Arnošt Lustig

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Arnošt Lustig (21. prosince 1926 Praha-Libeň - 26. února 2011 Praha) byl český židovský spisovatel a publicista světového významu, autor celé řady děl s tématem holokaustu.

Životopis

Pocházel z rodiny malého obchodníka. Narodil se v Praze-Libni, kde s rodiči a sestrou Hanou bydlel na Královské třídě č. +more p. 428 (dnes Sokolovská ulice) a po čase na Královské č. p. 137. Zde také vychodil obecnou školu a začal studovat na reálce, ze které však byl roku 1941 z rasových důvodů vyloučen (jako Žid), poté se vyučil krejčím. 13. listopadu 1942 byl poslán do Terezína; později poznal i další koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti (z Buchenwaldu do Dachau) a ukrýval se až do konce války v Praze. Holokaust přežila jen jeho maminka a sestra, po příjezdu do Osvětimi v roce 1944 šel tatínek rovnou do plynu, protože měl brýle a protože mu bylo 52 let. Lustigova díla se už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou Židů a druhé světové války. Po válce se oženil s Věrou Weislitzovou (1927-2009), která je autorkou básnické sbírky Dcera Olgy a Lea a knihy povídek Pes z Klagenfurtu.

Od roku 1946 studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal také přispívat do novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce, po návratu pracoval jako redaktor Čs. +more rozhlasu, kde se velmi spřátelil s F. R. Krausem a stal se jeho žákem. Poté byl vedoucím kulturní rubriky týdeníku Mladý svět, byl i scenáristou Čs. filmu (Barrandov): napsal mj. scénář podle své novely Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.

V průběhu padesátých a šedesátých let vystřídal několik zaměstnání. Byl členem Komunistické strany Československa.

V srpnu 1968 trávil Arnošt Lustig se svou rodinou a dalšími novináři a umělci dovolenou v Itálii. Zde se ráno 22. +more srpna dozvěděl o invazi vojsk Varšavské smlouvy v Československu. Do Prahy se už se ženou a dětmi nevrátili. Nejdříve odjeli do Jugoslávie, kde působil v záhřebském filmovém studiu, poté žili v Izraeli, v roce 1970 se nakonec usadili v USA, kde Lustig od roku 1973 přednášel film, literaturu a scenáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu. V roce 1978 byl na washingtonské American University jmenován profesorem. Po návratu do Prahy se v roce 1990 stal čestným presidentem nově založené Společnosti Franze Kafky. V roce 1995 se stal šéfredaktorem české verze časopisu Playboy.

V sobotu 26. února 2011 zemřel v Praze na rakovinu.

Odkaz

K prvnímu výročí spisovatelova úmrtí v roce 2012 byla Česko-izraelskou smíšenou obchodní komorou zřízena Cena Arnošta Lustiga. Oceněnými se stávají osobnosti, které v sobě spojují vlastnosti jako jsou „odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost“.

Important

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Cena Karla Čapka (cena PEN klubu)

židé

Komunistická strana Československa

2011

scenáristika

první arabsko-izraelská válka

Jugoslávie

Dílo

2. +more 4. 2009 při autogramiádě v Brně Jeho tvorba málokdy vybočila z tématu holokaustu. Jeho knihy náleží k tzv. druhé vlně válečné prózy, tj. válečná próza z 50. a 60. let. Autoři druhé vlny se spíše soustředili na psychiku a vztah jedince k době než na události v širších souvislostech, na rozdíl od faktograficky zaměřených autorů vlny první.

Rysy jeho tvorby: vychází z drastických zkušeností hlavně z koncentračních táborů (vydává osobní zpověď). Chtěl tímto způsobem své dceři vylíčit tuto dobu. +more Zachycuje osudy mladých dívek, žen a starých lidí (jsou nejvíce zranitelní, protože jsou bezbranní). Všechny události představuje tak, jako by byly každodenní. Příběhy jsou buď povídky nebo novely a první vznikaly už v 1. pol. 50. let. Své příběhy neustále přepracovává. Již od svých prvních próz, soustředěných v povídkových sbírkách Noc a naděje a Démanty noci píše Lustig příběhy, v jejichž centru stojí obyčejné, zdánlivě nehrdinské lidské charaktery konfrontované s mezní životní situací v koncentračních táborech. Válečnou tematiku neopouští ani ve svých rozsáhlejších, psychologicky laděných textech Můj známý Vili Feld a Dita Saxová. Ve svých prózách i s odstupem padesáti let hledá Lustig smysl lidství a podstatu lidského bytí. Pro jeho prózy, poznamenané zkušenostmi s nacistickou genocidou, je charakteristická věcnost podání a střízlivá dramatičnost.

