Auschwitz III – Monowitz

Plánek KZ Monowitz Monowitz (též Monowitz-Buna či KZ Auschwitz III) byl pracovní koncentrační tábor třetí říše - jeden z pobočných koncentračních/vyhlazovacích táborů Osvětimi. Monowitz tvořil jeden ze tří hlavních táborů osvětimského komplexu. Nazvaný byl podle vesnice Monowice (německy Monowitz), poblíž které byl zbudován.

Stavba tábora začala v říjnu 1942 na pokyn vedoucích představitelů koncernu IG Farben, aby mohl poskytovat otrockou práci továrnám a průmyslovému komplexu Buna Werke. SS, které výstavbu tábora řídilo, v říjnu 1943 rozhodlo, že se Monowitz stane samostatným táborem (tehdy dostal označení Auschwitz III-Monowitz; podobně byl oddělena Březinka coby Auschwitz II-Birkenau). +more Velitelem Monowitzu se stal SS Hauptsturmführer Heinrich Schwartz, který mu od listopadu 1943 velel až do jeho opuštění resp. ústupu Němců a ochodu vězňů v lednu 1945.

IG Farben hodlala postavit továrnu na výrobu syntetického kaučuku a kapalných paliv. Již od prosince 1940, kdy toto původně polské území bylo anektováno Německem, probíhalo jednání, plánování a zvažování vhodné lokace, která měla být mimo zjevné terče případných spojeneckých bombardování, současně v blízkosti některého z říšských pracovních táborů a též poblíž zdrojů nerostných surovin. +more V dubnu 1941 představitelé IG Farben vykoupili pozemky v okolí za nízké ceny od ministerstva financí (poté, co je ministerstvo vyvlastnilo tamním původním vlastníkům bez náhrady a nařídilo strhnout jejich domy). Mezitím německé vládní orgány vyhnaly všechny Židy v obcích Sosnowiec a Chrzanów (včetně menšího počtu Poláků) a prodaly jejich domy IG Farben, která do nich následně ubytovala své zaměstnance z Německa. Bylo dosaženo dohody mezi IG Farben a komandaturou koncentračního tábora na dodávce táborových vězňů za 3 a 4 říšské marky za hlavu a den pro běžného resp. kvalifikovaného pracovníka.

První dělníky (z ještě neodděleného táborového komplexu v Osvětimi) přivážely náklaďáky do továrního komplexu v polovině dubna 1941. Od května museli denně ujít 6 až 7 km mezi táborem a místem své práce. +more Na konci července, kdy jich zde pracovalo přes tisícovku, byli přiváženi vlakem ze stanice Dwory. Práce dělníků čítala urovnávání země, hloubení škarp pro odvodňování, pokládání kabelů a budování silnic. Po přerušení se sem vrátili v květnu 1942 a pracovali zde až do 21. července, kdy v táboře v Březince vypukla epidemie tyfu a práce byly přerušeny. Vedení tábora se obávalo ztráty personálu a rozhodlo se pro to, aby v té době již zbudované zázemí budov v Monowitzkého tábora, původně určené pro civilisty, připadlo dělníkům-vězňům a stal se z něho samostatný tábor. Po několika zdrženích byli do tohoto tábora trvale internováni první vězni 26. října 1942; na začátku listopadu to bylo již asi 2000 vězňů.