli hrají Horští lidé neboli Gahé, jacísi elfové, žijící v horách, kteří ovládali mocná kouzla, ovlivňovali počasí a naučili lidi léčbě nemocí. Jsou v podstatě obdobou pueblanských kačinů a při obřadech je představovali maskovaní tanečníci. Apačové (podobně jako sousední Navahové a Pueblané) připisovali velký význam světovým stranám. Východu byla přiřazena černá barva, jihu modrá, západu žlutá a severu bílá. Tato symbolika barev se uplatnila v umění obřadních maleb z písku, jež Apačové převzali od Navahů a užívali hlavně při léčebných rituálech.

Kontakty s Evropany

Apači se vyznačovali velkou bojovností. Chlapci i dívky se již od dětství cvičili v zacházení se zbraněmi, zvláště lukem, prakem a později s puškou. +more Zajaté nepřátele Apačové buďto umučili nebo adoptovali do svého kmene, aby nahradili padlé bojovníky. Neznali otroctví. Zabité nepřátele Apačové zpočátku neskalpovali, skalpování se mezi nimi rozšířilo až v polovině 19. století, kdy Mexičané i Američané vypláceli odměny za skalpy Apačů, dokonce i z jejich žen a dětí. V této době taky vzrostl význam mučení zajatců, které bylo předtím spíše výjimečné.

Později žili v neustálém nepřátelství s bělochy, kteří na jejich území pronikli na počátku 16. +more století. Již roku 1536 se s Apači (zřejmě s Lipany) setkal Álvar Núñez Cabeza de Vaca a o čtyři roky později Francisco Vásquez de Coronado, od jehož výpravy získali první koně. Již v 17. a 18. století se opakovaně střetávali se Španěly, útočícími na jejich území z Mexika a od počátku 19. stol. také s americkými osadníky. Podle údajů z mexického státu Durango z roku 1856 si nájezdy Apačů a Komančů v předchozích 20 letech vyžádaly životy 6000 obyvatel státu, dalších 748 lidí bylo uneseno a 358 osad bylo opuštěno. Zajatí čirikavští Apačové roku 1886 Proslavili se houževnatostí i krutostí, s níž mučili válečné zajatce, takže se slovo Apač stalo mezi Mexičany i nadávkou. V této době se začaly vyplácet odměny za apačské skalpy, což vedlo k dalším zvěrstvům na obou stranách. V roce 1835 nabízel mexický stát Sonora 100 pesos za skalp dospělého apačského muže. Lovci skalpů vraždili i ženy a děti, na což bojovníci Apačů odpovídali přepady, vypalováním farem a masakry zajatců. Američané se od poloviny 19. století snažili rozbít spojenectví mezi Apači a jinými indiánskými kmeny, např. Komanči a Navahy, a tyto spojence podněcovali k boji proti Apačům. Také se pokoušeli vzájemně rozeštvat jednotlivé apačské skupiny.

Od poloviny 19. století se v takzvaných apačských válkách dostávali do stále častějších střetů s americkou armádou, jíž byli po dlouhých a velmi krutých bojích nakonec zatlačeni do rezervací. +more Během vzájemných bojů americká armáda shledala, že Apačové jsou nelítostnými bojovníky a zkušenými stratégy. Proslulým apačským náčelníkem z kmene Čirikavů byl vytrvalý bojovník proti bělošské invazi Geronimo (1821-25-1909), který dlouho vzdoroval obrovské přesile americké armády, aby zabránil potupnému odchodu svého kmene do indiánské rezervace. Roku 1886 byl Geronimo přinucen ke kapitulaci a Čirikavové deportováni na Floridu a do Alabamy, sám Geronimo byl na Floridě uvržen do armádního vězení. Menší skupiny Apačů, např. Bělohorští Apačové, však vzdorovali bělochům i nadále. Poslední záznam o apačské samostatné vojenské akci je znám z roku 1935, a to z Mexika.

Apačové v současnosti žijí v Arizoně, Novém Mexiku a Oklahomě v počtu přibližně pěti až šesti tisíc osob. V roce 1982 potvrdil Nejvyšší soud USA práva Apačů na daň z produkce ropy a zemního plynu na jejich území.

Apačové v kultuře

Pierre Brice, filmový představitel náčelníka Apačů, Vinnetoua * Mnoha literárních i filmových zpracování se dočkal životní příběh válečníka Geronima, například v knize Odvedu vás do Sierry Madre Forresta Cartera. +more * Známým, ale zcela smyšleným Apačem je Vinnetou z kmene Meskalerů z románů Karla Maye. * Sacheen Littlefeather (* 1946), herečka z kmene Apačů a aktivistka za práva Indiánů.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://www. accessgenealogy. +morecom/native/tribes/apache/apachehist. htm]Apache Indian History (anglicky)[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20000407090725/http://www. geocities. com/~zybt/awars. htm]Arizona Apache wars (anglicky)[/url].

Kategorie:Indiánské kmeny Severní Ameriky