Cesko.wiki Chodové
Author
Albert FloresChodové jsou etnická skupina, která v minulosti obývala především České země. Původně se jednalo o vojenskou jednotku, která sloužila jako obrana hranic a ochrana území. Chodové se vyznačovali svými bojovými schopnostmi a odvahou. Chodové měli také svou specifickou kulturu a způsob života. Jejich tradiční odívání, hudba a tance byly typické pro tuto skupinu lidí. Dříve se Chodové živili především pastevectvím a zemědělstvím. V průběhu dějin se však život Chodů začal měnit. Po několika válečných střetech s Turkem a následně s Pruskem byli Chodové nařízením Mariánského zákoníku (datovaného roku 1749) považováni za Šumavské asiimilační obyvatelstvo. Postupně byli začleněni do české společnosti a jejich původní identita začala být opomíjena. V současnosti je stále možné spatřit některé prvky chodské kultury, například tradiční lidové slavnosti, odívání či tance. Existují také organizace, které se snaží o uchování a předávání dědictví Chodů dalším generacím.
Dalimilovy kroniky) Chodové byla skupina obyvatel především v okolí Domažlic, Tachova a Přimdy, kteří měli za úkol střežit zemskou hranici mezi Čechami a Bavorskem, resp. Horní Falcí. Tito lidé byli přímými poddanými krále a za své služby se těšili mnohým privilegiím a výsadám, které je sociálně vydělovaly z okolního obyvatelstva.
Původ a pojmenování
Původní prapor Chodů s párem plstěných bot Chodové se v písemných pramenech objevili během +more_století'>13. století a existují spory o to, zda se jejich původ dá odvodit z raně středověkých stráží, které zde sloužily již v období přemyslovských knížat či zda se jedná o obyvatelstvo zde nově usazené až v období osídlovacích procesů 13. století. Některé prameny se taky odvozují od vojenských výpadů českých knížat do Polska v 11. století, odkud mělo být přesunuto slovanské obyvatelstvo od řeky Noteć a Chodža poblíž knížecího Hnězdna. To by také vysvětlovalo etnografické rozdíly od okolního obyvatelstva i někdy východněji působící dialekt (např. bylo-bulo s tvrdým „l“ atd. ).
Chodové byli německy nazýváni Kötten, Kutten nebo Urbarleute. Dalším používaným označením bylo "die alten Hacker", tedy "staří sekerníci". +more České označení Chod má svůj základ ve slově chodit - chod byl ve staročeštině „výsadní sedlák, který měl po hranicích choditi a hlídati“.
Chodské zboží, práva a povinnosti
Hlavním úkolem Chodů bylo obcházet zemskou hranici a zjišťovat, zda nedošlo k nepřátelskému vpádu; pokud došlo k válečnému stavu, pak museli vytvářet lesní přeseky, signalizovat hrozící nebezpečí, resp. bránit průnikům menších oddílů nepřátel.
V době míru taktéž kontrolovali, zda kolonizační postup německého obyvatelstva nepřekonal zemskou hranici, resp. zda Němci netěží na českém území dřevo apod.
Chodové byli usídleni v celkem 11 vesnicích v okolí Domažlic: Klenčí pod Čerchovem, Chodov, Postřekov, Draženov, Stráž, Újezd, Tlumačov, Starý Klíčov, Mrákov, Chodská Lhota, Pocinovice. Tyto obce do značné míry tvořily jeden celek, protože vlastnily společnou pečeť, prapor (s párem plstěných bot, psí hlava je až záležitostí národního obrození), ale i samosprávu.
Další chodské vesnice se nalézaly severněji v okolí Přimdy a Tachova.
Chodové v novověku
V 16. století začalo postavení Chodů postupně upadat, a to z několika příčin. +more Především došlo ke stabilizaci zemské hranice a k válečným konfliktům nedocházelo tak často, stejně jako byly relativně ustáleny hranice osídlení. Naopak se se společensko-ekonomickými změnami začaly prosazovat snahy o omezení osobní nezávislosti poddaných. Pro Chody se stalo velkým problémem, že velká část jejich výsad byla zvyková - často neměli tyto výsady písemně potvrzené. Navíc se chodské zboží (ale tato praxe byla běžná už ve středověku) často zastavovalo a šlechta měla větší tendence než panovník tato jejich práva omezit či ignorovat. To pak na konci 17. století vyústilo v chodské povstání.
Reference
Literatura
Maur, Eduard: Chodové. Historie a historická tradice, Praha 1984 (=AUC, Philosophica et historica, Monographia 90-1981). +more * Leśny, Jan: Umocnienia polowe zachodniego pogranicza Polski w X-XIII wieku na tle analogicznych urządzeń obronnych Słowiańszczyzny, in: Obronność polskiej granicy zachodniej w dobie pierwszych Piastów. Red. L. Leciejewicz, Wrocław-Warszawa-Kraków-Gdańsk-Łódź 1984. , s. 111-124. * Jirásek, Alois: "Psohlavci" * Roubík, František: Dějiny Chodů u Domažlic, svazek IV. a V. sborníku Archivu Ministerstva Vnitra Republiky Československé, vydalo Ministerstvo Vnitra Republiky Československé, Praha 1931, tiskem Státní tiskárny v Praze.