Cesko.wiki Boží jména v judaismu
Author
Albert FloresBoží Jméno zaujímá v judaismu mimořádně důležité místo. Nakládání s Božími jmény vyžaduje zvláštní úctu a obezřetnost, neboť 3. přikázání z Desatera nařizuje „nebrat je nadarmo“. Ve starověku se věřilo, že jméno vyjadřuje i charakter - znalost jména osoby tudíž znamenala i znalost jeho charakteru a vnitřního já, znalost jmen bohů pak měla umožňovat ostatním bohům nebo i lidem tyto bohy vzývat, eventuálně mohli svého boha „přemluvit“ či jinak jej přimět, aby konal dle jejich přání - báje o moci božských jmen a o síle, kterou propůjčují, jsou známé již ze starého Egypta.
Jména Boží
Varianty jména JHVH
; :přepisováno jako JHVH, v českých překladech bible překládané jako Hospodin, (ze staroslověnského „Pán“), ve Vulgátě jako , v Septuagintě jako . Někdy nazýván jako tetragram (čtyřpísmeno). +more Jedná se o vlastní Boží Jméno, které bylo podle tradice vyslovováno jednou ročně veleknězem v Chrámě na Jom kipur. Po zničení Chrámu bylo jeho vyslovování zapovězeno. Namísto něj se při četbě bible a modliteb vyslovuje jméno - Adonaj, „Pán“, nebo ha-Šem, „to Jméno“. V bibli je vokalizováno buď podle vokalizace slova (což vedlo některé lidi k výslovnosti jména jako „Jehova“), nebo podle slova - Elohim - „Bůh“. Zákaz braní jména nadarmo se vztahuje i na psaní, proto zbožní židé, pokud musí, píší raději ה׳ (zkratku pro ), případně v jiných jazycích „B-h“, „G-d“, „G-tt“ atp. V mišně a v jiné rabínské literatuře se vyskytuje opis pod zkratkou הקב״ה, což znamená (ha-Kadoš, baruch hu) - Svatý, budiž požehnán, ev. variace (Ribono šel olam, Ribon ha-olamim), „Pán světa“ nebo „Pán světů“, což jsou formulace velmi oblíbené v liturgii.
:V tradičním podání se jedná o složeninu tří variant slovesa být a to variantu perfektní (minulý čas), imperfektní (budoucí čas) a participium (překládané jako přítomný čas) - , haja - hove - jihje, dosl. byl, je, bude. +more Slovo „být“ se v přítomném čase v hebrejštině normálně nepoužívá. Boží Jméno má tak tentýž význam, co „bytí“, „existence“, „bezčasý“, „věčný“.
:Biblisté označují tetragram za jméno pocházející z judsko-jeruzalémské tradice, kterou si možná přinesla poslední skupina hebrejských kmenů, která pod vedením Jozua přišla do Izraele a dříve příchozí hebrejské a západosemitské kmeny ovládla. Tuto teorii podporuje i fakt, že existovalo velké napětí mezi severem a jihem a mezi Jehudou (Judou) a zbylými kmeny.
