Castle Bravo

Konstrukční řešení a detonace

Hřib výbuchu bomby Castle Bravo

Konstrukční řešení bomby pod názvem „Shrimp“ mělo stejnou základní konfiguraci jako bomba Ivy Mike s výjimkou různých druhů paliv pro jadernou fúzi. Toto zařízení využívalo lehké skořepiny z hliníku, namísto těžké oceli použité v Ivy Mike. +more Uvnitř válcové schránky byl menší válec LiD, který sloužil jako palivo pro sekundární jadernou fúzi, s primární štěpnou jadernou bombou na konci, štěpná bomba sloužila k vytvoření podmínek, které jsou potřebné na nastartování jaderné fúze.

Středem sekundární části vedla válcovitá plutoniová tyč, (iniciátor), která sloužila ke spuštění termojaderné fúze. Tato část bomby byla obklopena reflektorem z uranu, prostor mezi reflektorem a sekundární částí tvořil kanál na spojení radioaktivního záření z primární části do sekundární. +more Funkce radioaktivního záření byla stlačit hydrodynamicky sekundární část, zvětšit hustotu a teplotu deutéria na úroveň potřebnou na vyvolání termojaderné reakce a stlačit iniciátor na superkritické množství.

Zařízení bylo prakticky identické se zařízením odpáleným později v Castle Romeo, ale používalo částečně obohacené lithium jako termonukleární palivo. Přirozené lithium je složené z izotopů lithia-6 a lithia-7 (s obsahem 7,5 % lithia-6). +more Obohacené lithium použité v Brave bylo 35 % lithia-6. Primární část byla standardní RACER 4 štěpná atomová bomba. Bomba byla velký válec vážící 10 660 kg o délce 4,56 m a šířce 1,37 m. Bomba byla zasazená do střelecké věže na umělém ostrově vybudovaném na útese ostrova Namu na atolu Bikini. V okolí byly rozmístěné diagnostické přístroje a vysokorychlostní kamery.

Když zařízení detonovalo, vznikla ohnivá koule o velikosti asi 5 km v průběhu jedné sekundy. Tato ohnivá koule byla viditelná z atolu Kwajalein vzdáleného 450 km. +more Exploze zanechala kráter o průměru 1500 m, hluboký 60 m. Oblak výbuchu dosáhl během minuty výšky 14,3 km a průměru 11,3 km. Během deseti minut dosáhl výšky 39,6 km a průměru 100 km.

Příčina vysokého účinku bomby

Účinek 15 Mt TNT byl 3× větší, než se očekávalo. Příčinou vyššího účinku byla chyba, kterou udělali projektanti zařízení v laboratořích Los Alamos. +more Předpokládalo se, že izotop lithia-6 bude absorbovat neutron štěpícího se plutonia, emitovat alfa částice a tritium, přičemž tritium se sloučí s deuteriem, které bylo přítomné v LiD a zvětší účinek podle předpokladu.

Jejich úvaha zapomínala na fakt, že když je izotop lithia-7 bombardován neutrony s vysokou energií, absorbuje neutron a potom se rozloží a vytvoří alfa částice, další neutron a nukleon tritia. To znamená, že bylo vyprodukováno mnohem více tritia než bylo předpokládáno a dodatečné tritium v jaderné fúzi s deuteriem (stejně jako dodatečný neutron z rozkladu lithia-7) vyprodukovalo mnohem víc neutronů než byl původní předpoklad a produkovalo víc štěpení uranového reflektoru, což značně zvýšilo celkový účinek.

Výsledné dodatečné palivo (lithium-6 a lithium-7) přispělo značně k štěpné reakci a produkci neutronů, v důsledku čehož byl značně zvýšený účinek zařízení. Ironicky, zařízení používalo lithium s vysokým procentem lithia-7 jen proto, že lithium-6 bylo toho času těžko dostupné a drahé. +more Dřívější testy Castle Union užívaly skoro čisté lithium-6. Kdyby bylo víc dostupné lithium-6, použitelnost běžného lithia-7 by možná nebyla objevena. Z celkového účinku 15 Mt bylo 10 Mt z štěpné reakce uranového reflektoru. Proto přímý účinek z fúze byl v tomto případě menší než štěpný efekt z vyvolané fúze.

