Aterui

Technology

12 hours ago

Author

Aterui , , ? ─ 13. září 802) byl nejvýznamnějším náčelníkem jedné z nejmocnějších nezávislých skupin národa Emiši ─ Isawské konfederace neboli Isawa Emiši ─ v severním Japonsku. Emiši bylo starobylé etnikum, tedy národ, který obýval části ostrova Honšú, zejména pak severovýchodní oblast Tóhoku, jež bývá v soudobých pramenech nazývána rovněž Mičinoku. Japonci z říše Jamato považovali toto domorodé obyvatelstvo za barbary, přesněji za „chlupaté barbary“.

Životopis

Narodil se v Isawě v bývalé provincii Mucu, v místech, kde se dnes ve městě Óšú rozkládá čtvrť Mizusawa. O jeho životě nemáme až do roku 787, kdy došlo k bitvě na řece Koromo, žádné zprávy. +more Roku 786 jmenoval císař Kammu Kosamiho Kiho (722─797) novým Generálem pro dobývání Východu a nařídil mu porazit emišského vojevůdce Ateruiho. Kosami Ki rozdělil v červnu 787 svoji armádu na dvě části a poslal je z Koromogawy (provincie Mucu) po obou březích řeky Kitakami směrem na sever. Doufal, že se mu podaří překvapit Ateruiho v jeho bydlišti v Mizusawě. Jeho vojáci cestou zapalovali domy a úrodu místních obyvatel. Emišská jízda věrná své záškodnické taktice překvapila císařské vojsko, když se přihnala z kopců ležících na východě a napadla čtyřtisícovou japonskou armádu, která se u vesnice Sufuse pokoušela přebrodit řeku Kitakami. Přes 1000 pěšáků se utopilo v řece zatíženo svojí těžkou zbrojí. V září téhož roku se generál Ki vrátil do hlavního města Nagaoka-kjó, kde mu císař za jeho selhání vyčinil.

Další tažení císařské armády, jež se uskutečnilo v roce 795, bylo rovněž neúspěšné. Až do roku 801 nebyl žádný z japonských generálů v boji proti Emiši úspěšný. +more Teprve v tomto roce mohl sei-i taišógun neboli vojevůdce, který bojuje proti východním barbarům, Tamuramaro ze Sakanoue ( 758─811), jenž z pověření císaře Kammua vytáhl v čele čtyřicetitisícové armády proti Emiši, aby si je podmanil, stanout 27. září před císařem a podat mu hlášení o úspěchu v tažení proti emišským rebelům.

Ale vůdci Isawa Emiši, generálové Aterui a More, stále unikali zajetí. V roce 802 se sei-i taišógun Tamuramaro ze Sakanoue vrátil do Mičinoku a vybudoval v samém srdci území Isawy pevnost Isawa. +more Při svých útocích na emišské jednotky využíval jízdní lučištníky vycvičené podle emišského vzoru. Jeho tlak nakonec přiměl generály Ateruiho a Moreho, aby kapitulovali, takže 15. dubna mohl ohlásit nejvýznamnější úspěch tohoto tažení: „Generálové Aterui a More se vzdali s více než 500 bojovníky. “ Vítězný generál Tamuramaro ze Sakanoue dopravil oba vojevůdce 10. července do nového hlavního města říše Jamato Heian-kjó. Navzdory jeho prosbám byli oba emišští vůdci sťati v Morijamě v provincii Kawači.

Poprava obou náčelníků byla významným mezníkem v historii podmaňování národa Emiši. Do té doby dodržovali Japonci zvyk deportovat zajaté ženy a děti do západního Japonska a poté lákali jejich válečnické manžely a otce, aby se připojili ke svým rodinám v jejich nových domovech. +more Zajatí bojovníci rovněž nebývali zabíjeni. Poprava náčelníků Ateruiho a Moreho byla během následujících asi sta let zřejmě příčinou zuřivého odporu kmenů Emiši vůči říši Jamato. Císařský dvůr rozhodl o jejich popravě zřejmě z obavy z Ateruiho vynikajících vojenských schopností. Náčelníkova hlava byla pohřbena ve svatyni Katano, jež mohla být spojena s jeho předky. Z úcty ke svému protivníkovi ji tam nechal pohřbít sei-i taišógun Tamuramaro ze Sakanoue. Šintoističtí kněží zde již po 1200 let konají na jeho oslavu každoročně soukromé obřady.

Pro mnoho Japonců byl Aterui dlouho takzvaným „pánem špatné cesty“ , výraz aku však může znamenat i „divoký“ či „dravý“ nebo „silný“, nikoli jen „zlý“.