Bekasina otavní

Bekasina otavní v letu Pták v typickém habitatu při hledání potravy Bekasina otavní (Gallinago gallinago) je středně velkým druhem bahňáka z čeledi slukovitých (Scolopacidae).

Popis

Velikosti kosa, podsaditá, s nápadně dlouhým rovným zobákem a krátkýma nohama. Dorůstá délky 25-28 cm, v rozpětí křídel měří 44-47 cm a váží 80-140 g. +more Svrchu je hnědá, tmavě skvrnitá, se světlými podélnými pruhy na hlavě a hřbetě a kaštanově hnědým, černě pruhovaným ocasem s bílým okrajem. Břicho a zadní okraj křídla má bílý. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.

Je velice podobná bekasině větší (G. media), která se liší o málo větší velikostí, tmavě pruhovaným břichem a více bíle pruhovanými křídly, avšak bez bílého zadního okraje.

Žije skrytě, při vyplašení vyletuje nízkým klikatým letem a často se opakovaně ozývá nosovým „keč“. Typickým zvukovým projevem jsou mekavé zvuky vydávané samci chvěním ocasních per zejména v ranních a podvečerních hodinách při střemhlavém letu, který předvádí během obletování teritoria. +more Na zemi se ozývá také rytmickým, často dlouze opakovaným „tik ke tik ke“.

Rozšíření

Hnízdí na rozsáhlém území Eurasie a v závislosti na počtu uznávaných poddruhů i v Severní Americe. Převážně tažný druh, evropští ptáci zimují v jižní a západní Evropě, Africe (jižně po rovník) a na Britských ostrovech (viz kapitolu Systematika). +more Podzimní tah vrcholí v srpnu a září, zpět na hnízdiště přilétá hlavně v březnu až dubnu.

Evropská populace je odhadována na 930 tisíc až 1,9 milionu hnízdících párů, z nichž ve střední Evropě hnízdí asi 24-25 tisíc. Nejvyšších populačních hustot přitom dosahuje v Rusku, Skandinávii a na východě střední Evropy. +more Její stavy v mnohých oblastech výrazně klesají; hlavním důvodem je ztráta přirozeného biotopu spojená zejména s odvodňováním mokřadů a intenzifikací zemědělství.

Na území ČR je pravidelně, avšak řídce hnízdícím druhem; celková populace je zde odhadována na 500-1000 hnízdících párů a silně klesá. Přes naše území také početně protahuje a nepravidelně v počtu 30-70 jedinců i zimuje. +more Zvláště chráněná jako silně ohrožený druh.

Stanoviště

Žije na rašeliništích, slatiništích, vlhkých a podmáčených loukách a okrajích rybníků.

Potrava

Živí se hlavně červy a hmyzem, dále měkkýši, korýši, pavouky a občas i semeny. Po potravě pátrá na bahnech a v mělké vodě, kde píchá do půdy svým dlouhým zobákem. +more Je jím přitom schopna malou kořist chytit a polknout, aniž by ji musela vytáhnout ze země. Při hledání potravy je ve vodě často ponořená až po břicho, do měkké půdy pak zobák mnohdy zapichuje až po kořen.

Hnízdění

Vejce bekasiny otavní Hnízdí jednou ročně v dubnu až červenci. +more Hnízdiště vybírá samec, místo k zahnízdění samice. Hnízdo je na zemi v travinách, vystlané suchým rostlinným materiálem. Samice snáší většinou 4 (3-5) hruškovitá, olivově zelená, tmavě skvrnitá, 39,2 × 28,3 mm velká vejce, na kterých sedí sama po dobu 19-21 dnů, zatímco samec střeží teritorium. Mláďata hnízdo opouští krátce po vylíhnutí a rodiči jsou doprovázená dalších 19-20 dnů, kdy začínají létat. Plné vzletnosti pak dosahují ve věku 4-5 týdnů.

Zajímavost

Pro Balty, zejména Litevce, byla v pohanském období bekasina posvátným ptákem, spojeným s kultem boha Perkunase (obdoba slovanského Peruna) a nazývali ji Perkūno oželis „Perkunova kozička“.

Systematika

Polytypický druh s 2-3 poddruhy:

* G. g. +more gallinago: většina eurasijského areálu, od Britských ostrovů východně až po Kamčatku a západní část Aleutských ostrovů. Tvoří 2 populace. První hnízdí západně od Uralu a zimuje hlavně v jižní a západní Evropě a severní a západní Africe. Druhá populace hnízdí východně od Uralu a na západní Sibiři a zimuje především v jihozápadní Asii a Africe jižně od Sahary. * G. g. faeroensis: hnízdí na Islandu, Faerských ostrovech, Orkenejích a Shetlandách; zimuje na Britských ostrovech. * Jako další z poddruhů byla v minulosti popsána i bekasina otavní americká (G. g. delicata), lišící se hlavně větším počtem ocasních per. Po zpochybnění této klasifikace Banksem et. al. jej American Ornithologists' Union (2002) a South American Classification Committee (2005) uznali za samostatný druh - bekasinu americkou (G. delicata). BirdLife Taxonomic Working Group však tento krok odmítla učinit s tím, že morfologické rozdíly mezi oběma taxony spočívají pouze na šířce a počtu ocasních per a mnohdy se i překrývají. Klasifikace tohoto taxonu je proto zatím nejistá.

Reference

Externí odkazy

[url=http://www.rozhlas.cz/hlas/bahnaci/_zprava/14731]Hlasová ukázka z projektu Českého rozhlasu Hlas pro tento den[/url]

Související články

Seznam ptáků v Česku

Kategorie:Slukovití Kategorie:Ptáci Palearktické oblasti