:Zhruba od středověku se vyskytuje i výraz „Adošem“, který vznikl kombinací slov a . Proti tomuto značení, které bylo obvyklé především mezi aškenázskými židy, byla vedena silná polemika již od pozdního středověku (především polský rabín David ha-Levi Segal). +more Většinou rabínských autorit je toto označení považováno za znevažující a nesprávné, přesto je možné se s jeho užíváním setkat v některých ultraortodoxních aškenázských komunitách. Adonaj Ceva'ot :„Hospodin zástupů“ (doslova "pánové moji"), poprvé se v Bibli objevuje v 12, 41, kdy je „zástupy Hospodinovými“ míněn Izrael odcházející z Egypta. V některých dobových rukopisech, jež byly nalezeny v Kumránu u Mrtvého moře a v nichž se Boží osobní jméno objevuje, je nad jménem "jod-he-vav-he" nadepsáno hebrejské slovo Adonaj (אדוני). Toto nadepsání sloužilo pro toho, kdo četl, jako informace, že místo Božího jména má vyslovit onen nadepsaný náhradní výraz. Jah :zkrácená podoba Božího jména, znamenající totéž, co Jehova. Poprvé se objevuje v . Stává se rychle součástí teoformních jmen (po rozdělení království především v Judsku, pokud se vyskytlo na severu, jednalo se vesměs o jména vyznavačská) - Ješajahu, Elijahu, Jehocadak, Jehonatan. Ehje ašer ehje :„Jsem, který jsem“, případně „Budu, který budu“. Jméno, kterým se Bůh představil Mojžíšovi při prvním zjevení v hořícím keři . V liturgii se nepoužívá a nevyskytuje se již nikde jinde v Písmu. V kralickém vydání bývá toto jméno většinou tištěno verzálkami. V mystice zaujímá toto jméno nejvyšší post na sefirotickém stromu, kdy připadá na sefíru Keter.
Varianty jména El
;El :„Bůh“, základní forma, vyskytuje se často ve spojení s přívlastky (viz níže), podobné jméno má božstvo měsíce Íl, z něj pravděpodobně El vychází (nejstarším starosemitským názvem pro božstvo je ilu), vyskytuje se též v pl. jako elim (bohové) nebo ve zdrobnělé podobě elilim - bůžci, modly; El byl možná jedním z kenaanských božstev, podobně jako Baal (pán) nebo Moloch (král). +more Jeho kult přežil v severním Izraeli a splynul s postavou jediného Boha Izraele. Součást teoformních jmen (po rozdělení království především v sev. Izraeli) - El'azar, Eli'ezer, Elchanan, Daniel, Jisra'el). El Eljon :„Bůh nejvyšší“, jehož vzýval kněz Melchisedech v Šalemu El Šadaj :„Bůh všemohoucí“ Eloah :„Bůh“ - některé mystické výklady označují toto jméno za syntézu mužského a ženského principu uvnitř Boha. Elohim :„Bůh“. Druhé nejčastější označení boha v bibli. Jde o plurál maskulina slova , respektive . Podle mystiků je toto jméno završením syntézy mužského a ženského principu, a jednoty s mnohostí v jediném Bohu. Slovo elohim lze na určitých místech v bibli překládat i jako „bohové“, tradiční komentáře někdy doporučují na určitých místech toto slovo překládat jako „poslové“ nebo „soudci“). Biblisté označují biblické texty, ve kterých se vyskytuje jako Bůh Elohim, za pozůstatek starší tradice, která sahá ke kenaanskému Elovi, resp. za pozůstatek tradice severoizraelské - bet-elské.
