Chrétien de Troyes

Chrétien de Troyes ([kretjẽ d trua]), starofrancouzsky Crestien de Troies, (asi 1130 - asi 1183) byl francouzský básník, truvér a výtvarník. Chrétienova básnická vyprávění tvořená přibližně v letech 1160-1185 o válečných a milostných dobrodružstvích, s tzv. artušovskou tematikou, patří mezi základní pilíře rytířského románu. Zachovala se čtyři: Érec a Enida, Lancelot, Cligès a Yvain. Ve svém díle Yvain se autor přiblížil struktuře románu moderního. Jeho příběhy byly určeny aristokratickému publiku a inspiraci autor nacházel v legendách keltských Britů a v poezii Provensálska, možná též během předpokládané návštěvy Anglie. Byl to on, kdo do starých artušovských příběhů doplnil postavu Lancelota.

Život

O jeho životě se ví málo. Mezi lety 1160-1172 sloužil u dvora své patronky Marie Francouzské, hraběnky ze Champagne. +more Později byl jeho patronem flanderský hrabě Filip Alsaský (syn Dětřicha), jemuž je dedikován Chrétienův Perceval a jenž zemřel na třetí křížové výpravě roku 1191.

Dílo

Začínal překlady antické poezie, přeložil zejména Ovidiovu Ars amandi a něco z jeho Metamorfóz, dochovala se z nich však jen báseň Filomete. Poté zřejmě napsal epos o lásce Tristana a Isoldy, ale ten se nedochoval. +more Milostný příběh osudové lásky, uzavírající se až smrtí obou milenců, patří k nejznámějším milostným vyprávěním vůbec.

Žánr, který poté založil, bývá nazýván bretonský román. Nejstarší z těchto veršovaných románů je Li contes d'Erec (Érec a Enida). +more Líčí dobrodružství Ereca, jež zkouší oddanost a pokoru své manželky Enidy.

V dalším románu, Cligès, je mimo jiné zpracována východní pověst o ženě, již unesl její milenec, když ji omámil nápojem, takže byla považována za mrtvou. Tento motiv později využil i William Shakespeare v Romeovi a Julii.

Kolem roku 1170 vznikl román Lancelot čili Li chevaliers de la charrete (Lancelot aneb rytíř s károu), jejž ovšem dokončoval Godefroy de Lagni. Do tvorby příběhu prý aktivně zasahovala hraběnka Marie. +more Chretien zpracovává starou keltskou pověst o královně Guenievře, již unesl kouzelník a vysvobodil ji rytíř, který překročil most šířky ostří meče. Chrétien do příběhu vložil motiv rozkmotření se krále Artuše s jeho rytířem Lancelotem kvůli Lancelotově lásce k Artušově ženě. Lancelot se nakonec s Artušem usmíří. Ona kára v názvu knihy poukazuje na to, že v jisté chvíli Lancelot ztratí koně a je vezen na káře, což byla pro rytíře té doby největší potupa. Kniha se stala jakýmsi zákoníkem středověké dvorské čili kurtoazní lásky.

Z téže doby pochází Yvain čili Li chevaliers au lyon (Yvain neboli Rytíř se Lvem), často napodobovaný a "klasicky artušovský" příběh.

Poslední Chrétienovo dílo je Perceval čili Conte dou Graal, které ovšem nedokončil. Pojednává o rytíři kulatého stolu, který hledá Svatý grál, a když jej nalezne, nevezme si ho, kvůli čemuž později zešílí. +more Jde o nejvíce mystický ze všech Chrétienových textů.

Autorství dalších textů je již sporné. Chrétienovi se někdy přičítá například Contes del roi Guillaume d'Engleterre.

O Chrétiénově stylu psal Ottův slovník naučný toto: "Jeho řeč je jasná, šťavnatá, sloh průhledný, sytých barev, rhythmus lehký, dialog stručný a živý. Vadou je však komposice, velmi nesouměrná a často nejasná; jiný, ještě vážnější nedostatek Chrétienův tkví v jeho duševní povrchnosti: Chrétien byl spisovatel elegantní, ale vážnost, duševní hloubka, opravdové básnické posvěcení mu scházelo. +more Zde překonal jej daleko Wolfram von Eschenbach, jenž spracoval, ať na přímém či nepřímém podkladě, jeho Percevala, jako Hartmann von Aue jeho Erica a Ivaina. ".

Reference

Externí odkazy

[url=http://www.atilf.fr/dect/]Chrétien de Troyes v elektronické podobě[/url] * [url=https://web.archive.org/web/20061109163210/http://lancelot.baylor.edu/]Lancelot[/url]

Kategorie:Francouzští středověcí básníci Kategorie:Narození 12. +more století Kategorie:Úmrtí 12. století Kategorie:Artušovská legenda Kategorie:Muži.