Cunemi Kubodera

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Cunemi Kubodera je japonský biolog a výzkumník, který je známý svým výzkumem gigantických hlavonožců. Narodil se v roce 1956 v Japonsku a vystudoval biologii na Tokijské univerzitě. Kubodera je předním odborníkem na hlavonožce a provádí výzkum hlavně ve vodách okolo Japonska. Jeho nejvýznamnějším objevem bylo v roce 2004 zachycení prvních snímků živého Architeuthise, druhu obřího chobotnice. Podařilo se mu s pomocí vysokorychlostní kamery natočit jednu z nejznámějších a nejkvalitnějších videí tohoto živočicha. Poté Kubodera i nadále monitoroval a dokumentoval chování a životní cyklus gigantických hlavonožců. Kubodera byl mj. také součástí týmu, který v roce 2013 objevil molekulu ochucovadla wasabi, která reaguje na světlo. Tento objev měl potenciálné využití v medicíně a biotechnologiích. Kubodera získal za svou práci mnoho ocenění a jeho výzkum byl prezentován na mnoha konferencích a vědeckých článcích. Je považován za jednu z předních autorit v oblasti výzkumu gigantických hlavonožců a jeho práce přispívá k lepšímu porozumění těmto fascinujícím tvorům.

Cunemi Kubodera ( 窪寺恒己; * 1951, Nakano) je japonský zoolog specializující se na výzkum hlavonožců. Proslavil se tím, že 30. září 2004 spolu se svým týmem pořídil první fotografie krakatice obrovské v jejím přirozeném prostředí. O dva roky později (4. prosince 2006) se mu podařilo jako prvnímu na světě tohoto hlavonožce nafilmovat živého (jednalo se o samici, která byla vytažena na palubu lodi a následně uhynula) a 10. července 2012 se Kuboderovi s jeho týmem podařilo natočit první filmové záběry živé krakatice v jejím přirozeném prostředí blízko Boninských ostrovů.

Kromě těchto úspěchů byl také prvním člověkem, který v přirozeném prostředí nafilmoval krakatici druhu Taningia danae.

Hledání obří krakatice

Kubodera a jeho společník Kjóiči Mori z Ogasawara Whale Watching Association natočili záběry obří krakatice po tříletém snažení pomocí speciálních fotoaparátů. Místo, kde by se tito hlavonožci měli vyskytovat, si vědci vytipovali na základě pozorování vorvaňů. +more Fotoaparáty byly nastaveny tak, aby každých třicet sekund osvětlily prostor pomocí blesku a pořídily snímek. Každý z fotoaparátů měl kapacitu 600 fotografií. Kubodera doufal, že se jim takto podaří alespoň na jednom ze snímků krakatici zaznamenat. Přístroj byl zavěšen na konci lana s dvěma háky, na kterých byly umístěny návnady. Celé zařízení pak vědci spustili do hloubky 900 metrů pod hladinu. Krakatice se přiblížila k návnadě a zachytila se na jeden z háků. Poté více než čtyři hodiny bojovala o vysvobození, což se jí nakonec podařilo a na háku zůstal pouze kus chapadla, který se ještě po vytažení do lodi pohyboval.