Bitva u Poitiers (1356)

Technology

12 hours ago

Author

Bitva u Poitiers, známá také jako bitva u Maupertuis, se odehrála 19. září 1356 poblíž francouzského města Poitiers. Jednalo se o jednu z rozhodujících bitev stoleté války mezi Anglií a Francií. Ve střetnutí se střetla vojska francouzského krále Jana II. s anglickým vojskem vedeným princem Eduardem Černým, pozdějším černým princem. Francouzi, kterých bylo v bitvě přibližně 8 tisíc, se pokusili překvapit anglická vojska, kterých zde bylo zhruba 7 tisíc. Avšak díky lepší taktice a výhodě anglického dlouhého luku se je podařilo zdržet a zasadit jim těžké ztráty. Angličané dokázali využít i nečekané síly své jízdy a po dlouhém boji zvítězili. Ve výsledku byl francouzský král Jan II. zajat anglickými vojáky a následně výměnou za vysoké výkupné propuštěn. Bitva u Poitiers měla velký dopad na průběh stoleté války a oslabila francouzskou vládu. Zároveň posílila prestiž anglických vojsk a znamenala další milník v používání dlouhého luku.

Hrabě Philippe-Antoine d'Ornano, rodným jménem Filippo Antonio Ornano, (17. ledna 1784 Ajaccio - 13. října 1863 Vincennes) byl francouzský generál, pair, maršál a na sklonku života guvernér Invalidovny v Paříži.

Život

Filippo Antonio Ornano byl synem Lodovica Antonia Ornana (1744-1816) a Isabelly Marie Buonaparte (1749-1816). Skrze matku byl tedy bratrancem Napoleona I. +more V letech 1799-1800 sloužil v Itálii a účastnil se expedice na Santo Domingo. V období let 1805-1808 sloužil ve Velké armádě (Grande Armée ďAllemagne) a byl odvelen s 5. dragounským plukem do Španělska. 5. května 1811 byl přímo na bitevním poli u Fuentes de Onoro jmenován brigádním generálem. V roce 1812 se účastnil ruské kampaně a vyznamenal se v bitvě u Borodina. Téhož roku byl povýšen na divizního generála. V bitvě u Krasného byl těžce raněn a vlastní lidé jej považovali za mrtvého. Život mu čirou náhodou zachránil jeho pobočník Delaberg. Při tažení v roce 1813 velel gardovým dragounům a po smrti maršála Bessièrese velel celé gardové kavalerii.

V roce 1816 se hrabě d'Ornano oženil s ovdovělou hraběnkou Marií Walewskou, bývalou milenkou Napoleona. Jejich manželství ovšem nemělo dlouhého trvání, neboť jeho žena následující roku, v průběhu šestinedělí, zemřela. +more Syn, Rodolphe Auguste d'Ornano, kterého hraběnka porodila, zajistil, že rod d'Ornano nevymřel po meči. Posledním potomkem rodiny byl Michel d'Ornano († 1991), který byl dvakrát ministrem kultury Francie. V roce 1829 se hrabě Philippe-Antoine vrátil do aktivní služby a byl jmenován inspektorem 2. a 4. divize v Tours. O čtyři roky později (1832) se podílel na potlačení povstání ve Vendée a byl uveden do sněmovny pairů. V roce 1848 obdržel velení 14. divize, ale zdravotní stav mu nedovolil, aby se této funkce ujal. Odešel tedy do výslužby. Od roku 1849 působil jako poslanec za Indre-et-Loire a pomáhal při státním převratu Napoleona III. Díky této pomoci se stal senátorem a byl vyznamenán velkokřížem Čestné legie. Po smrti generála Exelmanse byl zvolen velkokancléřem Čestné legie. Dne 24. května 1853 byl jmenován do funkce guvernéra pařížské Invalidovny.

Smrt

V den převozu ostatků Napoleona I. z Chapelle Saint-Jerome do Invalidovny (+more_duben'>2. dubna 1861) byl povýšen do hodnosti maršála Francie. O 18 měsíců později zemřel.