* Noc a naděje, 1957 - sb. povídek, 7 povídek inspirovaných vlastními zážitky autora v terezínském ghettu * Démanty noci, 1958 - sb. +more povídek, obsahuje povídku Tma nemá stín, která byla podle scénáře, na kterém se A. L. rovněž podílel, v režii Jana Němce roku 1964 zfilmována a patří ke klenotům české kinematografie, Kniha povídek a novel Démanty noci byla vydána poprvé v nakladatelství Mladá fronta v roce 1958. V češtině a četných překladech pak vyšla ve světě ještě několikrát. Spolu s románem Dita Saxová patří nejen k vrcholům Lustigovy tvorby, ale také do zlatého fondu poválečné literatury. * Ulice ztracených bratří, 1959 - sb. povídek * Můj známý Vili Feld, 1961 - novela, příběh člověka, který si obratně získává prospěch v Němci obsazené Praze i v prostředí koncentračního tábora (po válce pak deziluze a pocit zbytečnosti) * První stanice štěstí, 1961 - povídky s poněkud socialistickým nádechem * Dita Saxová, 1962 - novela, o dívce, která se vrací z koncentráku a není pro své otřesné zážitky schopná navázat normální život; kvůli nejistotě v poválečném světě nakonec odjíždí do Švýcarska a páchá sebevraždu * Noc a den, 1962 - přepracovaný soubor již dříve vydaných povídek * Transport z ráje, 1962 * Nikoho neponížíš, 1963 - sb. 4 povídek z prostředí protektorátu a Květnové revoluce * Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, 1964 - novela podle skutečné události z roku 1943 v Itálii (Tehdy Němci na Sicílii zajali bohaté židovské podnikatele s americkými pasy, pod záminkami z nich vymámí jejich peníze a ožebračí je, pak je pošlou s mladou tanečnicí Kateřinou do plynu. Ta si to jako jediná uvědomí, vytrhne dozorci pistoli a zastřelí ho, i když ví, že vzpoura je marná. ) * Vlny v řece, 1964 - souborné vydání několika jeho předchozích prací * Bílé břízy na podzim, 1966; přepracováno jako Bílé břízy, 2008 * Propast: Román, 1966 - vojín spadne do propasti a smrtelně se zraní, bilancuje svůj život * Hořká vůně mandlí, 1968 - povídky, osudy jedné z mnoha židovských rodin zasažených holokaustem, tematikou jsou koncentrační tábory, válka a její následky * Miláček, 1968 - román, zde zúročil zkušenost z izraelsko-arabského konfliktu, milostný příběh odehrávající se v obleženém Jeruzalémě, očima novináře Danyho Polnauera je sledován milostný příběh z první izraelsko-arabské války. Většina vydaných nákladů byla zničena. Nové doplněné vydání 2009. * Nemilovaná: Z deníku sedmnáctileté Perly Sch. , 1979 - novela, příběh prostitutky v terezínském ghettu stylizovaný jako její deník; * Král promluvil, neřekl nic, 1990 - román, návrat k postavě Viliho Felda z románu Můj známý Vili Feld * Tma nemá stín, 1991 * Velká trojka, 1991 - Arnošt Lustig, Josef Škvorecký, Milan Kundera * Trilogie o osudech tří židovských žen: ** Colette: Dívka z Antverp, 1992 ** Tanga: Dívka z Hamburku, 1992 ** Lea: Dívka z Leeuwardenu, 2000 * Dům vrácené ozvěny, 1994 * Dívka s jizvou, 1995 * Kamarádi, 1995 - přibližuje život party židovských mladíků v Praze * Modrý den, 1995 * Porgess, 1995 * Neslušné sny, 1997 * Oheň na vodě: Povídky, 1998 * Dobrý den, pane Lustig: Myšlenky o životě, 1999 * Krásné zelené oči, 2000 * Odpovědi: Rozhovory s Harry Jamesem Cargassem a Michalem Bauerem, 2000 * Eseje: Vybrané texty z let 1965-2000, 2001 * 3x18 (portréty a postřehy), 2002 - autobiografie (spoluautor František Cinger) * Zasvěcení, 2002 * Esence, 2004 - sbírka citátů * O literatuře, 2006 - úvaha o literatuře a sbírka povídek (česky, německy, anglicky, francouzsky) * O ženách, 2008 - úvaha o ženách (spoluautorka Markéta Mališová) * Zloděj Kufrů, 2008 - román o lásce náctiletých - Ludvíčka Adlera a Markétky Fischerové v Terezíně * Láska tělo a smrt, 2009 - dvě povídky (autorka druhé je Michaela Kabátová) * Zpověď, 2009, - esence vzpomínek a úvah o životě * Láska a tělo, 2009, román milostných vyznání a esejistických podobenství o smyslu života * Okamžiky s Otou Pavlem, 2010 * O spisovatelích, 2010 (spoluautorka Markéta Mališová) * Případ Marie Navarové, 2010 - poslední román autora; jak zasáhla smrt Heidricha osud náhodné ženy * O ženách, 2011, nakladatel Aleš Čeněk, 177 stran, spoluautorka Mališová Markéta.

Mnohé z Lustigových prací se dočkaly televizních a filmových adaptací.

Po Lustigově emigraci uschoval některé jeho rukopisy spisovatel Ota Pavel tím, že je zazdil na chatě.

O svém životě a díle hovořil v knižním rozhovoru s Karlem Hvížďalou Tachles, Lustig (2011, Mladá fronta)

Vedle své literární tvorby také spolupracoval s českým sklářem Janem Huňátem a podílel se tak na tvorbě designu otisku své dlaně v křišťálovém skle - Křišťálovém doteku.

Ocenění

1967: Státní cena za literaturu - za televizní inscenaci románu Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou * 1996: Cena Karla Čapka * 2000: medaile Za zásluhy mzz 1. +more stupeň * 2003: Nominace na Pulitzerovu cenu * 2006: Čestné občanství MČ Prahy 2 uděleno 3. května * 2008: Udělena Cena Franze Kafky * 2009: Nominace na Mezinárodní Man Bookerovu cenu - za dlouhodobý přínos světové literatuře v angličtině.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://www. pwf. +morecz/cz/archiv-autoru/arnost-lustig/]Profil na stránkách Festivalu spisovatelů Praha[/url] * [url=https://www. ceskatelevize. cz/porady/1186000189-13-komnata/209562210800003/]Česká televize - Třináctá komnata Arnošta Lustiga[/url] * [url=http://kultura. idnes. cz/po-dlouhem-boji-se-zakernou-chorobou-zemrel-spisovatel-lustig-p7q-/literatura. aspx. c=A110226_084941_literatura_jan]Zemřel Arnošt Lustig[/url] * *.