Cesko.wiki Biturigové
Author
Albert FloresGalie v pol. 1. stol. př. n. l. Biturigové ( Bituriges či Biturigiae) byli keltský kmen sídlící na území Galie v 1. tisíciletí př. n. l., v období mladší doby železné.
O jejich původu se nedochovalo mnoho informací, a tak je ztotožňována s keltskou etnogenezi. Soudí se, že snad pocházejí z údolí řeky Mosely, odkud ve 2. +more pololovině 7. století př. n. l. přesídlili do centrální Galie, podle jiného výzkumu do Galie přišli později.
Prakmen Biturigů se ještě před koncem +more_n. _l. '>6. století př. n. l. rozdělil na dva kmeny, latinsky nazývané Bituriges Cubi („cubi“ = vnitřní [Galii obývající]; česky Biturigové (Kubové)) a Bituriges Vivisci („vivisci“ patrně znamená „přemístění“, „přesunutí“; česky Biturigové-Viviskové).
Keltské jméno Biturigové se vykládá jako „světovládci“ nebo jako „věční vládci“.
Bituriges Cubi
Biturigové Cubi sídlili v centrální Galii (dnešní historický region Berry), mezi řekami Loirou a Viennou. Jejich hlavními sídly byly oppida Avaricum (dnes Bourges) a Noviodunum (patrně dnešní Neung-sur-Beuvron). +more Kromě nich se k významnějším sídlům počítají Argentomagus, Saint-Marcel a Mediolanum. Na severu tvořily hvozdy a mokřiny Sologne přirozenou hranici s kmenem Karnutů, na východě, na druhém břehu Loiry, se rozkládalo území Aeduů.
Záznamy římského historika Livia informují o předním postavení Biturigů mezi galskými kmeny. Podle těchto záznamů vládli nad třetinou Galie a dávali Galům krále. +more Na počátku 6. století př. n. l. , byl prý králem Ambigat. Tento král chtěl zmírnit důsledky přelidnění a tak svým synovcům Bellovi a Segovi nakázal, aby si hledali nová sídliště. Věštba odvedla Segova a jeho lid do Hercynského lesa, kdežto Bellovi údajně určila jižní směr, a proto se odebral se shromážděnými zástupy do (dnešní) severní Itálie (tu pak v důsledku toho Římané nazývali Předalpskou Galií). Je tu zaznamenána keltská expanze, avšak moderní dějepis její úvodní fázi klade většinou na přelom 5. a 4. století př. n. l. , nověji se ovšem někdy také restituuje Liviova datace (6. -5. století př. n. l. ).
V galských válkách, v roce +more_l. '>52 př. n. l. se na území Biturigů odehrávaly boje Galů vedených Vercingetorikem proti Juliu Caesarovi. Caesar se zmocnil biturižského Novioduna, načež Vercingetorix zvolil taktiku spálené země a poručil zapálit dvacet obtížně hájitelných biturižských oppid, aby si v nich Římané nemohli opatřit proviant. Biturigové si sice vymínili obranu svého hlavního střediska Avaricum. Caesar, přesto toto oppidum v bitvě u Avarica dobyl. Celé Biturižsko se v roce 27 př. n. l. stalo součástí římské říše v rámci nově ustavené provincie Gallia Aquitania. Později se Biturigové často stávali rekruty v římských legiích, od Strabóna, Caesara, Plinia staršího a od pozdněantického básníka Rutilia Claudia Namatiana se dochovaly informace o tom, že slynuli kovodělnou výrobou.
Pro Avaricum se časem ujalo jméno podle kmene v něm sídlícího, a bylo proto nazýváno Bituriges apod. , z čehož se vyvinulo dnešní Bourges. +more Upravený citát z Livia (Dějiny od založení města 5,34) „Summa Imperii Penes Bituriges“, tj. „Biturigové mají svrchovanou moc“, se stal mottem města Bourges.
Bituriges Vivisci
Stříbrná mince ražená Biturigy Kuby: averz a reverz Burdigala (dnešní Bordeaux), obchodní středisko založené asi ve +more_století_př. _n. _l. '>3. století př. n. l. při ústí řeky Garonny a bohatnoucí z dovozu cínu z Británie, se stala hlavním sídlem Biturigů-Vivisků; podle jednoho názoru je tam osadil Caesar po galských válkách. Nejspíš právě jim platí zmínky Columelly a Plinia o pěstování vína.
Odkazy
Reference
Literatura
Edmond Frezouls. “Bituriges” in Hubert Cancik, Helmuth Schneider (eds. +more) Der Neue Pauly (DNP). Sv. II. Ark-Ci, Stuttgart: Metzler, 1997. . * Max Ihm. [url=https://de. wikisource. org/wiki/RE:Bituriges]“Bituriges”[/url] in Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft (RE). Sv. III,1. Stuttgart 1897, sl. 548n. * Alfred Holder. [url=http://reader. digitale-sammlungen. de/resolve/display/bsb10931773. htmlAlt-celtischer]Sprachschatz. [/url] Leipzig 1896. * V. Mistrot, Ch. Sireix. Au temps des Gaulois: l'Aquitaine avant César. Musée d'Aquitaine, 2012. . (katalog výstavy; franc. a angl. text).