:Tradiční výslovnost tohoto označení následuje podobný úzus, jako v případě Jména. Věřící židé jej často, aby nevzali jméno do úst nadarmo, vyslovují jako - Elokim. +more Elohej ha-elohim :„Bůh bohů“ - (ve verši se též vyskytuje synonymum , Adonej ha-adonim - Pán pánů) Ha-El ha-ne'eman :„Bůh věrný“, někdy El melech ne'eman, „Bůh, věrný král“. El rachum ve-chanun :„Bůh slitovný a milostivý“ . Ha-El ha-gadol ha-gibor ve-ha-nora :„Bůh velký, silný a strašlivý“ . Elohim chajim :„Živý Bůh“ (též El chaj) . Elohim ha-kdošim :dosl. „svatí bohové“, překládá se jako „Bůh Svatý“, kromě toho též existuje tvar ha-El ha-kadoš - „Svatý Bůh“. Elohej Jisra'el :„Bůh Izraele“ , podobný (vlastně synonymní) tvar Elohej Avraham, Jicchak ve-Ja'akov - „Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův“ (nebo pouze Elohej Ja'akov - „Bůh Jákobův“ - ; ; atd. ) - označuje výsadní postavení praotců Izraele a zároveň ukazuje, že každý z nich si k Bohu musel najít svou vlastní, zvláštní cestu, stejně jako Izrael. Např. v Gn 46 se hovoří o Elohej avicha - Bůh tvého otce, v tomto případě je otcem míněn Izák. El kana :„Bůh žárlivý (žárlivě milující)“, od slova , žárlit, ohledně lidí vyjadřuje též závist. Elohej ha-Ivrim :„Bůh Hebrejů“ , jak je Bůh (Hospodin) nazýván u Egypťanů, podobně Elohej ha-Arec - „Bůh té země“ u Asyřanů, nebo pouze Elohej Jerušalem - „Bůh Jeruzaléma“ - jako kdyby byl na úrovni okolních bohů, kteří se vztahovali pouze ke své zemi nebo městu, kde byli vzýváni. Elohej šamajim va-arec :„Bůh nebes a země“ . Elohej kol basar :„Bůh všeho tvorstva“ . Anochi El ve-ejn od Elohim ve-efes kamoni :„Já jsem Bůh a nic jiného není, Bůh a nic není jako Já“ .
Jména královská
;Melech :„Král“. Bůh je často připodobňován ke králi, zvláště pak králi starověkého typu - skutečnému absolutnímu vládci a pánu nad životem a smrtí svých poddaných. +more Král se ale osvědčuje jako pomoc ve stavu nouze, není hnací silou pro život ve všedních dnech; v Izraeli i u okolních národů se představa Boha jako krále objevuje velmi brzy, slovo melech se stává součástí jmen (Abimelech, Achimelech, Malki'el), v Izraeli se objevují jména vyznavačská - Malkija (Mým králem je Hospodin); jako moloch se vyskytuje u kenaanců jako krvelačné božstvo, jemuž byly přinášeny dětské oběti, jako Melkart u Feničanů v Týru a v Kartágu; po zániku davidovské královské dynastie získává „Král“ jako jedno z Božích jmen zcela nový rozměr - je jediným králem, kterého Izrael má, je jediným, kterému je Izrael podřízen, nikomu jinému. Melech malchej ha-mlachim :„Král králů“, další variace na monarchistické tituly Boha. Podobné tituly měli i králové staré Babylónie a Persie. Melech ha-olam :„Král světa“ nebo též „všehomíra“. Olam nemusí nutně znamenat pouze svět, ale též i věčnost, univerzum. Ha-Melech ha-kadoš :„Svatý král“, vznešené označení, užívané v současnosti především v liturgii během vysokých svátků.
Další jména
;Ha-Makom :„Místo“ (Božího přebývání), původě místo svatyně v Chrámu, později termín vztažen přímo na Boha, který je podle této teze sám oním „místem“. Emet :„Pravda“. +more Šalom :„Mír“.
Jména v kabale
;Ejn Sof :„Bez konce“, „nekonečný“. Šchina :„Přítomnost“, přebývání. +more Šchina představuje Boha sestupujícího, přítomného mezi lidmi. Boží přítomnost je jedinou skutečnou „přítomností“, která je právě „tady“ a „teď“ - zažívat stav blízkosti šchiny znamená zažít absolutní vyrovnanost a harmonii. Říká se, že Šchina, která přebývala v Chrámu až do jeho zničení, nikdy neopustila západní zeď Chrámu, která díky tomu zůstala stát.
72písmenné jméno
V hebrejštině je toto jméno známo od středověku jako ha-Šem ha-meforaš - . Vzniklo výkladem verše :
Každý z těchto tří po sobě následujících veršů obsahuje 72 znaků, jejichž kombinací je možné získat Boží Jméno. Každý z veršů začíná písmenem ו vav, které má hodnotu 6. +more Počet 72 je atraktivní právě z numerologického hlediska, neboť 72 je 6×12, tj. 6×(6+6).