Cesko.wiki Brikcí z Cimperka
Author
Albert FloresZvon od Brikcího z Cimperka v Muzeu města Ústí nad Labem Brikcí z Cimperka (asi 1535-1599) byl pražský zvonař, kovolijec a pražský měšťan. Pocházel ze zvonařské rodiny, jeho děd byl Bartoloměj Pražský a jeho otec Ondřej Pražský. Brikcí je považován za největšího českého zvonaře všech dob.
Varianty jména
Brikcí užívá též latinskou variantu Briccius. Predikát z Cimperka se vyskytuje v různých podobách - latinsky a Stanimonte, německy von Zinnberg, jinak též z Cinnberga apod. +more Predikát obdržel v r. 1571, do té doby užíval jméno Brikcí Pražský nebo Briccius Pragensis.
Údaje o životě
Brikcí z Cimperka byl synem zvonaře Ondřeje Pražského, který se podílel na výrobě některých zvonů pro katedrálu sv. Víta. +more Když v r. 1550 dosáhl plnoletosti (od tohoto údaje se odvozuje jeho datum narození mezi léty 1530-1535), vydal se sbírat zkušenosti do ciziny. S přestávkami přebýval v Německu a Polsku do r. 1553. První známý český zvon s jeho jménem pochází z r. 1552. Místo jeho první pražské dílny není známo, ale v r. 1571 přesídlil do Široké ulice (dnešní Jungmannovy) na Novém Městě. Tehdy také obdržel predikát z Cimperka.
Díky zvonařství si Brikcí získal pozici váženého pražského měšťana, zasedal v zemském sněmu. Byl také zpěvák a hudebník, člen literátského bratrstva v kostele sv. +more Michala v Opatovické ulici, jemuž daroval nádherně iluminovaný kancionál. Měl rozsáhlou knihovnu a sbírku obrazů.
V r. 1599 zemřel na mor. +more Několik zvonů a připravených forem zůstalo v jeho pozůstalosti, takže některé zvony nesou jeho jméno, ačkoli jsou pozdějšího data.
Rodina a dědicové
Rod Brikcího pokračovatelů je poměrně spletitý, nicméně žádný z jeho následovníků už nedosáhl proslulosti svého otce a od každého z nich známe jen několik málo výrobků. * Brikcího pomocníkem byl jeho mladší bratr Zikmund, který rovněž v r. +more 1571 obdržel predikát z Cimperka. Zemřel v r. 1581. Jeho syn jménem Brikcí odléval zvony do r. 1606, kdy zemřel, a zanechal po sobě syna Brikcího, který zemřel kolem r. 1620 a je posledním známým Brikcího příbuzným. * Brikcí byl dvakrát ženat. První žena se jmenovala Voršila, druhou ženou byla Alžběta z Volfenburku, která vedla zvonařskou dílnu po manželově smrti, ale jen do r. 1602, kdy byl majetek rozdělen mezi několik dědiců. V dílně s ní spolupracoval také významný zvonař Daniel Tapienus, který se do Prahy přestěhoval z Kutné Hory. * Brikcí měl sedm dětí. ** Syn Brikcí (zemřel r. 1601) se rovněž věnoval zvonařství a zanechal po sobě syna Jana Krištofa z Cimperka, o němž nevíme nic dalšího, jen že byl též zvonařem. ** I druhý syn Bartoloměj se věnoval kovolijectví, ale vyráběl především křtitelnice a cínové nádobí. Zemřel počátkem 17. století. Jeho syn Jan Zvonař z Cimperka vedl jeho dílnu do své smrti v r. 1606. ** Nejmladší dcera Anna se vdala za Ondřeje Kocoura z Votína, který byl jedním z 27 popravených v r. 1621. Nejpozději kolem r. 1620 se stopa rodu ztrácí a není známo, jaký další osud měla slavná zvonárna.
