Betonová střešní taška

Obrázek 1. Střešní taška Betonová střešní taška je typ střešní krytiny.

Historie

Podle dochovaných dokumentů si jako první nechal patentovat betonovou střešní tašku Adolph Kroher v německém městě Staudach kolem roku 1844. Při její výrobě používal vlastní cement vyrobený z pálených minerálů a usazenin z okolí Staudachu a z ostrého písku tyrolského Ache. +more Tyto tašky byly vyráběny ve dvou tvarech - kosočtvercovém a tvaru písmene S (esovka).

V roce 1912 zahájila pásovou výrobu betonových střešních tašek britská společnost Redland; největší rozmach výroby nastal v poválečném období. V Česku se betonové tašky vyrábějí od roku 1984, kdy byl v Bzenci-Přívozu otevřen výrobní závod Hodonínských Cihelen, později firmy KM BETA.

Výroba

Hlavními surovinami pro výrobu jsou písek, portlandský cement, voda a pigmenty na bázi oxidu železa. Přesné složení materiálu se u každého výrobce liší.

Suroviny jsou v závodě uskladněny v pohotovostních zásobnících, odkud se transportují do vážicího zařízení. Po navážení požadovaného množství jsou přemístěny do míchacího zařízení. +more Vyrobená betonová směs se dopraví na výrobní linku, kde se pod vysokým tlakem zhutní. Tvar a geometrie spodní plochy tašky odpovídá formě, horní plocha tašky se tvaruje do kontury tašek podle jednotlivých modelů. Zhutněná a vytvarovaná betonová směs vytváří kontinuální nekonečný pás, který pak speciální nože dělí na jednotlivé tašky.

U většiny modelů následuje nanesení povrchové úpravy (nástřik) na mokrý beton. Aby bylo možné tašky oddělit od formy po několika hodinách, je potřeba urychlit nárůst pevnosti betonu - proto jsou z výrobní linky odebírány a zaváženy do vytvrzovacích komor. +more Nejedná se o „vypalování“ (jako v případě výroby keramických pálených tašek), teplota vzduchu se pohybuje pouze v desítkách °C. Po osmi hodinách tašky dosáhnou takové pevnosti, že je možné je vrátit zpět na výrobní linku a bezpečně je oddělit od formy. Prázdné formy se vrací zpět, kde jsou znovu zaplněny betonem. Pak se provádí konečné povrchové úpravy a hotové kousky procházejí sušičkou, která během několika sekund zajistí dostatečné vytvrzení konečné úpravy, aby je bylo možné bezpečně balit - palety obvykle obsahují svazky zatavené do PVC fólie.

Novým technologickým postupem je použití dvou druhů betonu: * „hrubý“ beton dodává produktu mechanickou odolnost, neprosákavost a mrazuvzdornost * vrstva vysoce probarveného „jemného“ mikrobetonu, která vytváří úplně hladký povrch, který zabezpečuje delší barevnou stálost a vyšší odolnost proti působení povětrnostních vlivů. Na tento mikrobetonový povrch se pak nanáší další barevné vrstvy.

Při výrobě některých modelů se navíc integrují do povrchu i speciální pigmenty, které odráží část dopadajícího infračerveného záření a tím snižují přehřívání střechy a podkroví slunečním zářením.

Varianty

Betonové střešní tašky lze rozdělit následujícím způsobem: * základní tašky * tvarovky - hřebenáče, koncové a rozdělovací hřebenáče, krajní tašky, půlené tašky, odvětrávací tašky, nosné tašky stoupacích plošin, pultové tašky, mansardové tašky, lomené tašky, hromosvodové tašky, hromosvodové hřebenáče * střešní doplňky (kovové nebo plastové) - příchytky tašek, stoupací plošiny, protisněhové háky, sněholamy, bezpečnostní háky, průchozí tašky, výstupní okna.

Použití

Betonové střešní tašky lze použít i pro šikmé střechy a svislý obklad stěn. Podmínkou použití je dostatečný sklon střechy - mezní (minimální) sklon krytiny (MSK) uvádějí výrobci ve svých technických podkladech. +more U betonové krytiny je mezní sklon většinou 12°. Existují ale i výjimky, které umožňují pokládku na střechy s nízkým sklonem již od 7°. Bezpečný sklon krytiny (BSK, sklon střešní plochy, při kterém je krytina v charakteristickém výseku střešní plochy bez prostupů a napojení těsná proti volně dopadajícímu dešti a volně stékající vodě) u většiny modelů je 22°, ovšem tašky lze s využitím doplňkových opatření použít v případě méně bezpečného sklonu.

Životnost materiálu se většinou udává v hodnotě 50 let, ale může být ještě delší. Výhodami materiálu je nehořlavost, vysoká mrazuvzdornost, nízká nasákavost a vysoká tvarová stálost a pevnost (s věkem se zvyšuje), což má za následek i odolnost proti mechanickému poškození, oděru, tlaku a různým deformacím. +more Nevýhodou je vyšší hmotnost materiálu, čemuž lze zabránit použitím tzv. velkoformátových tašek, které vykazují podstatně nižší hmotnost na jednotku plochy.

Reference

Kategorie:Střešní krytiny