Claude-Adrien Helvétius

Claude-Adrien Helvétius (vlastním jménem Claude Adrien Schweitzer; 1715-1771) byl francouzský osvícenský filozof, spolupracovník encyklopedistů a představitel materialismu 18. století.

Život

Narodil se jako jediné dítě v zámožné rodině dvorního lékaře francouzské královny Marie Leszczyńské; jeho otec byl i autorem několika lékařských spisů. V dětství byl chlapec v péči guvernantek a domácích učitelů, později navštěvoval jezuitskou kolej. +more Jeho vrstevník o něm napsal, že býval první nejen ve vědách, ale i v tanci a šermu. Již v koleji se Helvetius seznámil s knihou Johna Locka Esej o lidském rozumu (An Essay Concerning Human Understanding, 1690) a ta způsobila revoluci v jeho názorech. Ve studiích pak pokračoval na univerzitě, kde studoval právo.

Otec pro něho zvolil dráhu daňového úředníka a Claude-Adrien odešel ke svému strýci do Caen, aby se naučil této profesi. Jeden z jeho životopisců píše, že už zde se horlivě zabýval filozofií, ještě více však ženami. +more Své první literární pokusy zaslal k posouzení Voltairovi, jenž byl přítelem jeho otce. Voltaire oceňoval mladíkův talent a povzbuzoval ho k další literární práci. Když bylo Helvetiovi 23 let (1738), obstarali mu rodiče díky královnině přízni místo „generálního nájemce" (fermier général), jehož úkolem bylo kontrolovat výběr daní. Šlo o nesmírně výnosný úřad a Helvétius se stal velmi bohatým člověkem.

V roce 1749 si koupil hodnost správce domu (maître d'hôtel) královny. Závazky plynoucí z této hodnosti byly mizivé, ale Helvetius měl otevřenou cestu ke královskému dvoru. +more Protože jako generální nájemce daní již nashromáždil velký majetek, vzdal se roku 1751 tohoto úřadu, oženil se (manželka Anne-Catherine de Ligniville, známá jako Madame Helvétius [1722-1800]) a začal trávit většinu času na svém venkovském panství. V Paříži si však dále udržoval jeden z předních salonů, kde se scházeli významní intelektuálové. Byl přítelem encyklopedistů a mecenášem několika literátů. I sám Helvetius bývá někdy nazýván encyklopedistou, ačkoliv není jisté, zda do Encyklopedie něco přímo napsal; Helvetiovy myšlenky však měly na encyklopedisty nesporně značný vliv.

V této době (po roce 1751) Helvetius intenzivně pracuje na svém hlavním díle De l’esprit (O duchu). Studuje Locka, Hobbese, Bacona a je ovlivněn i myšlenkami Montesquieua, který byl jeho osobním přítelem, a idejemi dalších osvícenců. +more Spis De l’esprit (O duchu) vydal v roce 1758. Kniha vyšla bez autorova jména, ale se schválením královského cenzora. Měla velký úspěch, ale již několik dnů poté, co se začala prodávat, odvolala královská rada povolení k tisku. Spis byl odsouzen teologickou fakultou Sorbonny a pařížský arcibiskup zakázal všem křesťanům číst a vlastnit tuto knihu. Odsoudil ji jako knihu „obsahující hanebné doktriny, způsobilé svrhnout přirozený zákon a zničit základy křesťanského náboženství, jakožto dílo přijímající nenáviděné doktriny materialismu, ničící svobodu člověka a popírající základní pojmy čestnosti a spravedlnosti, zavádějící maximy úplně protichůdné morálce evangelií, nahrazující svatou doktrinu mravů »interesem«, vášněmi, radovánkami, usilující o zkalení míru ve státě, bouřící poddané proti autoritě a dokonce proti osobě panovníkově. ". V roce 1759 byla kniha zakázána i papežem Klementem XIII. Téhož roku také pařížský parlament spis odsoudil k roztrhání na kousky a ke spálení rukou kata u schodiště parlamentu.

Helvetius byl donucen zřeknout se této knihy a slíbit, že už nic nevydá. Jeho příznivci, mezi nimi i vlivná králova milenka markýza de Pompadour, dokázali zabránit nejhoršímu, ale i tak se musel vzdát hodnosti u dvora. +more Dílo se však nedalo potlačit, bylo přeloženo do angličtiny a němčiny, takže se jeho autor mezinárodně proslavil. Helvetius neměl žádné finanční starosti, žil částečně v Paříži, kde jeho salon - spolu se salonem barona Holbacha - nepřestal být střediskem filozofického ruchu, a částečně na svém venkovském panství. V roce 1764 odjíždí Helvetius v doprovodu svých dvou dcer do Anglie a je tam přijat předními osobnostmi. V následujícím roce (1765) odjel na pozvání pruského krále Fridricha II. do Postupimi, kde se mu dostalo ještě okázalejšího přijetí.

