Arpád
Author
Albert FloresArpád (maď. Árpád) (cca 845 - po roce 900) byl náčelníkem („vojvodou“) hlavního staromaďarského kmene a zakladatelem dynastie Arpádovců, která vládla Uhersku od doby Arpáda do roku 1301. Byl synem Almoše.
Všechny podrobnosti o Arpádovi jsou v důsledku nespolehlivosti uherských středověkých kronik, často psaných na objednávku Arpádovců, sporné. +morejpg|vlevo|náhled|upright=0. 8'>Arpád a šest dalších maďarských vůdců, Chronicon Pictum, 1360. Dle těchto kronik Arpáda okolo roku 887 (ale v skutečnosti asi roku 895) v Etelköze (z maď. Meziříčí, tj. jižní Ukrajina) sedm staromaďarských kmenů zvolilo na 20 let - protože byl náčelníkem jednoho z nich, kmene Maďar (Megyer) - za svého společného náčelníka (kníže - maď. fejedelem) a zemřel roku 907. Takto staromaďarské kmeny přijaly jméno největšího kmene a od té doby se nazývali Maďaři.
O Arpádovi legendy také tvrdí, že před rokem 900 uspořádal první shromáždění spolu se 40 jinými staromaďarskými náčelníky a vůdci.
+more6|vpravo|Arpádova_busta_v_Pest_(župa)'>Pestu, Arpádův park Staří Maďaři po několika loupežných výpravách po roce 864 z Karpat do Východofranské říše (Německa), zezadu tlačení kmeny Pečeněhů, údajně pod vedením Arpáda definitivně překročili Karpaty a v roce 896 se usadili někde na horním Potisí. Podle různých údajů jich bylo asi 100 000 - 250 000. Odtud znovu podnikali početné loupežné výpravy, tentokrát po celé kontinentální Evropě. Roku 900/901 se z jedné výpravy už nevrátili k Tise, ale usadili se u Balatonu, čímž zároveň definitivně zničili slovanské Blatenské knížectví (o dějinách Maďarů více v článku Uhersko). Arpádovým nástupcem byl zřejmě Zoltán.
Jeho dětmi byli pravděpodobně: * Tarhoš (Tarkaču/Tarhacsi/Tarkatzous) - snad identický s Liüntika/Levente * Üllő (Jeleg/Jelek/Ielech - jméno s významem „král“) * Jutas (Jutoča/Jutocsa/Ioutotzas - jméno s významem „jedlík“) * (možná) jedno neznámé dítě * Zoltán (Zaltáš/Zolta/Zaltas - jméno s významem „sultán“)