Beyoğlu (Istanbul)

Beyoğlu [Bejólu] je městskou částí evropské strany Istanbulu. Na severu sousedí s městským obvodem Şişli, na východě s městským obvodem Beşiktaş a mořskou úžinou Bospor, na severozápadě s městským obvodem Kağıthane a Eyüp a na jihu se Zlatým rohem (turecky Haliç).

Ve středověku se toto území nazývalo Pera (řecky: "přes") a tento název mu zůstal až do založení Turecké republiky ve 20. letech 20. +more století. Název Pera pochází podle legendy modifikací lidové etymologie Benátského diplomatického titulu Bailo (Benátský velvyslanec v Konstantinopoli) jehož palác byl nejgrandióznější stavbou v této čtvrti. Neformální turecký název Bey Oğlu (doslovně Syn šlechtice) byl původně používán Osmanskými Turky k popisu Lodovico Gritti jež byl synem Benátského dóže v Istanbulu během vlády sultána Beyazita II. Bey Oğlu byl tedy nazýván Lodovico Gritti, který navázal blízké vztahy s Vysokou portou a jehož sídlo se nacházelo poblíž dnešního Taksimského náměstí.

Městský obvod Beyoğlu zahrnuje nejznámější oblasti na sever od Zlatého rohu, včetně Galaty (dnešní Karaköy), Tophane, Cihangir, Şişhane, Tepebaşı, Tarlabaşı, Dolapdere a Kasımpaşa, a je spojen přes Zlatý roh s historickým jádrem města Galatským mostem a Unkapanı mostem.

Beyoğlu je nejznámějším centrem umění, zábavy a nočního života v Istanbulu.

Členění

Městský obvod Beyoğlu se skládá z celkem 45 městských částí:[http://www.beyoglu.bel.tr/beyoglu_belediyesi/muhtarlar_liste.aspx?SectionId=243] [Městské čtvrti Beyoğlu (v Turečtině)

Historie

Zlatého rohu, a poloostrovem Konstantinopole na jižní straně +morejpg|náhled|250px|Kostel_svatého_Antonína_Paduánského_(Istanbul)'>Kostel svatého Antonína Paduánského v Istanbulu Území dnešního Beyoğlu bylo obydleno již po tisíciletí a záznamy ukazují, že na severním břehu Zlatého rohu existovaly osady již v období Krista. V období starověkého Řecka byly okolní kopce nazývány Sykai (fíkový sad) nebo Peran en Sykais (fíkové pole na druhé straně) poukazující na druhou stranu Zlatého rohu. S růstem Byzantské říše se rozrůstal i Konstantinopol a jeho okolí.

Beyoğlu se dočkalo svého rozkvětu až v 5. +more století, kdy se stalo předměstím Byzance. Východořímský císař Theodosius II. si zde nechal vystavit svou pevnost. Ve stejném období se tomuto území dostává i dalšího názvu: Galata (pravděpodobně odvozeno z řeckého Galaktos, přel. mléko), a to proto, že území bylo prospěšné chovu dobytka a tudíž dopřávalo dostatek mléka pro trh.

Janovské a Benátské období

Pera se stala hlavním centrem Janovských a Benátských obchodníků, a to hlavně v období 4. křížové výpravy v roce 1204 a v období Latinského císařství Konstantinopole (1204-1261). +more Z tohoto období pochází také dominikánský kostel Sv. Pavla (1233), dnes známý jako Arabská mešita. V roce 1273 daroval Byzantský císař Michael VIII. Palaiologos Peru Janovské republice za její podporu Říše a pomoc znovudobytí města z područí křižáků. Pera se tak stala vzkvétající obchodní osadou, na kterou dohlížel Podesta.

Janovský podesta v Galatě (Peře), architekt Montano de Marinis nechal roku 1316 postavit tzv. Janovský palác (Palazzo del Comune), který byl kopií Paláce Svatého Jiří v italském Janově. +more Pozůstatky tohoto paláce naleznete poblíž Bankalar Caddesi (Bankovní ulice) v Karaköy společně s dalšími Janovskými domy z počátku 14. století.

Jako součást opevnění vztyčili Janované roku 1348 62 metrů vysokou válcovou Galatskou věž s kuželovitou střechou, která je i dnes jedním z nejvýraznějších prvků siluety Galaty.

Janovská Galatská věž (1348)

Janovská kontrola nad Galatou zanikla 29. +more května 1453 při dobytí Konstantinopole Osmanskými Turky. Osmanský sultán Mehmet II. povolil Janovanům žijícím v exilu návrat do města, ale Galata již nikdy nebyla kontrolována Janovským podestou.

Benátky, hlavní protivník Janovanů, získaly kontrolu nad strategickou citadelou Galaty (Pery), ale tato moc jim byla odebrána v roce 1261, když Byzance získala zpět Konstantinopol a ukončila tak Latinské císařství (1204-1261), které bylo založeno benátským dóžetem Enricem Dandolem.

Benátky okamžitě navázaly politické a komerční vztahy s Osmanskou říší, a Benátský bailo byl vyslán do Pery jako ambasador. Benátčané také doporučili architekta Leonardo da Vinci sultánovi +more'>Bajezid II. , který chtěl nechat vystavit most přes Zlatý roh. Leonardo da Vinci navrhl Galatský most v roce 1502.

Úřad bailo se nacházel v tzv. Benátském paláci, který byl původně postaven v Beyoğlu na začátku 16. +more století a přestavěn na dnešní podobu v roce 1781. Po unifikaci Itálie v roce 1861 se tato budova stala sídlem Italské ambasády, a po založení Turecké republiky v roce 1923 Itaksým konzulátem.

Osmanská říše měla zajímavý vztah s Benátskou republikou. I když tyto dva státy spolu často válčily nad kontrolou Východního Středozemí a okolních ostrovů, téměř vždy po válce obnovily své obchodní pakty z roku 1479, 1503, 1522, 1540 a 1571, načež následovala porážka Turků v bitvě u Lepanta. +more Benátčané byli také prvními Evropany, kteří ochutnali Tureckou kávu století před tím, než se ostatním Evropanů dostaly do ruky kávové zrna v bitvě u Vídně v roce 1683.

Po dobytí Konstantinopole a Pery v roce 1453 byly pobřežní území a nížiny rychle osídleny Turky, ale evropská přítomnost na tomto území neskončila. Pro potřeby Levantské populace zde bylo vystaveno několik katolických kostelů jako je Kostel svatého Antonína Paduánského, Kostel svatého Petra a Pavla, a Kostel sv. +more Marie Draperis.

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20061222171620/http://english. istanbul. gov. tr/]Guvernérství Turecké republiky / Wonderful istanbul[/url] * [url=http://www. beyoglu. bel. tr]Městský úřad Beyoğlu Istanbul[/url] * [url=http://en. beyoglu. bel. tr/beyoglu/taniyalim. aspx. SectionId=1700]Jednotlivé mapy městských čtvrtí v Beyoğlu[/url].

Reference

Kategorie:Restaurační čtvrti a ulice v Turecku Kategorie:Městské čtvrti v Istanbulu