Bohumil Boček

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Armádní generál Bohumil Boček, někdy uváděn i jako Bohumil Boček-Chodský (4. listopadu 1894, Sivice - 16. října 1952, Valdice) byl československý generál, legionář v Rusku (1916 - 1920), příslušník protinacistického odboje, náčelník Hlavního štábu československé branné moci (1945 - 1948) a jedna z obětí komunistického teroru. Je pohřben v Dubicku.

Kariéra

První světová válka

V roce 1914 zahájil první světovou válku v řadách rakousko-uherské armády, 15. +more prosince byl u Gorlice zajat a v roce 1916 vstoupil do Československých legií v Rusku. Bojoval v řadách 3. střeleckého pluku, s nímž prošel sibiřskou anabází. V roce 1918 obdržel důstojnickou hodnost a stal se velitelem roty.

Meziválečné období

Od roku 1935 velel hraničářskému praporu.

Po okupaci a rozpuštění československé armády byl převeden do Vládního vojska, odkud ale na vlastní žádost odešel a zapojil se do domácího protinacistického odboje v řadách Obrany národa, kde ve spolupráci s Jaroslavem Vedralem a Čeňkem Kudláčkem organizoval odchody československých letců do zahraničí, ale brzy musel přejít do ilegality a v únoru 1940 opustit protektorát a přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii doputoval do Francie.

Druhá světová válka

Za druhé světové války se začlenil do zahraničního protinacistického odboje. V exilu začal užívat krycí jméno Chodský. +more Byl přednostou odboru Ministerstva národní obrany u exilové vlády v Londýně, absolvoval výsadkářský kurs, ale pro zranění páteře k jeho vysazení nedošlo a posléze se stal zástupcem velitele Československé obrněné brigády ve Velké Británii a ještě později nejprve zástupcem velitele a posléze velitelem 1. československé pěší brigády v Sovětském svazu.

Mezitím byla 26. října 1942 nacisty v koncentračním táboře Mauthausen popravena jeho manželka Zdeňka, spolu se svými rodiči.

Již 20. srpna 1944 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. +more Od prosince 1944 byl zástupcem velitele 1. čs. armádního sboru v SSSR a mezi 8. březnem a 6. dubnem 1945 byl, v době pobytu Ludvíka Svobody v Moskvě, zastupujícím velitelem sboru.

Významně se podílel na poválečné obnově Československé armády, 12. +more dubna 1945 byl, na návrh Košické vlády, jmenován náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci.

Dne 1. prosince 1945 uzavřel sňatek s JUDr. Annou Hamalovou.

Po roce 1948

K 1. červnu 1945 byl povýšen na divizního a dnem 24. května 1946 na armádního generála.

V průběhu vládní krize v únoru 1948 spolu s Karlem Klapálkem nepřímo podpořil prokomunistický postoj ministra národní obrany Ludvíka Svobody.

Po nástupu komunistů k moci se podílel na čistkách v armádě, zejména propouštěním důstojníků a rotmistrů nepohodlných novému režimu. Po zatčení syna z prvního manželství Zdeňka za protistátní činnost byl 31. +more 7. 1948 odvolán z funkce náčelníka Hlavního štábu. Po krátkém působení v méně významných funkcích byl odeslán na zdravotní dovolenou a poté přeložen do výslužby (1950), zbaven platu a hodnosti (1951), zatčen (únor 1952) a v červenci 1952 Státním soudem ve vykonstruovaném procesu odsouzen za vyzvědačství, vlastizradu a další trestné činy k doživotnímu vězení. Zemřel jako mukl na následky špatného zacházení a odepření nutné léčby (trpěl cukrovkou a byl mu odepřen inzulin) ve věznici ve Valdicích.

Dne 22. května 1962 Vojenské kolegium Nejvyššího soudu zrušilo všechny body žaloby proti němu, mimo vojenské zrady. +more Rozsudkem Vyššího vojenského soudu v Příbrami ze dne 8. 1. 1972 byl zrušen i tento bod. O jeho plné rehabilitaci a navrácení vojenské hodnosti bylo rozhodnuto až po listopadu 1989.