DSS1

DSS1, Digitální účastnický (signalizační) systém č. 1, je protokol pro účastnickou signalizaci na D-kanálu ISDN standardizovaný doporučeními ITU-T Q.850, ITU-T Q.932, ITU-T Q.933 a ITU-T I.411 (ETS 300 102). Podporuje vyjednávání o přenosových schopnostech , nízko- i vysokoúrovňovou kompatibilitu , ANI, DNIS a redirected number signaling v obou směrech. Pro Evropu vyvinula organizace ETSI variantu označovanou Euro-ISDN, E-DSS1 nebo EDSS1 (Evropské DSS1).

Protokol DSS1/EDSS1 je oproti protokolu QSIG navržen jako přístupový protokol k veřejné síti ISDN a je asymetrický v tom smyslu, že definuje linku, na jejímž jednom konci je veřejná telefonní síť (digitální telefonní ústředna) a na druhém konci uživatel (případně pobočková ústředna, PBX).

Historie

DSS1 byl vytvořen Konferencí evropských správ pošt a telekomunikací (CEPT), dnes Evropským ústavem pro telekomunikační normy (ETSI) s podporou Evropského společenství na základě bývalých národních norem (např. německé FTZ 1 TR 6) s cílem nahradit tyto normy novým mezinárodním standardem, a tak na trhu prolomit bariéry způsobené nekompatibilitou různých standardů v členských státech Evropského společenství.

V roce 1989 se 26 síťových operátorů z 20 evropských zemí rozhodlo vyvinout EDSS1 jako celoevropský standard, který měl nahradit dřívější národní protokoly (jako FTZ 1 TR 6 nebo VN3). EDSS1 se stalo jedním důvodů úspěchu ISDN v Evropských zemích (na rozdíl od např. +more USA).

Protože trh pro ISDN zařízení byl otevřený, ETSI vytvořilo vodítko pro výrobce ISDN zařízení stanovením minimálních požadavků pro kompatibilitu ISDN sítí. Tyto dokumenty, nazvané NET3 pro BRI a NET5 pro PRI linky, popisují sadu protokolových testů, kterým musí ISDN terminály vyhovovat. +more Později testovací ústavy jako KEMA v Nizozemsku implementovaly a uskutečňovaly testy protokolu a vystavovaly osvědčení.

Z neevropských zemí se DSS1 používá v Austrálii, Brazílii, Íránu, Indii, Izraeli, na Novém Zélandu, v Pákistánu, Peru, Singapuru, Jižní Africe, na Srí Lance, Tchaj-wanu, v Palestině, Mexiku, a ve Spojených arabských emirátech.

Vlastnosti

Protokol DSS1 rozpoznává 4 různé kódové sady pro informační elementy:

Nejpoužívanější kódová sada je 0/Q.931.

Na rozdíl od dřívějšího Německého národního protokolu FTZ 1 TR 6, který umožňoval výběr účastnického zařízení pomocí poslední číslice čísla, podporuje DSS1 větší počet účastnických čísel .

Vrstvový model

DSS1 je rozčleněn do tří vrstev, které jsou zarovnány s vrstvami referenčního modelu OSI. Pro popis toku dat mezi vrstvami se používají služební elementy.

Fyzická vrstva

Fyzická vrstva je nejnižší vrstva (vrstva 1) z kanálu D, a je společná s provozními B-kanály. Definuje multiplexování a přenos dat na fyzické úrovni. +more Vrstva 1 podporuje detekci chyb při příjmu. Vrstva 1 poskytuje vrstvě 2 následující služební elementy:.

Linková vrstva

Linková vrstva, vrstva 2 kanálu D zajišťuje bezpečný přenos prvků vrstvy 3 protokolu dat. K tomuto účelu se ve vrstvě 2 používá protokol +more921'>LAPD. Výběr služebních elementů vrstvy 2, které poskytuje vrstvě 3:.

Spojení vrstvy 2 se rozlišují pomocí Service Access Point Identifier (SAPI) a Terminal Endpoint Identificator (TEI).

Síťová vrstva

Síťová vrstva (vrstva 3) poskytuje služby potřebné pro účastnickou přípojku (např. BRI). +more Také řízení/ovládání služeb se provádí pomocí funkcí této vrstvy. Některé ze služebních prvků vrstvy 3:.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

ISDN * Signalizace (telekomunikace)

Kategorie:Rodiny síťových protokolů Kategorie:Signalizace (telekomunikace) Kategorie:Telefonie