Neočekávané důsledky radioaktivního spadu

Oblak nebezpečného radioaktivního spadu Castle Brava se rozšířil na plochu více než 150 km včetně obydlených ostrovů

Štěpná reakce uranového reflektoru způsobila značné zamoření, vytvoříce velké množství radioaktivního spadu. V kombinaci s výrazně větším účinkem a silným větrem test způsobil množství závažných důsledků. +more Přestože řídící pracovníci testu věděli, že změna v počasí způsobí zasáhnutí oblastí, které nebyly vysídlené, rozhodli se pro uskutečnění testu. Radioaktivní spad se rozšířil východně na obývané atoly Rongelap a Rongerik. Až tři dny po explozi americké námořnictvo evakuovalo 236 ostrovanů a 28 amerických vojáků na základnu na ostrově Kwajalein, u kterých se objevila nausea (nucení na zvracení), průjmy, popáleniny a depigmentace kůže, bolesti hlavy a očí, otupělost a celková vyčerpanost. Laboratorní testy prokázaly pokles počtu krevních buněk, především leukocytů T-lymfocytů, které jsou základem obranyschopnosti lidského organismu. Později postiženým vypadaly nehty a vlasy. Přesná dávka, které byli ostrované vystaveni, nebyla změřena. Odhady hovoří o hodnotách od 11 rem až do 190 rem na. Mnoho obyvatel Marshallových ostrovů od té doby trpí vrozenými vadami a obdrželi kompenzaci od vlády USA.

Do kontaktu s radioaktivním spadem přišel také japonský rybářský člun Lucky Dragon No. +more 5, což zapříčinilo onemocnění členů posádky, jedna osoba nakonec zemřela. To způsobilo silný mezinárodní odpor a znovu podnítilo obavy Japonců týkající se radioaktivity, obzvlášť s ohledem na možnou kontaminaci ryb. Bouřlivý protest v Japonsku dosáhl takové úrovně, že diplomatické vztahy zůstaly velmi napjaté a incident byl mnohými označován jako „druhá Hirošima“. I přesto japonská a americká vláda rychle dosáhla politické dohody, která přinesla rybářům kompenzaci 2 milióny dolarů, a oběti obdržely mezi 1,91 a 2,29 miliónů jenů pro každého. Zároveň bylo dohodnuté, že oběti nebudou mít status Hibakuša. Neočekávaný radioaktivní spad a radiace zasáhla mnoho plavidel a osob začleněných do testu. Jeden vědec později prohlásil, že byl na lodi vzdálené asi 45 km a obdržel radiaci 10R. Šestnáct členů posádky eskortní letadlové lodi USS Bairoko utrpělo popáleniny a byl u nich zvýšený výskyt rakoviny. Radioaktivní kontaminace také zasáhla mnoho testovacích zařízení, která byla vybudovaná na atole Bikini. Radioaktivní spad zasáhl Austrálii, Indii, Japonsko a dokonce i USA a části Evropy. Přestože byl test organizovaný jako tajný, Castle Bravo se rychle stal mezinárodním incidentem a byly vysloveny výzvy na zákaz atmosférických testů termonukleárních zbraní.

Pozdější zařízení

Z konstrukčního řešení Shrimp se později vyvinula bomba Mk-21. Těch bylo vyrobeno 275 ks, vážících 6 800 kg, dlouhých 3,8 m o průměru 1,4 m. +more Tato 4-Megatunová bomba byla vyráběná do července 1956. V roce 1957 byla předělána na typ Mk-36 a výroba se znova spustila.

Odkazy

Reference

Literatura

Gerard DeGroot, The Bomb: A Life (London: Jonathan Cape, 2004) * Chuck Hansen, U. S. +more Nuclear Weapons: The Secret History (Arlington: AeroFax, 1988) * Richard Rhodes, Dark Sun: The Making of the Hydrogen Bomb (New York: Simon and Schuster, 1995) * Holly M. Barker, Bravo for the Marshallese: Regaining control in a Post-Nuclear, Post Colonial World (Belmont, CA: Wadsworth, 2004).

Externí odkazy

[url=http://nuclearweaponarchive. org/Usa/Tests/Castle. +morehtml]Operace Castle[/url] * [url=http://news. bbc. co. uk/onthisday/hi/dates/stories/march/1/newsid_2781000/2781419. stm]Testy vodíkové bomby na Bikini[/url] * [url=http://www. aracnet. com/~pdxavets/wetokian/trap1. htm]First-person article about conducting the test[/url] * [url=http://aldebaran. cz/animace/Phy_B_CB. asf]Videozáznam výbuchu[/url] - ASF soubor, 5MB, server Aldebaran * [url=https://web. archive. org/web/20160424042410/http://www. rmiembassyus. org/Nuclear%20Issues. htm]Republic of the Marshall Islands Embassy website[/url].

Kategorie:Jaderné havárie Kategorie:Termonukleární zbraně Kategorie:Marshallovy ostrovy Kategorie:Jaderné testy Kategorie:Katastrofy roku 1954 Kategorie:Jaderná technika v USA Kategorie:USA v roce 1954