Cesko.wiki Byssové hedvábí
Author
Albert FloresMušle Pinna nobilis (ve washingtonském muzeu Smithsonian) Rouška z Manopella zvaná Volto santo Byssové čili mořské hedvábí je vlákenná třáseň z chapadel mušlí Pinna nobilis (viz snímek) upravená pro textilní účely. Z jedné mušle se dají získat 1-2 gramy až 6 cm dlouhých, tenkých, pevných vláken, která se zpravidla namáčí v citronové šťávě, čímž se natrvalo obarví do zlatova.
Z historie byssového hedvábí
Označení byssus bylo známé už před začátkem našeho letopočtu např. v Egyptě, vztahovalo se však na drahé, jemné lněné nebo bavlněné tkaniny.
Klaus Berger, jeden ze současných předních biblistů, se domnívá, že [url=https://apologie.info/20240416_rm_tvar_zmrtvychvstal%C3%A9ho_na_rousce_z_manopella/]rouška z Manopella[/url] uctívaná v kapucínském klášteře Manopello v Itálii, která je vyrobena z byssového hedvábí, je rouškou, kterou byla podle židovského zvyku ovázána Kristova hlava v hrobě.
Další nejstarší doklad o „mořské vlně“ pochází ze 2. století n. l. z Řecka.
Z novější doby bylo zpracování mořského hedvábí na textilie známé ze Středomoří (např. Sant'Antioco, Sardinie), kde se provozovalo jako řemeslo až do začátku +more_století'>20. století, od té doby se zde předvádí jen na ukázku v muzeu.
Od roku 2004 je v provozu putovní výstava s cca 60 exponáty, která se zabývá celou tematikou byssového hedvábí
Způsob výroby hedvábné příze
Podle popisu z roku 1835 se chomáček vláken ustřižený z mušle pročesává, z jednotlivých vláken se zákrutem tvoří nit a skaním tří nití dohromady vzniká hedvábná příze. (Výroba se prováděla ručně s použitím jednoduchých nástrojů, konkrétní textilně technické údaje nebyly dosud nikde zveřejněny).
Použití
Podle písemných dokladů a archeologických nálezů (nejstarší ze začátku našeho letopočtu) se z b. hedvábí vyráběly oděvy jen pro privilegované osobnosti. +more Za surové hedvábí i výrobky z něj se platily po celou dobu jejich používání horentní částky peněz. Např. na začátku 19. století se v porovnání k ceně 1 kg surové bavlny (0,044 dukáty) platilo za stejné množství surového byssového hedvábí až sedmsetkrát tolik, za pár hedvábných punčoch 10-15 dukátů, a za plášť z byssového hedvábí 100 dukátů.
Z nálezů se dá odvodit, že se až do konce 19. století hedvábí používalo jen na pletené a háčkované výrobky, teprve později se začalo s pokusy o tkaní na mechanickém stavu (v roce 1936 byl na ně udělen patent). +more Přes jistou státní podporu se nikdy nepodařilo rozvinout výrobu na průmyslovou úroveň. I v době největšího rozkvětu dosáhla světová výroba jen několika set kilogramů, např. v Itálii se ve 20. letech minulého století dostalo do výroby ročně asi 40 kg surového hedvábí a v polovině 20. století zpracování hedvábí jako živnost zcela zaniklo.
Literatura
Alois Kießling, Max Matthes: Textil- Fachwörterbuch. Schön und Schiele Berlin 1993 (5. +morevydání), s. 54. , stran 259 * Adamo Fabbroni, [url=https://play. google. com/books/reader. id=Ve-ffJQsduMC&printsec=frontcover&output=reader&authuser=0&hl=it]Del Bombice e del Bisso degli antichi[/url], Stamperia del Costantini, Perugia, 1783 * Pietro Lazzarini, Bisso e porpora: il b. Angelo Orsucci, domenicano lucchese (martire nel Giappone), Società Editrice Internazionale, Torino, 1950 * Philip J. Haythornthwaite, Susanna Lavazza: From Darkness to Light. Marine Byssus and Chiara Vigo. Carta bianca Palermo 1995, ISBN * Daniel McKinley, Pinna and her silken beard: a foray into historical misappropriations, in: Ars Textrina - A Juernal of Textiles and Costume, Volume 29, Giugno 1998, Charles Babbage Research Centre for the Editorial Board, Winnipeg, 1998 * Evangelina Campi, La seta del mare: il bisso: storia, cultura, prospettive, Scorpione Editrice, Taranto, 2004, * Felicitas Maeder, Ambros Hänggi, Dominik Wunderlin, Bisso marino. Fili d’oro dal fondo del mare - Muschelseide. Goldene Fäden vom Meeresgrund, Catalogo della Mostra (Basel, 19 marzo-27 giugno 2004), 5 Continents Editions, Milano, 2004, * Susanna Lavazza, Dal buio alla luce, il bisso marino e Chiara Vigo, Cartabianca Publishing, Trevignano Romano, 2012, * Susanna Lavazza, [url=https://archive. today/20160413155420/http://www. carlodelfinoeditore. it/scheda. aspx. id=752]Chiara Vigo - L'ultimo Maestro di bisso[/url], Carlo Delfino editore, Sassari, 2014, ; 2017 * Rossana Cingolani, [url=https://archive. today/20160413155422/http://www. carlodelfinoeditore. it/scheda. aspx. id=761]Chiara Vigo, l'ultimo Maestro di Bisso Marino[/url], Carlo Delfino editore, Sassari, 2014 * Eduardo Delehaye, Il bisso. Una fibra misteriosa fra storia e letteratura, Carlo Delfino editore, Sassari, 2016,.