Carl Schmitt

Carl Schmitt (11. července 1888 Plettenberg - 7. dubna 1985 tamtéž) byl konzervativní německý právní a politický teoretik. Z autoritativních pozic kritizoval liberální demokracii a ovlivnil řadu levicových i pravicových politických teoretiků, zejména W. Benjamina, Giorgio Agambena, J. Derridu a Leo Strausse.

Život

Schmitt se narodil v konzervativní katolické rodině v městečku Plettenberg v regionu Sauerland, asi 50 km jihovýchodně od Dortmundu. Jako mladík pobýval v katolickém konviktu v Attendornu, kde navštěvoval i tamní gymnázium. +more Po maturitě chtěl studoval filologii, ale na radu svého strýce se začal věnovat studiu práva. V letním semestru 1907 začal studovat na Humboldtově univerzitě v Berlíně, odkud ovšem kvůli atmosféře velkoměsta odchází po roce studovat na mnichovskou univerzitu.

Od zimního semestru 1908/09 přešel studovat na Univerzita do tehdy německého Štrasburku, kde roku 1915 promoval trestněprávní prací O vině a druzích viny (Über Schuld und Schuldarten) pod vedením Fritze van Calkera. V únoru 1915 narukoval jako dobrovolník do bavorské pěchoty, nicméně na frontu neodešel, neboť byl přiřazen na velitelství 1. +more bavorského armádního sboru. Téhož roku se i oženil s Pawlou Dorotić, manželství bylo anulováno roku 1925.

Přednášel právo v Mnichově, v Greifswaldu, v Bonnu a od roku 1933 v Berlíně. V době Výmarské republiky se stavěl proti vládnoucím stranám i politickému systému, ale vystupoval též výrazně proti nacistům a komunistům. +more V roce 1933 vstoupil do NSDAP a angažoval se jako nacistický politický teoretik. Zdůvodňoval Hitlerovo převzetí moci a další nezákonné kroky jako „výkon diktátorské autority“, současně však kritizoval rasismus. Už roku 1936 byl v nacistickém tisku (v novinách SS Das Schwarze Korps) kritizován pro neslučitelnost svých autoritativních názorů s nacistickou ideologií a též pro svůj oportunismus. V důsledku toho přišel o větší část svých politických funkcí, až do roku 1945 však zůstal státním radou a profesorem v Berlíně. Po válce byl zatčen a odešel do ústraní ve svém rodném městečku, kde ho však navštěvovali významní političtí myslitelé pravicového i levicového zaměření. Po většinu života zdůrazňoval svou vázanost na katolický světový názor i na katolickou náboženskou praxi.

Myšlení

Schmitt navazoval na politické myšlení T. Hobbese a Niccolò Machiavelliho. +more Roku 1921 na sebe upozornil spisem "O diktatuře" (Die Diktatur), který reagoval na rozhárané politické poměry a slabost tehdejší německé vlády. Výkon suverenity zahrnuje podle Schmitta i právo zavést diktaturu, buď jako výjimečný stav na dočasnou ochranu ústavy, nebo i pro zavedení jiné ústavy. V této linii pokračoval dalším spisem „Politická teologie“ (Politische Theologie, 1922), kde tvrdil, že politika je sekularizovaná teologie a opět hájil právo suveréna zavést výjimečný stav. Jeho nejznámějším spisem je „Pojem politična“ (Der Begriff des Politischen, 1932), kde chápe oblast politiky jako oblast moci, nesmiřitelných konfliktů a boje proti nepříteli: politika dělí společnosti na přátele a nepřátele. V Teorii partyzána (1963) rozebíral případy, kdy státy podporují nepravidelné bojůvky proti vnějšímu nepříteli.

Schmittovy autoritativní názory a kritika slabosti liberálních institucí, které podle něho pěstují iluze o možnosti vyjednávání a dohody, přitahovala už před válkou pozornost levicových i pravicových kritiků demokracie. Od 70. +more let 20. století se o Schmitta opírají i američtí konzervativní teoretikové, zejména Leo Strauss, v Evropě György Lukács, Frankfurtská škola, Jacques Derrida a Giorgio Agamben. Také vlivný časopis americké Nové levice Telos se věnoval a věnuje jeho dílu.

Odkazy

Reference

Tento článek je založen z velké části na informacích z článku anglické Wikipedie (viz odkazy vlevo).

Literatura

C. Schmitt, Politická theologie. +more Přeložili Jan Kranát a Otakar Vochoč, vyjde v roce 2012, ca 60 str. * C. Schmitt, Teorie partyzána. Poznámka na okraj k pojmu politična. Přeložil Otakar Vochoč, OIKOYMENH, Praha 2008, 92 str. * C. Schmitt, Pojem politična: text z r. 1932 s předmluvou a se třemi korolárii. Praha - Brno: OIKOYMENH - Centrum pro studium demokracie a kultury 2007 - 124 s. * G. Agamben, Prostředky bez účelu: poznámky o politice. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003 - 112 s. * J. -F. Kervégan, Co s Carlem Schmittem.

Externí odkazy

[url=http://www. oikoymenh. +morecz/images/Kervegan_Obsah%20a%20Prolog. pdf]Ukázka z knihy J. -F. Kervégana Co s Carlem Schmittem. [/url] * [url=http://www. ljil. leidenuniv. nl/index. php3. c=187]The international theory of C. Schmitt[/url] * [url=http://www. telospress. com/]Stránky revue Telos[/url] * [url=http://chronicle. com/cgi2-bin/printable. cgi. article=http://chronicle. com/free/v50/i30/30b01601. htm]A. Wolfe, A Fascist Philosopher Helps Us Understand Contemporary Politics[/url].

Kategorie:Němečtí právníci Kategorie:Němečtí politologové Kategorie:Němečtí filozofové Kategorie:Filozofové 20. +more století Kategorie:Političtí filozofové Kategorie:Narození 11. července Kategorie:Narození 1888 Kategorie:Narození v Severním Porýní-Vestfálsku Kategorie:Úmrtí 7. dubna Kategorie:Úmrtí 1985 Kategorie:Úmrtí v Severním Porýní-Vestfálsku Kategorie:Geopolitici Kategorie:Muži Kategorie:Vyučující na Humboldtově univerzitě Kategorie:Vyučující na Technické univerzitě Mnichov Kategorie:Vyučující na Univerzitě v Bonnu Kategorie:Vyučující na Kolínské univerzitě.