Berezňak-Isajev BI-1

Ruská známka s portrétem pilota G. J. Bachčivandžiho, který zahynul při zkouškách BI-1 Berezňak-Isajev BI-1 byl sovětský stíhací letoun krátkého doletu poháněný raketovým motorem, vyvinutý během druhé světové války.

Vývoj raketové techniky v Sovětském svazu měl již své první kroky v meziválečném období, ovšem o jeho užití v čistě letecké technice se začalo uvažovat až ve třicátých letech. V roce 1940 bylo rozhodnuto o zařazení raketových stíhacích letadel do nových vývojových programů. +more Jedněmi z mladých perspektivních konstruktérů byli A. J. Berezňak a A. M. Isajev, kteří přišli s projektem jednomístného raketového stíhacího letounu BI. Vzhledem k tomu, že Stalin důvěřoval starším a zkušenějším vědcům, byl mu projekt předložen pod zavedeným jménem profesora Bolchovitinova. První prototypy byly objednány již v červenci 1941, dne 10. září byly učiněny první zkoušky. Vzhledem k postupu německých vojsk byla továrna evakuována na Ural, což způsobilo zdržení zkoušek. Ty dále pokračovaly roku 1942, vyrobeno bylo sedm kusů prototypů. Kromě strojů s klasickým podvozkem byly sestaveny typy s lyžemi. V roce 1943 došlo při zkouškách k havárii, při níž zahynul zkušební pilot. Toto však další vývoj neovlivnilo, byly dokonce objednány sériové kusy pro armádu. Výroba však nebyla nikdy zahájena. Testy letadel BI-1 skončily na jaře 1945, kdy byl program zastaven.