Po návratu do Francie se znovu věnoval svému literárnímu dílu a v roce 1767 dokončil práci De l’homme, de ses facultés intellectuelles et de son education (O člověku, jeho rozumových schopnostech a výchově). Z obavy před pronásledováním však váhal s jejím vydáním (vyšla až po jeho smrti v Londýně). +more V druhé polovině roku 1771 se zhoršil jeho zdravotní stav a dne 26. 12. 1771 zemřel ve svém pařížském domě po záchvatu dny. Pochován byl ve farním kostele svatého Rocha v Paříži.

Filozofie

Východisko jeho filozofie tvoří Lockův senzualismus: objektivně existující hmotu poznáváme prostřednictvím pocitů. Druhým nástrojem poznání je paměť, kterou chápal jako trvající, ale oslabený pocit. +more Myšlení je kombinace pocitů. Ve výchově lidského charakteru má velkou úlohu společenské prostředí. Ve společenském vývoji hraje rozhodující úlohu lidské vědomí a vášeň.

Hlad a bolest jsou principy činnosti chudého člověka; slast principem bohatého; největší energii dodává rozkoš z žen; nejsilnější motivací je láska, která bere fyzické potřeby; chudý má jiné starosti.

Dílo

Spisy

De l’esprit (O duchu), 1758 * De l’homme, de ses facultés intellectuelles et de son education (O člověku, jeho rozumových schopnostech a výchově), dokončeno v roce 1767, vydáno posmrtně r. 1772

Práce De l’esprit i De l’homme zařadila církev na Index zakázaných knih.

České a slovenské překlady

HELVÉTIUS, Claude Adrien. Výbor z díla. +more Překlad Em. Čapek. 1. vyd. V Praze: Státní nakladatelství politické literatury, 1953. 180 s. Živé odkazy; ř. 2, sv. 12. ** Anotace knihy: C. A. Helvétius, význačný představitel francouzského materialismu 18. století, vyšel z Lockeova sensualismu a zabýval se ve svém filosofickém díle především člověkem, morálkou, politikou a náboženstvím. Byl odpůrcem asketického ideálu, hlásaného církví, dokazoval, že umění žít a hledání pozemského štěstí je přirozeným úkolem člověka. Zdůrazňoval kladný význam vášní, pokud jsou správně řízeny mozkem. V politice byl odpůrcem despotismu a důsledně odmítal náboženství. Proto také obě jeho hlavní díla, O duchu a O člověku byla katolickou církví zatracena a spálena. - Výbor podává poprvé v českém překladu podstatné části z obou uvedených děl, tematicky seřazené do 6 oddílů: Principy. Mravnost. O despotismu. O náboženství. O zákonech. O výchově. - V předmluvě, kterou napsal dr. Jindřich Srovnal (str. 5-27), je podán stručný životopis Helvétiův. * Antológia z diel filozofov. Zv. 5. Novoveká empirická a osvietenská filozofia. Bratislava: Vydavateľstvo politickej literatúry, 1967. 543 s. [Na str. 325-362 je otištěn překlad části Helvétiova spisu O duchu. ] * Francúzski osvietenci o náboženstve. 1. vydání. Bratislava: Slov. vydav. polit. lit. , 1962. 462 s. [Obsahuje úryvky z Helvétiova díla O člověku. ].

Reference

Literatura

RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. +more II, Od Newtona po Rousseaua. Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 579 s. Dějiny filosofie; sv. 9. . [Kapitola „Claude Adrien Helvetius" je na str. 279-284. ] * LEGOWICZ, Jan. Prehľad dejín filozofie: základy doxografie. Preložila Anna Varsiková. 2. vydání. Bratislava: Obzor, 1973. 655 s. [Stať „Claude Adrien Helvétius" (metoda; názory na poznání; teorie autonomní morálky; etika výchovy; morálně-společenský smysl náboženství; význam Helvétiovy filozofie) je na str. 434-439. ] * PLECHANOV, Georgij Valentinovič. Vybrané filosofické spisy. 2. svazek. 1. vydání. Praha: SNPL, 1960. 759 s. Filosofická knihovna. [Stať „Helvetius" je na str. 72-117. ] * ŠIŠKIN, Aleksandr Fedorovič. Z dějin etických učení. 1. vydání. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1962. 300 s. [Kapitola „Etika Helvetiova" je na str. 118-160. ].

Externí odkazy

Kategorie:Francouzští filozofové Kategorie:Francouzští ateisté Kategorie:Narození 1715 Kategorie:Narození v Paříži Kategorie:Úmrtí 1771 Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Muži Kategorie:Ateističtí filozofové Kategorie:Pohřbení v kostele svatého Rocha v Paříži Kategorie:Narození 26. +more ledna Kategorie:Úmrtí 26. prosince.