Znak
Udělením predikátu z Cimperka získal Brikcí erb s figurou lva, stojícího na skále se třemi vrcholky, který předními tlapami podpírá zvon. Motto zní: DEUS ADJUTOR ET PROTECTOR MEUS. +more Pavel Brikcí nalezen v matrikách oddaných Milevsko 2 na internetu. 13. 10. 1669 M2F274 oddán Jakub Hodějovec Zbislav + Alžběta Sýkorová Zbislav svědci:Pavel Brikcí a Hans Sedlář. Boreš Roman.
Zvony
Zvon "Maria" v Dobrši Brikcí za svůj život odlil přes 80 zvonů, k nejznámějším patří zvony ve věži baziliky sv. +more Petra a Pavla na Vyšehradě, nebo zvon v Třebenicích, či zvon "Maria" z roku 1561 v kapli svatého Jana a Pavla v Dobrši.
Sádrový odlitek části zvonu od Brikcího z r. 1595 z kostela sv. Barbory v Dubicích
Charakteristika zvonů
Jeho zvony mívají plášť bohatě zdobený. Jako první zvonař začal využívat celou plochu jako jeden kompaktní celek. +more * Formy některých reliéfů převzal od jiných zvonařů (např. Tomáše Jaroše nebo Petera Flötnera), ale upravil je a obohatil. * Vytvořil vlastní profil zvonu - velmi odlehčený a dokonale melodický. Při nesprávném zacházení však jeho zvony snadno praskají. * Reliéfy se vyznačují promodelováním detailů a čistotou tvarů, než je tomu u starších zvonů - a to včetně zvonů Tomáše Jaroše z Brna. * V nápisech užívá latinu, němčinu i češtinu. * Jako první český zvonař začal v nápisech užívat frakturu. Užíval ovšem i humanistickou kapitálu -majuskuli. * Patří k prvním, kdo do biblických citátů v textech na zvonech vkládá i číslo příslušného verše.
Další díla
Kromě chrámových zvonů odléval také stolní zvonky, hmoždíře, křtitelnice, cymbály, náhrobní desky, cínové rakve a řadu dalších kovolijeckých výrobků.
Křtitelnice
Křtitelnice do kostela v Domašíně. * Křtitelnice ve Vojkově u Votic z r. 1581. * Křtitelnice v Novém Rychnově z r. 1584.
Cimbály
Cimbál do kostela sv. Barbory v Kutné Hoře. * Cimbál pro bránu v Rakovníce z r. 1581.
Náhrobní desky
Náhrobní tabule Jana Hrušky z Březnice v Lounech z r. 1568. * Náhrobní tabule v kostele sv. Jindřicha v Praze z r. 1584. * Náhrobní tabule p. Petra Chotka v kostele ve Vranném z r. 1591.
Rakve
Cínová rakev do Lobkovické hrobky v Chomutově z r. 1583. * Rakev v hrobce Krajířů z Krajku v kostele sv. Havla v Mladé Boleslavi z r. 1588.
Externí odkazy
Literatura
DOBRODINSKÝ, Jaroslav. Památková ochrana zvonů. +more IN: Zprávy památkové péče XV / 1955. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1955, s. 99 - 104. * GUTH, Karel. Vývoj výzdoby zvonů v Čechách. IN: Ročenka kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1917, Praha 1918, s. 12 - 15. * CHYTIL, Karel. Brikcí z Cimperka. IN: Ročenka kruhu pro pěstování dějin umění, Praha 1917, s. 28 - 36. * KYBALOVÁ, Ludmila. Pražské zvony. Praha 1958. * MANOUŠEK, Rudolf. Studie k dějinám zvonů. IN: Slévárenství 1966 / 8, s. 305 - 310. * * ROHÁČEK, Jiří. Nápisy města Kutné Hory. Praha: Artefactum 1996. * RYBIČKA, Antonín. O českém zvonařství. Praha: Královská česká společnost nauk, 1886, s. 15-24.